Recenze: Pařba v Bangkoku

Poctivě jsme vás zásobili důkladnými preview, abyste si o filmu dokázali dopředu udělat obrázek. Teď konečně přinášíme i vlastní recenzi, ve které zodpovíme všechny důležité otázky – Nakolik dvojka kopíruje koncept jedničky a nakolik jde vlastní cestou? Paří ty samé postavy, nebo si tentokrát škrtne i Doug či někdo další? Jsou vaši oblíbení hrdinové pořád takoví sympaťáci? Dočkáte se ve filmu stejně kultovních situací jako posledně? A především: Je Bangkok důstojným nástupcem Las Vegas?

Nemá smysl dlouho chodit kolem horké kaše. Odpověď na poslední otázku je jednoznačně záporná. Bohužel. Buď studio, nebo sám Todd Phillips udělali všechno pro to, aby znovu přilákali do kina to neuvěřitelné kvantum diváků, kteří se nahrnuli na jedničku. Což ve výsledku znamená neměnit to, co fungovalo minule. Pařba v Bangkoku je tak jakousi pokřivenou kopií Pařby ve Vegas. Novum a kouzlo jedničky se vytratily, zbylo jen vykrádání sebe sama a tlačení na pilu.

Stu se žení, alkohol teče

Nelze samozřejmě popřít, že familiárnost nových situací je do určité míry příjemná. Ze začátku Bangkok působí dojmem, jako byste si znovu pustili své oblíbené Vegas a ono se rozhodlo vydat malinko jinou cestou Ale žádné drastické změny, aby se fanoušek nevylekal. Jako když si výjimečně nedáte párek v rohlíku s hořčicí, ale s kečupem. Místo Douga se žení Stu, kulisy se liší, ale jinak je zkrátka celá parta opět pohromadě, aby velkou událost důstojně zapila. Tentokrát raději jenom jedním nevinným pivkem, aby se neopakoval průšvih z minula. Jenže než se ústřední trio naděje, probouzí se s šílenou kocovinou v ušmudlaném činžáku na předměstí Bangkoku. V pokoji je s nimi také dotěrná opice, Mistr Chow, kokain a jeden uříznutý prst. Navíc nikde nemůžou najít Teddyho, mladšího bráchu Stuovy snoubenky. Takže pokud nebohý zubař nechce o svou nastávající přijít, nezbývá mu než sebrat kamarády a znovu se vypravit po stopách horečky včerejší noci.

Jak sami vidíte, už od prvních okamžiků kopíruje Bangkok jedničku. A zdaleka nejde jen o základní koncept "Nic si nepamatujeme, ale pokud chceme v časovém limitu najít ztraceného kamaráda, musíme si zatraceně rychle vzpomenout". Tvůrci zkopírovali naprosto všechny funkční elementy z prvního filmu a v mírné obměně je použili ještě jednou. Kluci zase najdou v pokoji zvířátko (a svým způsobem i "mláďátko), Stu si zase zrasuje obličej, zase je tu prostitutka, znovu se objeví falešný Teddy (minule Doug), zase se do toho zaplete místní mafie a zase je řešení blíž, než byste čekali. A takhle bychom mohli pokračovat.

Tvůrci se sice snaží navodit dojem vzpomínání na staré dobré časy, ale většina obšlehnutých situací působí spíš nepřirozeně a vynuceně. Jako by si někdo odškrtával seznam zaručených fórů a pak na ně silou napasoval příběh. V tomhle případě bohužel platí, že opakovaný vtip není vtipem. Vyloženě nových nápadů se příliš neurodilo, a pokud už se autoři rozhodnou Vegas překonávat, jdou na to metodou „více je lépe“. Tam kde byla jednička příjemně peprná, je dvojka místy silně za hranou. Záleží jen na divákově vkusu, jestli mu fóry se spermatem v zadnici přijdou vtipné, trapné anebo nechutné. (Ano, drtivá většina nových vtipů se točí kolem genitálií, na nic nápaditějšího se tvůrci nezmohli).

Je to ještě uvěřitelné?

A vyšroubovanější nejsou jen fóry, ale i jednotlivé situace. Jasně, už v jedničce byla řada příhod na hraně uvěřitelnosti, ale herci je tak nějak dokázali ukotvit do reality. Tentokrát už si na skutečnost nikdo nehraje a našim hrdinům (učitel, zubař a maminčin mazánek) jakoby ani nepřišlo divné, že ukrývají mrtvoly a utíkají z přestřelek. Částečně tomuhle pocitu nahrává exotické prostředí Bangkoku, ale v jádru jde opravdu o to, že si někdo nedal tu práci se scénářem a místo budování skutečného pokračování akorát trumfoval kostru jedničky.

Trumfování první Pařby se projevilo i na akční složce filmu, ale to rozhodně neznamená, že byste si film mohli užít čistě na téhle úrovni, tolik těch úprků a honiček zase není. I přes několik málo temných tónů jde navíc opravdu o odlehčenou zábavu, takže ani na vteřinu nepochybujete, že postavy z každé situace hravě vyváznou. Což nejvíc zamrzí při závěrečné konfrontaci s rodinou, kde stačí jeden rozhořčený monolog a všechno je v richtiku. Že je ženich podle všeho nebezpečný výtržník, který je spoluodpovědný za chybějící prst jednoho ze svatebčanů? No bože, to je toho.

Vidět či nevidět, toť otázka

Co se vlastně na filmu povedlo? Ze všeho nejdůležitější je fakt, že smečka je zkrátka a dobře zase pohromadě, protože tihle kluci jsou prostě k pomilování. A to přesto, že Phil je pořád tak trochu sebestředný hajlzík, Doug je ve filmu zase jen na pár minut, Alan je stále nebezpečný psychopat a Stu si projde úplně stejným vývojem jako v prvním díle. Jejich screen presence (přítomnost na plátně) zkrátka funguje – asi jako když se díky oblíbeným postavám nedokážete ani po dvou špatných řadách odtrhnout od televizního seriálu. Funguje také krásné prostředí Thajska a slušný rozpočet, který Phillips dostal - Rozdíl mezi lacinou kulisou a skutečnou ulicí je prostě vidět. Film navíc poměrně odsýpá (opět hraje slušná muzika), na plátně se pořád něco děje, sem tam nějaký vtip přeci jen vyjde a vy se tak vlastně nikdy nestačíte doopravdy nudit.

Ale stačíte přemýšlet o tom, že tohle všechno je dost málo. Oblíbené postavy a pěkné prostředí dobrý film nedělají. A těch pár ostrých vtipů pro otrlé to rozhodně nezachrání. Takže ano, Pařba v Bangkoku vás díky nostalgii, občasnému uchechtnutí a svižnému tempu (Phillips možná nedostal do ruky dobrý scénář, ale točit umí) v žádném případě neurazí a návštěvou kina vyloženě neprohloupíte. Ale počítejte s tím, že tenhle díl není pro slabší žaludky a že oproti překvapivě povedenému Vegas je to opravdu podstatně slabší káva. Že by se z Bangkoku stala kultovní komedie jako z jedničky, to opravdu nehrozí.