S „found footage“ filmy (snímky, které se tváří jako amatérský záznam skutečných událostí) se v poslední době roztrhl pytel. Nejvíc je samozřejmě slyšet o veleúspěšné Paranormal Activity, mezi znalci je velmi oblíbená španělská zombie záležitost REC, každou chvíli se spekuluje o dalším díle Blair Witch a naposledy to s dokumentárním stylem zkusil i vymítačský žánr, když jsme v listopadu mohli na DVD vidět Poslední vymítání ďábla z produkce Eliho Rotha a letos v březnu nás čeká ještě Ďábel v těle. Pseudodokumentárním stylem se ale dají točit i jiné filmy, než horory. Už před třemi lety to zkusilo katastrofické Monstrum z dílny J. J. Abramse, o chystaném party filmu Project X jsme vás také informovali. Kronika se dokumentární kamerou snaží ozvláštnit, v poslední době poněkud konzervativní, superhrdinský rybníček.
Příběhů o tom, jak náhodný kolemjdoucí k nadlidským schopnostem přišel, vídáme dost a dost (loni Green Lantern, letos Spider-Man), ale co kdyby ten náhodný kolemjdoucí nemusel bojovat s mimozemšťany ani šílenými vědátory a rozhodně ho nelákalo nosit legíny s upnutým rozkrokem? Co kdyby to byl jen klučina s videokamerou, který se rozhodne natáčet, jaké blbiny díky nově nabytým schopnostem dokáže? Přesně o tom vypráví Kronika a i když film údajně stál jenom legračních patnáct milionů, je zábavnější, než loňští Green Lantern a Thor dohromady. Protože malý rozpočet znamená malou odpovědnost. A slušnou tvůrčí svobodu.
Proč natáčet vlastní život?
Jako výmluva pro neustálé natáčení sebe sama i všeho kolem hlavnímu hrdinovi Andrewovi slouží otcův agresivní alkoholismus: „Tatík na mě neustále útočí, zdokumentuju si to“. To ještě zní relativně rozumě, ale proč klučina natáčí i mimo své bydliště, těžko soudit. Asi to je třeba přičíst na vrub tomu, že je zkrátka divný pavouk. Díky tomu nemá prakticky žádné kamarády, kromě svého bratrance Matta, který naopak patří k nejpopulárnějším machrům ve škole. Navíc se do děje občas připlete školní videoblogerka se svojí vlastní kamerou, takže si tvůrci mohou v určitých pasážích dovolit střídat dva úhly pohledu. Zajímavý nápad.
Veškeré pochyby o smysluplnosti natáčení ale zmizí ve chvíli, když Andrew, Matt a školní studentský předseda Steve objeví během party v lese tajemný kráter. Posilnění alkoholem a mladickou nerozvážností se díru vydají zdokumentovat, uvnitř objeví zářící krystal a následující den se všichni tři proberou s telekinetickým nadáním. A schopnost ovládat okolní předměty silou vůle, ta už přece za zdokumentování stojí!
Kronika naštěstí není superhrdinský film v tradičním slova smyslu. Na klucích jsou super pouze jejich nadlidské schopnosti, které v žádném případě nemají v úmyslu používat v cizí prospěch. Jsou to úplně normální puberťáci, kteří jsou fascinovaní novou hračkou. Postupně sledujeme, jak se nově nabyté síly učí ovládat a co všechno se dá pomocí telekineze vymňouknout, pokud máte dostatek fantasie. Nechci vám kazit překvapení, takže vypíchnu snad jen výborný nápad, kdy se kluci naučí levitovat kameru, takže posléze můžeme vidět i kameramana, dostáváme záběry ze zajímavějších úhlů a obraz se přestane třást. Pokud máte podobně jako já slabý žaludek a houpačky a kolotoče vám nedělají dobře, tak vás mohu uklidnit, že Kronika patří mezi ručně natáčenými filmy k tomu snesitelnějšímu. Vyloženě nepříjemné je klepání kamerou snad jednou nebo dvakrát.
Dospívá superhrdina jinak?
Kromě variace na superhrdinský žánr a prvků sci-fi a hororu je Kronika z velké části také dramatem o dospívání. Je zajímavé sledovat, jak odstrkovaný Andrew díky schopnostem konečně našel přátele a pomocí nenápadného ohýbání fyzikálních zákonů si dokáže postupně vylepšit sociální status ve škole nebo se postavit lidem, kteří ho do té doby utiskovali. Naopak jeho protipól Matt se díky schopnostem začíná pomaličku od středoškolské masy vydělovat a víc o svém životě přemýšlí.
Vedle nevinných hříček a drobných podvůdků samozřejmě ale přijdou na přetřes i daleko závažnější otázky: Můžou mít naše síly vedlejší účinky? Máme je držet v tajnosti? Je přípustné použít síly na živé bytosti? A především: Jsme díky sílám lepší než ostatní? Všechny tyhle zásadní rozpory se postupně kupí, až film dospěje do bodu, kdy už nejde jen o nevinnou hru. Díky nezodpovědnému používání sil a ztrátě rozvahy začne jít o lidské životy a úplné finále už se nese ve veskrze epickém duchu, kdy se jeden z chlapců naplno utrhne ze řetězu a rozdá si to v ulicích velkoměsta s policií, zásahovými jednotkami a svým zodpovědnějším kamarádem.
Přes nízký rozpočet působí triky ve filmu velice dobře, velké finále nevyjímaje. To navíc sledují mobily přihlížejících, bezpečnostní kamery i televizní štáby, takže začínající režisér Josh Trank může celé vyvrcholení vykreslit v patřičně dynamické šíři. Trank, který doposud natočil pouze několik episod seriálu The Kill Point, se všeobecně předvedl ve velice dobrém světle a pomocí dokumentárních prostředků dokázal odvyprávět osvěžující „superhrdinské“ drama, které dokáže oslovit jak po technické, tak po dějové stránce. Dobrému výsledku napomáhají i slušní herci, kteří jsou do jednoho poměrně neznámí, takže nijak nenarušují iluzi skutečné události.
Verdikt
Kronika je plná filmařské fantasie a neotřelých nápadů. Naplno čerpá možnosti pseudodokumentárního stylu natáčení a vrací superhrdinská klišé zpátky na zem. Mladí hrdinové, smýkaní trably dospívání, si vás dokážou získat a jejich zklamání z nespravedlnosti světa i radosti z osvobozujících superschopností budete naplno prožívat spolu s nimi. Kronika je jasným důkazem toho, že pro natčení vzrušujícího filmu nejsou potřeba stamiliony (v tom připomíná podobně úsporný District 9) a letos první upřímně hravý a v první řadě zábavný snímek, který působí jako svěží vánek, mezi všemi těmi těžkotonážními kalibry, které si samým pomrkáváním po Oscarech div očí nevykroutí.
