Jsou vánoční filmy a vánoční filmy. Na jedné straně stojí klasické pohádky a romance jako Láska nebeská. Pak jsou tu ale ještě poněkud podvratnější filmy, které k tradičnímu duchu Vánoc přidávají něco zlobivého. Z těch drsnějších je tu Santa je úchyl, celá rodina si může společně vychutnat Vánočního skřítka, Vánoční prázdniny, Sám doma nebo Gremlins. Od letošního roku se k téhle kategorii může hrdě hlásit i Krampus: Táhni k čertu!
Příběh se začne odvíjet několik dní před Štědrým dnem, kdy se širší rodina Engelových schází pod jednou střechou, aby společně oslavila Vánoce. Už od začátku snímek ukazuje, že pod svátečním pozlátkem bublá nesoulad. Všichni propadli vánočnímu shonu a povrchním hodnotám. Přijíždějící příbuzní z matčiny strany jsou banda vidláckých šikanérů. Domácí zase mají nosánek lehce nahoru a především už dávno jeden na druhého nemají čas. A jak praví dávná německá legenda, když na Vánoce nebudete hodní, přijde si pro vás Krampus, pekelný stín svatého Nicholase (Mikuláše/Santy...) a nehorázně vás ztrestá.
Rodinka si klasicky navzájem leze na nervy. Dojde na tradiční poměřování ramen mezi hlavami rodin, výčitky mezi sestrami, pošťuchování mezi dětmi i opilou tetičku, která nemá filtr. Postavy jsou velice přirozeně napsané a film má navíc výborné obsazení, takže tahle pasáž funguje parádně a dala by se nejvíc přirovnat ke zmiňovaným Vánočním prázdninám nebo rodinným scénám na začátku Sám doma. A to obsazení: Adam Scott, Toni Collette, Allison Tolman, David Koechner a Conchata Ferrell v rolích dospělých, to jsou všechno naprosté komediální jistoty!
Čistě komediální a rodinnou pasáží se postupně začnou natahovat delší a delší stíny, sněžení zhoustne, vítr zesílí a humornou stránku věci definitivně doplní i horor. Nečekejte však záchvaty děsu nebo nějaký brutální slasher. Mráz po zádech běhá spíš jemně a násilí je víc kreativní než vyloženě krvavé. Tady by šlo přirovnávat třeba k těm Gremlins. Film je určený i mladším ročníkům (od nějakých 12 let nahoru by neměl být problém), a tak lidští hrdinové trpí mimo obraz a přímo na scéně dostávají zabrat jen Krampusovi nohsledi.
Jako správný (temný) Santa má Krampus k ruce celou řadu pomocníčků a také zvrácených obživlých hraček. Filmaři si s tímhle aspektem filmu nehorázně vyhráli, a když se po domě rozběhnou oživlí násilní perníčci nebo lidožravý klaun, začíná ta pravá zábava. Tedy, ne že by rodinná část nějak nudila, ba naopak, ta filmu dává srdce, postavám hloubku a prostor k tomu, aby nějakým způsobem mohly v krizové situaci pracovat se svými osobnostními nedostatky. I ti největší blbečkové postupně přirůstají k srdci a jakmile se pustí do vynalézavých bojů s temnými bytostmi, nejde jim nefandit.
Zpracování prakticky ztvárněných netvorů má v sobě nadsázku a béčkovou estetiku (nebo možná prostě nedostatek financí) a v rámci komediálního filmu funguje mnohem lépe, než kdyby po domě běhaly jedničky a nuly. Filmaři navíc chytře pracují se stíny, tmou a náznaky, takže jsou potvory jen málokdy vidět na plné kule a nikdy nestačí přijít o nic ze své děsivosti. Obecně je film výborně natočený, ať už z hlediska dávkování strachu, zábavného násilí nebo rodinného pošťuchování. O to víc pak zamrzí úplný závěr, ve kterém se scenárista a režisér Michael Dougherty uchýlil k vyvrcholení, které nepovažuji vzhledem k dosavadnímu vývoji děje za zcela uspokojivé. Asi rozumím tomu, proč v současné podobě film jednoduše musel skončit, tak jak skončil, nicméně v tom případě se scenáristé zkrátka měli víc snažit a nenechat se vlastním dílem zatlačit do kouta.
Verdikt
Krampus je perfektně vybalancovaný mix komedie, rodinného filmu a hororu, který si zábavným způsobem pohrává s rozporem mezi vánočními tradicemi a fenoménem dnešních uspěchaných svátků. Snímek nabízí komickou hrůzu ala Evil Dead 2, postavy, které přirostou k srdci a spoustu dobré zábavy, která přijde k duhu nejen o letošních, ale také o libovolných dalších Vánocích.
