Začněme třeba tím, že Journey 2: The Mysterious Island má v češtině poměrně zvláštní název: Cesta na tajuplný ostrov 2. Žádná Cesta na tajuplný ostrov 1 neexistuje. Ten film se jmenoval Cesta do středu země, Hlavní roli v něm měl Brendan Fraser a byla to laciná dobrodružná podívaná pro celou rodinu, která spoléhala především na čerstvě zpopularizované 3D. Jenže 3D už dnes nikoho neoslní a tak rozpočet lehce nakynul a z nudného obsazení jedničky zbyl jenom mladý Josh Hutcherson (Hunger Games), kterého doplnila podstatně zajímavější jména: Michael Caine, Vanessa Hudgens, Luis Guzmán a především Dwayne „The Rock“ Johnson. Přinesly kosmetická vylepšení kvalitní zážitek?
Vzhůru za dobrodružstvím
Podobně jako první film vycházel z Verneovy Cesty do středu Země, vychází (logicky) ten druhý primárně z Tajuplného ostrova, ale také z Dvaceti tisíc mil pod mořem. Děj začíná ve chvíli, kdy mladý Sean Anderson (Hutcherson) zachytí šifrovanou zprávu svého dědečka Alexandera (Caine). S pomocí nevlastního otce Hanka (The Rock) zjistí, že Alexander nachází uprostřed prázdného oceánu, nedaleko souostroví Palau a pár se tam následně vypraví. Najmou si helikoptéru, kterou řídí místní tlučhuba Gabato (Guzmán) a jeho dcera Kailani (Hudgens), a na příslušných souřadnicích opravdu najdou uprostřed ničeho zuřivou bouřku a uprostřed
ní ostrov, na který havarují. Na ostrově skupinka objeví Seanova dědečka, který jim představí místní neuvěřitelnou faunu, floru i architekturu, ale ostrovem začne zmítat zemětřesení, zaplavuje ho voda a parta dobrodruhů sebou musí mrsknout, aby z nebezpečí včas unikla.
Jak sami vidíte, zápletka je triviální a samostatné dobrodružné scény (havárie helikoptéry, utíkání před pralesními příšerami atd.) se její stín nijak zvlášť překročit nesnaží, takže čistě z vypravěčského hlediska film uspokojí jen ty nejmenší diváky. Podobné je to s vývojem postav a jejich vzájemných vztahů. Tam je také všechno jasné od první do poslední vteřiny. O něco zajímavější je vizuální zpracování. Velká část filmu se odehrává buď v Havajských pralesích nebo je vyrenderovaná na počítači a je to celkem vidět, ale čistě designově se jednotlivé lokace a příšerky docela povedly. Pokud je nebudete hodnot jako realistické kulisy, ale jako pěknou videohru, nebudete zklamaní.
Hrdinové navštíví moc hezky rozpadlou Atlantidu či Nemův Nautilus, kolem nich poletují obří včely a běhají miniaturní sloni a na všechno se kouká moc hezky. Zvlášť díky perfektnímu 3D, které se nesnaží o žádné nenápadné prohlubování zážitku, ale nabízí divákům plnohodnotnou zábavnou jízdu, kde na vás každou chvíli něco vyskakuje a obraz se táhne do nekonečné hloubky. Zkrátka horská dráha, jak má být. Páni je ocení také stárnutí Vanessy Hudgens, ta je také s postupujícím věkem pěkně 3D.
Pitomost filmu nezná hranic
Jak už bylo řečeno, jednotlivé dobrodružné eskapády nejsou nijak překotně zajímavé a většinou jsou jen tak hala bala naházené za sebe, bez nějaké vnitřní logiky. Potřebují se hrdinové dostat na vzdálenou lokaci? Osedlají obří včely. Nikdo nepřemýšlí nad tím, jak je ovládají, nebo proč to neudělali nikdy před tím ani nikdy potom. Potřebuje scenárista uměle prodloužit děj? Nechá 
naprosto bezdůvodně Hutchersonovu postavu pubertálně vzdorovat: „Já chci jít doleva a ne doprava. Je mi jedno, že to nedává žádný smysl, ale prostě to chci a ty mi nebudeš říkat, co mám dělat. Nejsi můj táta“. Mozek zkrátka musíte bezpodmínečně nechat doma.
Na druhou stranu je film krátký (90 minut) a neustále se něco děje, takže poměrně utíká. Tvůrci si navíc museli uvědomovat, že točí naprostou ptákovinu a tak popustili uzdu fantasii a zasadili do děje celou řadu situací, u kterých jen nevěřícně zíráte, smějete se a ptáte se, co to u všech rohatých má znamenat. Nechci zbytečně spoilerovat, ale jako ukázku uvedu alespoň scénu, ve které The Rock mrská prsními svaly, říká tomu vábení lásky (nebo tak něco) a nechá ostatní postavy, aby mu o kmitající hrudník odrážely červené bobulky. Úlet. Do toho si připočtěte dabing, který sice na jednu stranu mrzí (v určitých momentech by Rockův zvučný hlas vyloženě bodnul a Michael Caine je Michael Caine), ale na stranu druhou je díky němu řada hlášek ještě bizarnějších a vtipnějších.
Verdikt
Cesta na tajuplný je přiznaně pitomý film pro malé dobrodruhy, který si ale užijí bez problémů i jejich doprovázející tatínkové. Pokud výmluvu v podobě dětí nemáte, ale i tak máte chuť na bezmyšlenkovitou jízdu barevným trojrozměrným světem, nestyďte si z filmu udělat guilty pleasure. Dočkáte se skvělého 3D, pěkně navržených lokací a potvůrek, charismatického obsazení a hlášek jako z jiného světa. To vše v průběhu bezbolestných devadesáti minut, které utečou, jako voda. Jen ještě jednou opakuji, mozek bezpodmínečně nechat doma a nebrat nic z toho co vidíte ani trochu vážně, jinak se zlou potážete.
