Sebevražedný oddíl (Suicide Squad) se odehrává po událostech Batman v Superman. Muž z oceli je mrtvý a politické špičky USA hloubají o tom, že další nadčlověk, který se objeví, by nemusel být tak mírumilovný. Nechají se tedy přesvědčit k tomu, že nejlepším způsobem obrany proti nadpřirozeným hrozbám bude sestavení vlastního zásahového týmu nadlidí. Vláda nemá k ruce žádné věrné superhrdiny, ale má věznici plnou superpadouchů. Těm stačí do krku implantovat dálkově ovládané miniaturní nálože a v tu ránu máte k dispozici komando smrtících zabijáků, ze kterých jde navíc udělat obětní beránky, kdyby se něco pokazilo. Když na Midway City zaútočí nadpřirozená hrozba, je tým nasazen do první ostré akce.
O Sebevražedném oddílu jsme slyšeli poprvé před mnoha a mnoha lety, kdy jej studio zamýšlelo připravit jako menší film, zaměřený na dospělé publikum. Teprve později bylo rozhodnuto, že místo toho půjde o blockbuster pro široké spektrum diváků, který bude zařazen do světa Muže z oceli. Během příprav jsme slýchali nejrůznější zvěsti o změnách scénáře, obsazení, popřípadě o rozsáhlých přetáčkách. Batman v Superman u kritiků naprosto selhali a ani diváci se nehrnuli do kin tak, jak si studio představovalo. A tak bylo na Sebevražedném oddílu, aby vzpružil supehrdinský svět studia Warner a rázně odmítl všechny negativní spekulace, které se o snímku během natáčení vedly. Podařilo se?
Film má celou řadu zcela neoddiskutovatelných nedostatků, které nejde nijak zastřít, a pokud s nimi budete mít problém, budete mít problém i s celým Sebevražedným oddílem. Je pravda, že snímku chybějí vyloženě pamětihodné akční scény, a tak závěrečná je bohužel jednou ze slabších, zvlášť kvůli hustým provazcům deště, přes které by neviděl snad ani Aquaman, natož chudák divák, který v sále nafasoval tmavé 3D brýle. Stejně tak se můžeme rozčilovat nad ratingem PG13, který masové vrahy a drsné vojáky drží místy podivně zpátky. Alfou a omegou všech potíží je ale scénář.
Postav je opravdu hodně. A ani by tak nevadilo, že někteří členové týmu jsou v popředí a další jsou spíš do počtu. Oni ale i ti hlavní anti-hrdinové mají kvůli širokému obsazení občas docela problém se prosadit. Hlášky a akční scény ve střižně samozřejmě nikdo ubírat nebude, a tak trpí především prokreslení a motivace postav. Víme o nich dost na to, aby to během mise stačilo, ale všechno je takové povrchní a tu a tam se objeví scéna, ve které chování konkrétní postavy nedává příliš velký smysl, protože zkrátka nemáme dostatek informací. A nebo je scéna zkrátka špatně napsaná. Konkrétně je to patrné třeba v momentech, u kterých může existovat pochybnost, zda ten či onen člen týmu bude pokračovat v misi. Dojde k nějakému rozhodnutí, které ale není ve filmu nijak zvlášť vyložené, prostě je rozhodnuto, a vy si nejste tak úplně jistí na základě čeho. Samozřejmě je klidně možné, že to není ani tak problém scénáře, jako spíš údajného sestříhávání filmu, ale o tom se pravdu asi hned tak nedozvíme a režisér David Ayer na svém twitteru tvrdí, že natočil přesně takový film, jaký chtěl.
V záplavě nových postav je třeba všechny ty obličeje nějakým způsobem divákům představit. Snímek to ale nedělá organicky, charaktery nepoznáváme skrze jejich činy. Místo toho film začíná sérií medailonků, je v něm značné množství flashbacků a docela často někdo jen stojí a chrlí ze sebe expozici, která přirozeně nezapadá do děje, ale je zcela viditelně určena divákům. Některé postavy jsou ve filmu naprosto nadbytečné, jmenovitě především Joker (Jared Leto), u kterého se prostě musíte ptát, jestli byl zařazen čistě kvůli tomu, aby fungoval jako vějička v marketingové kampani. Obecně pak platí, že kampaň hodně klame tělem. Velká část cool momentů, které jsme v upoutávkách měli možnost vidět, jsou ve filmu pouze součástí několikavteřinového flashbacku, takže jsme je v trailerech viděli více či méně kompletní a příliš tam nevypovídaly o povaze hlavní náplně filmu.
Také je třeba říct, že si film nikdy nedá skutečnou práci s tím, aby si nás anti-hrdinové pracně získávali na svou stranu. Jsou to nejpřísněji střežení zločinci světa, o kterých každou chvíli někdo řekne, že jsou to psychopati, masoví vrazi a jsou strašně nebezpeční. Nikdy to ale nevidíme na vlastní oči a ani z chování postav tahle jejich minulost nijak nevyplývá. Všichni jsou to takoví milí raubíři, kteří někomu zkrátka občas dají do zubů. A i když je to někdy tou pěstí, co nesmrdí nemocnicí, ale krchovem, je to vše podané s úsměvem a veselou hudbou. Takže většinu maniaků už od začátku máme rádi a s rozpor, kdy záporáci zachraňují svět, není rozpracovaný tak, jak by si zasloužil, snímek se o něj pouze lehce otírá.
A do toho všeho se tu a tam občas objeví lehce kýčovitější replika, dlouho utajovaný záporák není kdovíjaké terno a film má tak trochu netradiční strukturu, kde po úvodu následuje už jenom hlavní mise (proložená flashbacky a občasnou zastávkou na potlach), která však určitým způsobem připomíná závěrečnou akci v obdobných jiných filmech. Na někoho tak Suicide Squad může působit jako úvod, po kterém hned následuje opravdu hodně dlouhé, vlastně až nekonečné finále. A proč do boje s nadpřirozenou hrozbou nezasáhnou Batman, Flash nebo Wonder Woman, kteří v té době podle všech dostupných informací se zlem aktivně bojují, to Suicide Squad neřeší.
Racionálně by se dalo do dalších a dalších nedostatků filmu pouštět dlouho, ale pak je tu něco iracionálního, pudového, co ve společnosti všech těch skvostných zlořádů zatraceně funguje a veškeré rozumové úvahy agresivně přebíjí. Film je napříč spektrem parádně obsazený. Letův Joker je možná umělý přívěsek zbytku filmu, ale kdykoliv je na plátně, je psychopatický gangster patřičně magnetizující. Jeho milá Harley Quinn (Margot Robbie) je po vzoru svého drahého skutečným žolíkem, trumfem v rukávu. Nikdy nevíte tak docela, co udělá, ale vždy si můžete být jistí, že to bude něco excentrického, v čem se budou mísit erotika, roztomilost a sadismus. Will Smith je snad poprvé do Hancocka ve své opravdu top formě, kdy se na plátně představuje jako prohnilý bad boy se srdcem na pravém místě, kterému není nic svaté, a ať ze sebe tlačí sebevětší blábol, pokaždé u toho působí jako frajer, kterému s chutí visíte na rtech.
Joel Kinnaman v roli trénovaného vojáka, který vede komando poděsů do boje, je přesně ten typ mariňáka, který toho moc nenamluví a nenechá si od nikoho dělat na hlavu. A Viola Davis jako Amanda Waller, šéfka celého projektu, je správně bezcitná mrcha, která sice všechno dělá pro ochranu spoluobčanů, ale snadno uvěříte tomu, že je v rámci svojí pokroucené logiky udělat daleko horší věci, než všichni její svěřenci dohromady. Právě její postava zdůrazňuje, proč filmu nevadí, že nemá perfektního záporáka, že je to jen síla, kterou je třeba zastavit. Záporáci jsou přece všichni protagonisté a ještě mezi členy SS a Amandou probíhá pomyslný závod o první místo. Ostatní členové týmu jsou příjemným kořením pro hlavní tahouny, jen Cara Delevingne byla jako kouzelnice Enchantress nejméně výrazná za celou svou dosavadní kariéru. Avšak je v tom nevinně, s daným materiálem příliš dělat nemohla. Jai Courtney má málo prostoru, ale mohl by sednou i svým odpůrcům.
A jestli zlí hoši a holky dokážou získat sympatie jednotlivě, jako tým šlapou jedna báseň. Ve filmu se možná nijak důkladně nepracuje s budováním jejich rostoucí náklonnosti, ale herci se během natáčení hodně sblížili a na plátno se to výrazně přeneslo. A i když to možná nemá přirozené ukotvení v ději, je to strašně nakažlivé a dobře se na to kouká. Padouši spolu fungují při vzájemných konverzacích i v boji, kde si dovedou rozdělit úlohy a spolupracovat. Díky tomu jsou pak akční scény zábavné i v tom případě, když zrovna nevynikají po audiovizuální stránce.
Některé akční scény jsou však více než slušné a filmu nechybí celá řada dalších velkolepých momentů, které dovedou ohromit svou vizualitou, i když se zrovna nejedná nutně o přímý souboj členů Suicide Squad s asfaltovitými pěšáky, které na ně nepřítel vysílá. Příkladem za všechny budiž třeba krátká flashbacková honička s Batmobilem, která je napínavější, než všechny automobilové scény v Batman v Superman dohromady. Film je jednotlivými scénami prokousává strašně rychle kupředu a co je nejdůležitější, je u toho neustále zábavný. I když kupříkladu medailonky nejsou zrovna elegantní způsob představení jednotlivých hrdinů, každý medailonek sám o sobě parádně šlape. K zběsilému tempu a dobré náladě si připočtěte perfektní písničkový soundtrack, který to všechno podtrhuje a máte v kapse určitě ne nejlepší, ale rozhodně nejzábavnější DC film, jaký jsme tu kdy měli.
