Je tomu dvanáct let, co Jason Bourne zveřejnil utajené programy CIA na výcvik speciálních agentů a nekalé praktiky s nimi související. Vyřídil si účty s nejvyššími pohlaváry a pak zmizel, jak se zdálo, tentokrát nadobro. CIA se pomalu uklidnila a pod aktuálním vedením starého agenta Deweyho (Tommy Lee Jones) si dál kutí svoje, například se snaží získat zadní vrátka do nové sociální sítě, což jí zajistí neutálé monitorování velkého množství lidí kdekoliv, kdykoliv.

Jenže ouha. Na Islandu se kdosi nahackoval do systemu a ukradl veškeré složky týkající se utajených programů, minulých i budoucích. Na scénu je povolána mladá ambiciózní Heather Lee (Alicia Vikander), aby zužitkovala své schopnosti v boji proti cyberzločinu, zajistila vymazání dat, dopadla pachatele, zjistila, stojí-li za únikem Jason Bourne a pokud ano, neprodleně jej dopadla.

Mezitím, kdesi v Řecku, se Jason Bourne dozvěděl část pravdy o svém otci a vůbec, ale vůbec se mu to nelíbí…

Návrat v dobrém i špatném

Je tomu devět let, co jsme odcházli z kin z Bourneova Ultimáta a už tehdy jsme se dělili na dva tábory. Ti první, poněkud rozčarovaní z toho, že Bourneovo ultimátum jen kopíruje dějovou linii, dramaturgickou výstavbu a vlastně celý koncept Bournova mýtu a dovádí jej do extrému po stránce střihové i záběrové a ti druzí, nadšení z toho, že Paul Greengrass dosáhnul naprostého vrcholu toho, kam se dá zajít s akčním filmem po stránce formální  a obsahové a dokázal tyto dvě složky dokonale provázat. Oba tábory se nicméně shodli na jednom – Že stačilo. Není kam pokračovat. Není kam vyvíjet postavu, není kam vyvíjet řemeslo, alespoň v rámci látky jako takové.  

Studio Universal nesouhlasilo a v roce 2012 dodalo pod režijní taktovkou Tonyho Gilroye (scenáristy předchozích Bourneů, nikoliv tohoto letošního) spinoff Bourneův odkaz, který nebyl špatný, nicméně stál bokem jak příběhově, tak řemeslně a jelikož na něj aktuální snímek nijak nenavazuje, nebudeme se jím dále zabývat. Teď se ale Jason Bourne vrací. S Mattem Damonem, pod taktovkou Paula Greengrassea je přesně takový, jakého ho čekáte, ať již pro vás pojem “bourneovka” znamená cokoliv.

Ano, těžkotonážní, uvěřitelná, vtahující a dokumentárně natočená akce je zpět. Aspekt, který je od Bourneova mýtu pro sérii typický a který Greengrass dotáhl k dokonalosti, se po úspěchu druhého a třetího filmu pokusilo mnoho lidí replikovat a aplikovat ve svých filmech (viz například Quantum of Solace). Selhali ale na plné čáře, ať již kvůli divácké odmítavosti, nebo vlastní neschopnosti. Bourne tak zůstává jediným držitelem tohoto trademarku, který je pro něj unikátní a určující. Faktem je, že na něm není moc co vymýšlet a kudy jej posouvat dál. Svého vrcholu dosáhnul a nadále je možné jej při zachování dosavadního konceptu už jen dodržovat, popř. variovat. Prostor pro překvapení nezbývá.

Takovou variací může být třeba fakt, že Bourne není nezbytně hlavní postava, resp. není nezbytně jediná hlavní. Jeho pohyb v ději více než co jiného funguje jako indikátor posunu na časové přímce v návaznosti na to, v jaké části děje se právě nacházíme. Jason Bourne se vrací domů a podle toho, jak blízko je k USA, pozná divák, jak blízko je konec. Nedokáži objektivně zhodnotit, je-li to dobře nebo špatně. Faktem je, že to funguje.

Takovou variací může být také fakt, že klasický hlavní záporák (skvělý Vincent Cassel) má ve filmu výrazně větší  a motivačně opodstatněnější roli, než se Bourneovským vrahounům doposud dostávalo a finální konfrontace mezi ním a Bournem tak působí jinak, než jsme zvyklí. Ne svěže, nebo novátorsky, protože řemeslo je pořád stejné. Ta motivace toho, proč si dávají po papule, je ale trochu jiná.

Takovou variací bohužel není spoléhání se na, byť drobné, ale stále zřetelné, deus ex machina momenty, kterým se nový Bourne bohužel nevyhnul. Může to být dáno optikou sledování, kdy vnímáme děj skrze Bournea, který je v situaci, kdy neví všechno. Právě proto, že hlavních postav je víc, by ale měly být informace dávkovány rovnoměrně i z jejich úhlů pohledu. Pokud je jejich pohled cíleně zamlčen (tím spíše, když předtím opakovaně není), je to chyba, nebo přinejmenším nesrovnalost ve vyprávěcí struktuře a film tím trpí.

Akce je tedy stále stejná. Je ale pořád stejně profesionální. Ať už se jedná o kontaktní akci v terénu, prodírání se davem, nebo jen zmatečné pobíhání a pokřikování ve sledovací místnosti CIA, kde lidé koukají do monitorů a datlí do počítačů, je to stale stejně profesionální řemeslo. Horší je to se scénářem.

Mýtus kolem Bournea funguje, Damonovo charisma a muskulatura táhnou každou scénu s ním. Bourne je stále pohotový, vnímavý a dokáže být napřed a narušit Vám jakýkoliv pečlivě připravený plan. Škoda jen, že jeho motivace už není co bývala. Dějový rámec Bournea je klasický, do značné míry vynucený a rozhodně není originální, ať již v rámci série, nebo obecně. Zdaleka nejlépe tak působí nové postavy Alicie Vikander a Rize Ahmeda v roli tvůrce zmiňované sociální sítě, jejichž motivace dávají perfektní smysl, jsou skvěle zahrané a dodávají sérii moderní nádech a snahu posunout Bournea víc k aktuálnímu dění. V tomto bodě ale zase vzniká paradox, kdy se Bourne snaží být na jednu stranu aktuální, na tu druhou je ale bolestivě out of date. Technologicky a vlastně i řemeslně se zasekl právě kdesi v roce 2007, kdy koncept dosáhl svého maxima v Bourneově ultimátu.

Verdikt

Faktem zůstává, že Jason Bourne není špatný. Je to poctivé řemeslo, které dokáže zabavit a misty i nadchnout. Ve finále tak opět velmi záleží na očekávání a přístupu konkrétního diváka. Pravdu budou mít ti, kteří tvrdí, že Bourne svého maxima již dosáhnul a nelze v jeho univerzu přijít s ničím zásadně novým. Stejně tak si jej užijí ti, kterým sedí specifický styl a nevadí jim podívat se na něj zase v troche jiném kontextu, neboť dostanou to, za co si zaplatili. Nakonec i diváci, kteří netuší, kdo je Jason Bourne se dokáží filmem prokousat, neboť snaha o polorestart a znovunakopnutí série je zřejmá a scénář je tomu přizpůsoben.

Do určité míry je vlastně fajn, že Bourne je pořád stejný a tak, jako před devíti, resp. dvanácti lety působil nově a dravě, působí dnes jako ze staré školy, protože takový Jason Bourne je. Pokud chce ale studio Universal dostát svým plánům a točit Bourneovky tak dlouho, dokud Damon bude moci běhat a Greengrassovi neodejdou oči, musí nevyhnutelně přijít s novým konceptem, nebo alespoň velmi důrazným upgradem. Jít za dva roky do kina s tím, že to bude zase úplně stejný film už mi totiž nepřijde jako dobrý nápad.