Chou siao-sien patří mezi nejvýraznější představitele taiwanské nové vlny, který působí už od osmdesátých let. Jenže u nás není ani on, ani celé tohle hnutí příliš známé a jeho vrcholná díla jako Město smutku nebo Čas žít a čas zemřít neviděl snad nikdo. O to těžší bude pro běžného diváka zkousnout i aktuálního Assassina, protože na takhle specifická filmová díla jednoduše nejsme zvyklí.
Příběh vypráví o vražedkyni, která má dokončit svůj výcvik skrze velmi těžký úkol - návrat do svého rodného kraje a zabití muže, za něhož se kdysi měla vdát. A to je vlastně všechno. Čínská legenda z 9. století u nás není příliš známá, ale v Říši středu patří mezi kulturní kolorit, proto režisér Chou neztrácí čas zdlouhavým vyjasňováním souvislostí. Namísto toho pomocí dlouhých záběrů s kompozičně rozmístěnými prvky před kamerou kreslí obrazy, z nichž je cítit precizní smysl pro detail a snaha vybarvit atmosféru do posledního odstínu. Chou film s přestávkami chystal prý sedm let a jeho pečlivost je ve výsledku důkladně otištěna.
Pokud vám přístup meditativního vyprávění s minimem dialogů a příběhu nesedí, dejte od Assassina ruce pryč. Na tuhle vizuální báseň totiž musíte být správně naladěni, jinak vám budou padat víčka během hodiny a tři čtvrtě zdánlivé nudy. Není to rozhodně film pro každého, podobně jako třeba dílo Bély Tarra, maďarského milovníka dlouhých záběrů.
Hlavní roli ztvárnila Shu Qi, dlouholetá režisérova múza. Nemluvná role elegantní a zároveň smrtící dívky jí nesmírně sedí a čtyřicet let byste jí rozhodně nehádali. Přestože její herectví je především fyzické a dojde i na několik bojových scén, dalšího Tygra a draka se také nedočkáte. Akce je zde poskrovnu a přichází v nejméně očekávaných chvílích, bojové orgie se rozhodně nekonají.
Verdikt
Pomalá a něžná filmová báseň, která nechává mnoho nevyřčeného a vyprávění příběhu odsouvá na druhou kolej. Na té první jsou totiž vypiplaná forma a vysoce stylizovaná estetika, které vás na téměř dvě hodiny zavedou do středověké Číny. Stačí vám to?
