Nominace na Oscary jsou rozdané. Kompletní přehled najdete v samostatném článku, tady se zaměříme na několik konkrétních elementů.
Jasným favoritem klání je v tuhle chvíli La La Land. Opěvovaný muzikál si vysloužil rovnou 14 nominací, což dorovnává rekord, který snímek drží společně s Titanicem a Vše o Evě. Žádný film nebyl nominovaný vícekrát. Další filmy, které se mohou chlubit vysokým počtem nominovaných, jsou Arrival (8), Moonlight (8), Lion (6), Manchester by the Sea (6), Hacksaw Ridge (6), Fences (4), Hell or High Water (4), Hidden Figures (3) a Jackie (3). Další filmy už dostaly vždy jednu nebo dvě nominace a nejedná se o favority v hlavním klání. Potěší, že se letos mezi nominované na hlavní cenu letos nedostal žádný vyloženě slabý počin, čehož jsme v minulosti byli svědky.
Na nejvyšší cenu letos bylo nominováno celkem devět snímků (může být nominováno až 10). Kdo jsou ale skuteční favorité? Dokud bylo na hlavní cenu nominováno pouze pět filmů, tak téměř vždy byly nejlepší filmy nominovány také na cenu za nejlepší režii. Pokud se tedy podíváme, kdo bodoval v režisérské kategorii, vyjde nám, že by se o nejvyšší cenu měly poprat snímky Příchozí, Hacksaw Ridge, La La Land, Místo u moře a Moonlight. Osobně se pak domnívám, že pokud se nestane něco překvapivého, odnese si nejvyšší cenu La La Land nebo Moonlight.
Sympatické je, že se do hlavní kategorie podíval snímek Hell or Hight Water. Jistě, je to spíš takový čestný host, ale to vůbec nevadí, pro drsnou kriminálku s westernovým nádechem je to i tak pocta a je jedině dobře, když se mezi všechno to „umění“ podívá občas také nějaký ten žánrový kus. Jakkoliv se samozřejmě jedná o žánrový kus s výrazně vyšší kvalitou zpracování, než bývá u takové produkce obvyklé. Žádný zázrak se naopak nekoná u Deadpoola. Ten sice byl nominovaný na ceny cechů producentů, režisérů i scenáristů, ale do vlastního oscarového klání jej nakonec neprotlačili. Což není až tak překvapivé, protože se skutečně nejedná o klasický „oscarový materiál“.
Mezi nejlepšími filmy i režiséry je hodně výrazné jméno Mela Gibsona. Režisér byl pro své rasistické opilecké excesy dlouhou dobu v Hollywoodu nezvaná osoba, ale čas pokání je za ním a společně s Hacksaw Ridge se definitivně vrací mezi elitu. I kdyby jeho film neproměnil ani jednu jedinou nominaci, tak už to, že byl na sošky zvažovaný, znamená pro Melovu kariéru naprosto zásadní krok kupředu. Překvapit může absence Martina Scorseseho, kterého v posledních letech akademie nominovala prakticky automaticky. Jeho nový film je však hodně stravitelný a studio mu příliš nevěřilo, tak jej před začátkem oscarového klání jen minimálně podporovalo a řada akademiků snímek nejspíš Mlčení dodnes neviděla.
Co se drobných překvapení týče, tak potěší nominace pro Vigga Mortensena za To je náš svět. Jistá určitě nebyla. Na nominaci za Nocturnal Animals nemohl spoléhat ani Michael Shannon a naopak mezi herečkami může být pro někoho s podivem, že byla nominována Amy Adams. „Místo“ ní proklouzla mezi vybrané buď Ruth Negga za Loving, snímek, který jinak nebyl nominovaný vůbec na nic, nebo Meryl Streep za Božskou Florence (ta byla nominována ještě za kostýmy). Potěší nominace na scénář za Humra, což je opravdu svébytný příběh s fantazií, jakých bychom mezi nominovanými rádi viděli obecně více. V roce bohatém na opravdu výrazné písničky překvapí, že byl nominovaný song z filmu, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli (Jim: The James Foley Story). Vysvětlení je jednoduché. Písničku zpívá oblíbený Sting.
Loni cloumala oscarovou sezonou kauza #OscarSoWhite, tedy hnutí ze sociálních sítí, které přišlo k životu po té, co byli na všechny ceny před kamerou i za kamerou nominováni téměř výhradně běloši. Letos je rozmanitost mezi nominovanými výrazně větší. Moonlight, Fences a Hidden Figures jsou snímky, kde černošští tvůrci a herci měli silné slovo před kamerou i za kamerou, Bradofrd Young je prvním afroameričanem, který dostal nominaci za kameru (Arrival), Barry Jenkins je první nominovaný afroamerický režisér, scenárista i producent. Herecké nominace pak ještě doplňuje zmiňovaná Ruth Negga.
O reakci na loňský ročník lze hovořit do určité míry. Filmy, které byly letos nominované, nevznikly jako reakce na loňské Oscary, připravovaly se delší dobu. Lze však uvěřit tomu, že studia vycítila příležitost a dala si víc práce s jejich propagací. A netroufnu si říct, že by některý z akademiků černošské herce a tvůrce záměrně upřednostňoval, ale dovedu si představit, že si hlasující podvědomě dali pozor na to, aby letos všechny filmy s výrazným zastoupením menšin viděli. A když se ukázalo, že řada z nich je naprosto vynikající, tak už nebyl nejmenší problém pro ně také hlasovat.
