Rok ještě ani pořádně nezačal a už jsme dostali tři poměrně zbytečné thrillery. Kontraband se ještě celkem povedl, ale na Muži na hraně si nijak zvlášť nepochutnal kolega Disk a teď nadešel čas nadávat na Nepřítele pod ochranou. Takhle zbytečný film už jsme tu dlouho neměli. Není to o tom, že by Safe house natočil totální amatér. Není to o tom, že by tvůrci zkoušeli něco nového a nevyšlo to. Je to o tom, že jsme dostali směs předvídatelných klišé v tom nejnudnějším možném balení, Jako by všichni na place spali.
Ryan Reynolds ve filmu hraje mladého agenta CIA, který v Kapském městě udržuje v chodu "Safe house" - jakési tajné vězení, kam mohou agenti z pole v případě potřeby uklidit nepohodlné osoby, Stanice je připravená na ukrývání, věznění i mučení. Raynoldsův hrdina Matt doposud ostrou akci nezažil a nemá nejmenší tušení, že ho čeká křest ohněm. Kolegové na jeho stanici přivádějí extrémně nebezpečného Tobina Frosta (Denzel Washington), bývalého agenta CIA, který zradil svou zemi. Jenže než stačí vyšetřovatelé pořádně zahájit výslech, vtrhnou do komplexu ozbrojenci, kteří se Frosta snaží zmocnit. Všichni agenti CIA do jednoho zařvou, jen zelenáč Matt na poslední chvíli samozřejmě vyvázne i se svým zajatcem.
Chvíli má co dělat, aby mu vychytralý Frost neunikl, ale postupně se začne ukazovat, že Washingtonův padouch není zas tak černobílá postava, jak se zpočátku zdálo a Matt začne mít pochyby. Má věřit všehoschopnému Frostovi? Nebo svým nadřízeným, kteří se začínají chovat podezřele? Na život jaký měl hrdina před incidentem, může rovnou zapomenout. Začíná paranoidní boj o holé přežití.
Promrhaná příležitost
Taková zápletka by klidně mohla fungovat a upoutávky dokonce naznačují, že tomu tak je. Ale nenechte se zmást. Trailer předvádí z celého filmu to nejlepší, vůkol panuje uzívaná nuda. Herci se tváří rádoby důležitě u tisíckrát omletých frází, jejich postavy diváka nemají jak získat na svou stranu a díky tomu vás naprosto nezajímá, co se s nimi stane. Navíc to stejně celou dobu tak nějak tušíte, protože film je předvídatelný jak slunko na obloze.
Děj se odehrává v Jihoafrické republice, ale z plátna to prakticky není jak poznat, exotický potenciál afrického kontinentu zůstal trestuhodně nevyužitý. Jediné o co se tvůrci z vizuálního hlediska snaží, je barevné tónování obrazu a roztřesení kamery ve vzácných chvílích, kdy má děj být akční. Ale proč vlastně? To už zase mají tvůrci pocit, že je to tak dynamické a vypadá to víc „realisticky“? Nebo nevěří své choreografii a klepáním obrazu se jí snaží maskovat? Výsledek každopádně není dynamický, nýbrž matoucí – zase jednou při akčních sekvencích horko těžko rozeznáme, co se vlastně na plátně děje.
Nabízí se otázka, co se stalo špatně. S podobně jednoduchým konceptem si vystačí celá řada thrillerů a mnohé z nich jsou schopné dodat alespoň průměrnou zábavu. Ne tak Nepřítel pod ochranou. Film opravdu působí dojmem, jako by natáčení nikoho nebavilo, všichni si přišli pouze pro šek a tak chtěli mít co nejrychleji hotovo, podle té nejobyčejnějších příručky o natáčení thrillerů. Ale to jsou samozřejmě všechno jen dohady, na které nikdy nedostaneme odpověď.
Verdikt
Nepřítel pod ochranou v zásadě nedělá nic vyloženě špatně. Příběh v rámci žánru celkem dává smysl a bez problémů plyne z bodu A do bodu B. Občas je v ději naskytne nějaký ten zvrat, lehká erotika, emocionální chvilka nebo akce. Nic nechybí. Tedy až na duši. Filmaři jako by odškrtávali položku po položce v seznamu a bylo jim úplně jedno, jak to na diváky bude působit, hlavně aby bylo hotovo. Výsledkem je jeden z nejzbytečnějších filmů poslední doby.
