Tenhle týden v kinech chybí jakýkoliv hit, o kterém by se mluvilo dlouho dopředu...pokud tedy nepočítáte šestý díl básnické série, Jak básníci čekají na zázrak. Ale o tom opravdu mluvit nebudeme, protože kinosály naštěstí nabízejí i poněkud zajímavější počiny. Video se z technických důvodů tenhle týden nekoná, tak si pojďme shrnout první dojmy ze čtyř premiér alespoň textově, než se podaří připravit rozsáhlejší recenze:
Nejlepším filmem týdne je Orel Eddie. V produkci Matthew Vaughna vznikly Kokosy na sněhu pro 21. století. Taron Egerton (Kingsman) hraje zarputilého Angličana, který od útlého věku chtěl být olympionikem. V žádném sportu nevyniká, ale když zjistí, že Británii chybí reprezentanti ve skocích na lyžích, okamžitě se do nebezpečného sportu opře. Film je do určité míry naivní, až pohádkový, ale vůbec to není na škodu, ba naopak. Jednou za čas je totiž hrozně fajn usilovat o svoje osobní maximum, zvlášť ve společnosti tak sympatického snílka, jakým je právě Eddie. Jeho nezlomnost je nakažlivá a budete mu fandit na každém kroku jeho cesty. Skvělou protiváhou je mu pak jeho cynický trenér v podání cigáro žmoulajícího Hugh Jackmana. Snímku nechybí ta správná porce nadsázky, aniž by kdykoliv koukal na Eddiho skrz prsty, takže neváhejte a nechte se vtáhnout do světa skoků na lyžích.
8/10
Pátá vlna je naopak z aktuální nabídky nejslabší. Je to takový nejposlednější výškrabek ze dna postapokalyptických sci-fi pro mládež. Předloha buď nebyla nijak výrazná nebo se jí nepodařilo dobře adaptovat, filmaři viditelně neměli moc peněz a režisér J Blakeson nikdy nedokáže snímku dát šťávu. K nejzajímavějším částem patří úvod, ve kterém mimozemští vetřelci v několika „vlnách“ systematicky likvidují obyvatelstvo země. Kéž by se celý film odehrával v té době. Většina děje je ale zasazena do času, kdy už vetřelci loví poslední zbytky přeživších. Docela zajímavé je ještě to, když sledujeme hrdinku v podání Chloe Grace Moretz, jak sama neví, komu může věřit a zápasí s vědomím, že musí zabíjet ostatní lidi, pokud chce sama přežít. To je ale také naprosto nevyužitý motiv a většinu času věnujeme klasickým teenage romancím a další story o tom, jak jsou z mládeže trénovaní perfektní bojovníci proti nepříteli. Děj od určité chvíle buď postrádá interní logiku anebo nás připravuje na straaaašlivě překvapivý zvrat, který se na nás chystá. K tomu si připočtěte jalové dialogy a všeobjímající nudu, která se filmem táhne a mnoho důvodů, proč se o film zajímat vám nezbude.
3-4/10
Potom je tady další zajímavý horor, který se snaží tak trochu pracovat se zaběhnutými klišé. Základní rozehrávka je přitom hodně tradiční. Bezdětný pár adoptuje chlapečka a od té chvíle se dějí v domě divné věci, kdykoliv si malý Cody jde lehnout. Film se naštěstí nezajímá ani tak o běžné strašení, jako spíš o moc snů a nočních můr. Obojí je zajímavě vizuálně zpracováno a místy má snímek blíž k pohádce nebo nějakým starým mýtům, než k obyčejné duchařině. Mytologické elementy jsou však pojaté moderní optikou, skrz kterou s nimi pracují třeba Neil Gaiman nebo Stephen King. Místy by film nemusel být tak doslovný a tempo by taky zasloužilo popohnat. Návdavkem mě příliš nepřesvědčila Kate Bosworth v roli maminky. Na druhou stranu je tu vynikající Jacob Tremblay (Room) v roli Codyho, potěší už zmíněná práce s vizualitou a mytologickým pozadím nočního snění. A fajn je i to, že se postavy nedrží klasických hororových vzorců, ale snaží se na situaci reagovat poměrně přirozeně. Skutečně výjimečný zážitek od filmu nečekejte, ale pokud vás baví, když se horor alespoň snaží žánr nějakým zajímavým způsobem ohýbat, Zlo nikdy nespí je tu pro vás.
6/10
Největším neštěstím Kolonie je, že se hrdě hlásí k tomu, že vychází ze skutečných událostí a v úplném závěru se dokonce věnuje skutečným obětem. Film má přitom k jakékoli uvěřitelnosti daleko. Úvod, ve kterém se Lena (Emma Watson) a Daniel (Daniel Bruhl) zapojují do občanských nepokojů proti Pinochetovi v Chile, působí spíše melodramaticky než historicky. Se zbytkem filmu navíc prakticky vůbec nesouvisí. Slouží jen jako záminka k tomu, aby byl Daniel odvezen do utajené mučírny na jihu země. Sklepní žaláře jsou ukryty pod osadou prosté náboženské sekty, kterou vede charismatický vůdce Paul Schäfer (Michael Nyqvist). A právě mezi členky sekty se Lena vmísí, aby se svého milého pokusila najít. Od té chvíle film balancuje někde na hranici thrilleru a lehčího hororu. Komunita je vykreslená jako koncentrační tábor plný krutých pravidel a bizarních figurek, ve kterém hrdince hrozí na každém kroku odhalení. Poznávání pravidel tábora a fanatických zvrhlíků, kteří jej vedou, je svým způsobem zábavné. Z filmu se stává určitá šifra, kterou je třeba vyluštit, survival thriller, ve kterém fandíte hrdinům v boji o přežití. V žádném případě ale nejde mluvit o uvěřitelném lidském dramatu (výkony hrdinů jsou ploché, u „záporáků“ jde o karikatury), syrovém podání nebo nějaké historické informativní hodnotě. Pokud jste tedy zvědaví na útěk ze spárů hororové sekty, Kolonie vás může pobavit. Jestli vás představa takhle nezvládnutého pokusu o vykreslení skutečných událostí uráží, vyhněte se jí obloukem.
6/10
