Viděli jsme to již mnohokrát. Ať už to byl Zodiac, Hannibal Lecter (Mlčení jehňátek) nebo šílený Kevin Spacey (Sedm), hon na nevypočitatelného zabijáka, který se nespokojil pouze s jednou obětí, je ve filmovém světě horkým zbožím - zvlášť když se jedná o inspiraci skutečnými událostmi. Francouzi také mají toho svého. Vysloužil si přízvisko “SK1” neboli “Serial Killer č. 1”, protože se jednalo o úplně prvního zločince tohoto druhu ve Francii, jehož DNA se policii podařilo získat. Spisovatelka Patricia Tourancheau ho zvěčnila ve své knize, která z velké části inspirovala zpracování jeho příběhu pro stříbrné plátno.
V tomto případě je tíha zodpovědnosti ohledně správného podání celé záležitosti téměř hmatatelná. Možná proto debutující režisér Frédéric Tellier zvolil střízlivý styl vyprávění ne nepodobný loňskému oscarovému Spotlight, které má s Případem SK1 (L’Affaire SK1) společného více, než se na první pohled zdá. Máme tu sympaticky civilní tým lidí odhodlaných věnovat vše včetně svého osobního života tomu, aby záhadě přišli na kloub. Máme tu nenápadné, ale těžce působivé prostředí bez zbytečných cinkrlátek, kde se všechno dělá ještě pořádně a postaru.
Třetí klíčovou ingrediencí, kterou se Případ SK1 vrací k předcházejícím zmíněným snímkům, je hlava tohoto týmu: člověk, kterého myšlenka vyřešení případu doprovází po několik dlouhých let, a dopadení zabijáka se pro něj postupně stane skutečnou posedlostí. Tím je zde nováček Franck “Charlie” Magne, který nám umožňuje nahlédnout nejen pod pokličku života své šťastně se rozrůstající rodiny, ale hlavně do svých detektivních úvah ohledně znásilnění a vražd několika mladých žen. Jako jediný totiž od počátku vidí mikroskopické nitky, které pojí dohromady mnohem vyšší počet případů, než tvrdí jeho spolupracovníci. Jeho představitel Raphaël Personnaz nás svou neokázalou zarputilostí přiměje věřit nejen Charlieho teorii, ale i svému hereckému výkonu.
Příběh nám ale nabízí mnohem komplexnější pohled na věc. Nesleduje totiž jen samotné vyšetřování. To je vlastně sérií retrospektivních návratů zakomponovaných do série přítomných soudních slyšení potenciálního vraha Guye Georgese (vynikající Adama Niane). Dvouhodinová stopáž je postavena na časových skocích, které občas kvůli množství vyšetřovaných obětí mohou působit matoucím dojmem. Celou dobu nevíme jistě, jestli spravedlnost dopadla toho pravého, a situaci vidíme očima těch, kteří jsou na tom stejně jako my - fascinující mozaika celého případu se před námi skládá z pohledů vyšetřovatelů, právníků, soudců či uniknuvší oběti.
Mezi nejajímavější patří pohled právničky obhajoby Frédérique Pons, charismaticky ztvárněné známou francouzskou herečkou Nathalie Baye. Práce advokáta vás totiž vystavuje riziku, že budete muset hájit někoho, kdo spáchal neskutečné zlo. Zároveň ale může pomoci všem zúčastněným k duchovnímu osvobození tím, že najde odpověď na klíčovou otázku PROČ.
Napětí nenápadně eskaluje, a i když se film hemží jmény a daty, ve finále vás přinutí zůstat se zadní částí těla přilepenou k sedačce či nosem přilepeným na plátno až do závěrečných titulků. Pomáhá tomu i střídmý soundtrack, který vznikl ve spolupráci režiséra a skladatele Christopha La Pinty. Opakující se motiv tikání připomíná, jak důležitý je pro toto vyšetřování časový rozměr, a umí brnknout na nervy přesně v těch správných momentech. A těch silných v příběhu najdeme hned několik. Namátkou jsou to třeba scéna přepadení jediné oběti, které se kdy podařilo uniknout (Christa Theret) nebo vrahovo konečné přiznání. Díky své váze a přesvědčivosti mají podobné situace schopnost vrýt se do paměti a zůstat tam.
Verdikt
Pokud jste naladěni na film oproštěný od jakýchkoli akčních ambic, který vše vsadil na detailní psychologickou hru týkající se velkého případu nikoli pro slabé povahy, jste na správné adrese. Případ SK1 se možná nestane neskloňovanějším filmem ve svém žánru, ale to mu nemůže sebrat jeho nefalšovanou a veskrze sympatickou snahu nám osvětlit, proč se takovéhle věci vlastně sakra dějí. A to vše s francouzskou grácií.