Hardcore Henry je zfilmovaný zážitek z akčních videoher z pohledu první osoby. A není pro mě. Ani trochu. Ale třeba je právě pro vás, protože spokojené reakce jsou v tomhle případě skoro stejně časté, jako ty otrávená. Co všechno tedy můžete od Henryho čekat?
Už samotné označení slovem „film“ je trochu problematické. Hardcore Henry je zfilmovaná videohra, nebo chcete-li walkthrough videohry s fotorealistickou grafikou. Platí videoherní zákonitosti. A to do takové míry, že film vlastně ani nepůsobí dojmem, jako by byl pouze natočený z pohledu hlavní hrdiny. Kamera skutečně simuluje pohyb kamery, jaký známe z doomovek. Hrdina stejně jako hráč videohry nakukuje za roh, kamera se chová stejně jako ve videohře, když hrdinu zásah odhodí k zemi, hrdina se klasicky kouká sobě pod nohy, když někam seskakuje, a tak dále a tak dále.
Úspěšná simulace videohry začíná hned v úvodu, když se hrdina probouzí v laboratoři. Jeho manželka vědkyně mu vysvětluje, že měl vážnou nehodu a nahrazuje mu chybějící údy kybernetickými protézami. Než mu stačí nainstalovat hlasový modul, události se dají do pohybu, a tak má film snadno vysvětlené, proč hrdina nemluví, stejně jako postavy ve videohrách. Dále nemůžeme hovořit o nějakém skutečném ději (dějovém oblouku), nebo souvislém vyprávění.
Film je strukturovaný jako jednotlivé mise, a to buď změnou prostředí nebo typem činnosti, kterou hrdina zrovna vykonává. Přesněji řečeno – jednou se „level“ změní odjezdem z městského bytu na dálnici, jindy se po chvíli ostřelování nepřátel z pevně daného bodu přesouváme ke klasickému kosení nepřátel v objektu. Jednou se střílí jen tak, podruhé hrdinovi pomáhá parťák, jindy se nesmí nepřátelům dovolit, aby se dostali ke klíčové osobně. Akční pasáže tu a tam propojí „cut scéna“ během které se „hráč“ dozvídá, jaký je jeho další úkol, kam se má příště vydat. Tu a tam se objeví i nějaký ten zvrat, ale vykreslování videoherního zážitku je opravdu na prvním místě.
Snaha tvůrců o nápodobu videoher je svým způsobem nesmírně...hravá. Režisér Ilja Najšuller vymyslel způsob, jak ukázat ve hře ukazatel životů nebo použít klasickou lékárničku. Sbírají se lepší a lepší zbraně, zažijeme prolézání vysutých míst z pohledu první osoby, nebo tajnou chodbu jak z Wolfensteina 3D. Všechny ty odkazy jsou bezva a vlastně je docela fajn sledovat, jaké všechny stereotypy z videoher se dají hranou cestou simulovat. Hardcore Henry se nikdy nebere zbytečně vážně a snaží se držet v docela zběsilém duchu, což podporuje ještě Sharlto Copley v roli parťáka. Ještě lepší než on je pak Danila Kozlovsky v roli vyšinutého záporáka.
Jakkoliv to všechno může být poměrně zajímavý experiment, pořád je to experiment. Chyběl mi děj, čisté simulování videoher postupně přestalo stačit. Značné dvojsečné je i partyzánské natáčení v Rusku. Na jednu stranu je vidět, že si filmaři nelámali hlavu s nějakými pojistkami a povoleními. Když chtěli mít cool záběr, tak se prostě kaskadér sebral a s GoPro na obličeji přeběhl za plného provozu přes mostní oblouk. Je vidět, že řada záběrů je dělaná reálně a to je fajn. Jenže je zároveň vidět, že filmařům zoufale chyběly prachy.
Většina lokací jsou nějaké opuštěné ruiny a zaplivané postranní uličky. A ještě horší to je, když se jde někam do přírody. Není nudnější scéna, než zaměnitelný les/louka, které vypadají naprosto stejně jako tisíc a jedna zaměnitelná louka, které jste už v životě viděli. Na nic zajímavějšího prostě nebylo. A stejné je to s triky, když už na ně dojde. V rámci nadsázky se dají přežít, ale to šetření je nepřehlédnutelné.
Kapitolou samou pro sebe, která pro mne film definitivně potápí, je kamera. Kvůli videoherní kameře je většina situací naprosto nepřehledná, kamera se točí sem a tam a moc toho neuvidíte. Když hrdina někam leze, tak prostě vidíte stěnu, kterou má deset centimetrů před nosem. To samé v úzké chodbě nebo někde pod autem. Jak už bylo řečeno, kamera se snaží simulovat hráčův pohyb, a tak si budete připadat, jako když sedíte vedle hrajícího kamaráda, a křičíte na něj, aby s tou myší tak neškubal, protože na rozdíl od něj pak vůbec nic nevidíte. A neustálý pohyb je naprosto zásadní problém pro kohokoliv se slabým žaludkem. Jestli se vám dělá zle na kolotočích, v autě nebo třeba právě u videoher z vlastního pohledu, rovnou na film zapomeňte. Mně se udělalo fyzicky špatně asi čtvrt hodiny po začátku filmu a už to nikdy nepřešlo.
Verdikt
Hardcore Henry je simulace videoherního zážitku za použití kamery a živých herců. Ta simulace je plná úsměvných nápadů a řady slušných kaskadérských kousků, ale nic navíc nenabízí. To co by někde online v desetiminutových dávkách mohlo působit takřka geniálně, je v kině příliš dlouhá hodina a půl. Skutečné postavy nebo děj neexistují, vizuální podoba je často vyloženě nepříjemná. A pokud nehrajete nebo alespoň zevrubně neznáte videohry, nejspíš nebudete vůbec chápat, co se to vlastně na plátně děje. Ortodoxní doomovkáři a fanoušci kaskadérských GoPro videí by si nicméně měli netradiční zážitek užít podstatně více, takže koukněte na trailery a okamžitě budete vědět, jestli je tenhle film právě pro vás.
