Možná si pamatujete na několik let starou found footage Cloverfield, která u nás byla uvedena pod názvem Monstrum. Ve snímku se prohnalo cosi velkého centrem New Yorku a banda mladých hrdinů s pohotovou kamerou byla u toho. Ulice Cloverfield 10 (10 Cloverfield Lane) s předchozím filmem sdílí více méně jenom název. Na jeho události odkazuje naprosto minimálně (a bůh ví jestli) a ani není natočená stylem found footage. Tvůrci snímek označují za takového „pokrevního bratra“ a potenciálně stojíme na začátku antologie nízkorozpočtových sci-fi filmů, které hodně pracují s napětím a tajemstvím.
Michelle (Mary Elizabeth Winstead) se po autonehodě probouzí v podzemním bunkru. Majitel bunkru Howard (John Goodman) jí tvrdí, že jí zachránil život a schoval ji u sebe tak akorát včas, protože venku vypukla apokalypsa a zemský povrch se stal neobyvatelným. Společně s třetím šťastlivcem (John Gallager Jr.), kterému se podařilo včas schovat, by měli pod zemí strávit několik let, než se venkovní vzduch vyčistí.
Celé to zní značně pochybně a Michelle je také patřičně skeptická. Hned od počátku se snaží zjistit, co se to vlastně děje a nakolik může svému hostiteli věřit. Některé skutečnosti naznačují, že Howard není duševně v pořádku, jiné naopak potvrzují jeho slova o tom, že venku není bezpečno. John Goodman Howarda výborně hraje jako nečitelného chlapíka, který někdy působí jako lehce nabručený, ale v zásadě racionální taťulda, aby se z něj přepnutím vypínače stal vyloženě prchlivý skřet, od kterého čekáte i za nejmenší prohřešek takový pohlavek, že chytíte druhou o zeď.
Začínající režisér Dan Trachtenberg film s velikým přehledem dávkuje, a tak se pravidelně střídá přísun odpovědí a dalších otázek. Postupně poznáváme prostory bunkru, který dokáže působit patřičně klaustrofobicky, ale zároveň je vizuálně pestrý a nikdy nezačne být monotónní. S obyvateli bunkru zažíváme i veselé chvilky, takže se s nimi o to víc sžíváme a o to víc pak přívalové vlny dramatických situací dokážou pocuchat nervy. Ty jsou ostatně tak jako tak po většinu času napjaté k prasknutí, protože děj udržuje hrdinku v neustálém stavu ohrožení nebo alespoň nejistoty.
Kromě skvělých herců a výtvarného provedení bunkru zabydluje podzemní prostor i péče, se kterou je prezentovaný. Kamera je správně slídivá, ale k found footage má opravdu daleko, tady je každá kompozice pečlivě rozvržená a rozhodně se obraz nijak neklepe. Výborná je hudba Beara McCrearyho, která překvapivě není nijak minimalistická, ale naopak se nebojí hezky rozmáchnout, jako byste koukali na nějaký klasický velkofilm od Spielberga nebo Hitchcocka (u kterého se Trachtenberg zcela otevřeně inspiroval). Doprovod doplňují vhodně zvolené retro songy a především pak ještě zvukové efekty, které z podzemního prostoru dělají hotovou zvonkohru plnou nejrůznějších tajuplných úderů a šelestů.
Klady jsou tedy nesporné a je jich mnoho. S čím ale bude mít řada diváků problém, je závěr filmu. Sympatický je v tom, že rozhodně není klišovitý a zajímavým způsobem pracuje s tím, nakolik Howard vlastně říká nebo neříká pravdu. Že máte podvědomě čekat něco nadpřirozeného bohužel dopředu prozrazuje už název filmu, přesto se ale snímek snaží spolehlivě tuhle zdánlivou jistotu neustále zpochybňovat. Závěr funguje i v rámci hrdinčina vývojového oblouku. Skutečným problémem však jsou měřítko a podání. Věci, které se v závěru stanou jsou na obecné rovině přijatelné, ale vzhledem k dosavadnímu průběhu filmu by podle mě stačily ve výrazně úspornější a přízemnější podobě. Filmaři zkrátka otočí volume doprava až příliš rychle a ten skok nepůsobí přirozeně.
Verdikt
Ulice Cloverfield 10 má drobné mouchy, jinak se ale začínajícímu Trachtenbergovi podařilo natočit veskrze sebevědomý thriller, který do jistého momentu funguje bravurně. Nabízí chytlavou premisu, hrdince není těžké fandit a její spoluhráč v podání Goodmana je ta správná síla přírody, kterou je radost sledovat při jejím neochvějném působení, která má zásadní vliv na všechno okolo. Film si skvěle hraje s prostorem podzemního bunkru a dokáže v něm perfektně rytmizovat chvíle ticha před bouří a následných nervy drásajícícíh erupcí. Příznivci napětí by rozhodně Ulici Cloverfield 10 rozhodně neměli minout.
