Na světě snad nenajdete člověka, který by se v životě alespoň letmo nesetkal s povídkami britského spisovatele Rudyarda Kiplinga, vyprávějícími o malém chlapci Mauglím, jenž je vinou nešťastných okolností nucen vyrůstat mezi divokými vlky v nebezpečném, ale zároveň okouzlujícím prostředí indické džungle. Notoricky známý příběh se celkem pochopitelně dočkal opakovaného filmového zpracování. Naposledy se tématu chopil Jon Favreau, známý především jako režisér prvního a druhého Iron Mana (se sérií je spojený i jako herecký představitel bodyguarda Tonyho Starka). Ten se rozhodl Knihu džunglí převést kompletně do digitálního hávu. Jak daná proměna dopadla? A má stokrát ohraná látka ještě co nabídnout?
Na úvod recenze musím konstatovat, že jsem od nové Knihy džunglí očekával veliký propadák. Poslední hraná filmová verze Mauglího z roku 1994 v režii Stephena Sommerse (Mumie, Van Helsing, G. I. Joe) dopadla dost bídně. Navíc jsem nevěřil, že tvůrce převážně akčních komiksových adaptací (nic proti nim) dokáže z Kiplingova díla vyždímat něco víc, než jeho předchůdci. A světe div se, ono se to vážně povedlo! Favreau totiž vsadil na zřejmě jedinou možnou cestu k úspěchu – dokonale vymazlený vizuál. Ale popořadě.
Po dějové stránce nemá film čím překvapit. Nepříliš známý scenárista Justin Marks (dosud měl na kontě jen koprodukční akčňák Street Fighter: Legenda z Hong Kongu) se až na několik drobných odchylek věrně drží literární předlohy. To je také asi největší viditelná slabina snímku, neboť je dopředu naprosto jasné, jakým nástrahám bude hlavní hrdina čelit, s kým se setká i jak to s ním nakonec dopadne. Pro někoho až moc jednoduchý obsah je nicméně mnohonásobně přebit přímo fantastickou vizuální stránkou, která na velkém plátně nabízí ještě úžasnější zážitek než Cameronův Avatar.
Favreauova Kniha džunglí doslova vtáhne publikum do podmanivého prostředí tropického pralesa, kde ani na okamžik nebudete chtít uvěřit, že všechna zvířata, řeky a stromy nejsou reálné. Trikaři a animátoři tentokrát odvedli vskutku mistrovskou práci, jaká se nikde jinde nevidí. Hned úvodní scéna s prchajícím Mauglím, Baghírou a vlky je opravdová pastva pro všechny divákovy smysly. Režisér nám navrch pravidelně dávkuje vyvážené množství dramatických momentů, akce a humoru, takže dětské i dospělé obecenstvo si přijde na své. Snad jen ty hudební vložky si filmaři mohli odpustit. Naštěstí jich ovšem není moc, takže nestihnou být nijak zvlášť otravné.
Samotné akční sekvence jsou precizně sestříhané. Dojde na spousty honiček, lekaček a dokonce i na jednu zdařilou hromadnou bitvu s armádou opic. Ta mi místy skoro připomínala bojové pasáže z Avengers. Díky přijatelné stopáži nedostanete prakticky žádnou šanci se nudit a rozhodnutí tvůrců neexperimentovat s přímočarým, leč fungujícím knižním dějem mi ve finále přišlo jako pozitivní volba. V závěru jsem se totiž několikrát přistihl, jak tomu klukovi a jeho zvířecím přátelům hrozně fandím, aby dovedli souboj se zlým tygrem do zdárného konce a to je patrně to, oč autor usiloval. Oproti předchozím zpracováním je tentokrát zcela vynechán Mauglího kontakt s lidskou civilizací, což rovněž hodnotím coby vítanou změnu. Možná si jej však Favreau schoval do druhého dílu.
Jediným živým člověkem na plátně je představitel titulní role – dvanáctiletý nováček Neel Sethi, jenž navzdory svému nízkému věku podává sympatický výkon a ze všech dosavadních herců se asi nejvíce podobá Mauglímu z Disneyho animované verze. V zahraničních kritikách vychvalované originální hlasy ostřílených matadorů Bena Kingsleyho (pardál Baghíra), Billa Murrayho (medvěd Balú) či Idrise Elby (tygr Šér Chán) jsem si bohužel kvůli českému znění vychutnat nemohl. Na druhé straně musím podotknout, že domácí dabing se po dlouhé době mimořádně vydařil a s ani jedním z herců jsem neměl větší problém.
Verdikt
Jon Favreau do puntíku splnil vytyčený cíl a naservíroval nám velkolepou pohádkovou podívanou, za kterou by se nemusel stydět ani James Cameron. Příběh sice není nikterak objevný, pokud ale přistoupíte na režisérovu hru, podlehnete vypiplané vizuální stránce a necháte se nostalgicky unést do dětských let, pak si z kina odnesete neopakovatelný zážitek. Nutno vidět na velkém plátně ve 3D. Na malé obrazovce by snímek zcela jistě ztratil nejméně polovinu ze svého kouzla.
