Reggie Krey byl skutečně žijící zločinec z londýnského East Endu. Ve filmu Legendy zločinu (Legend) je vykreslený jako klasický mafiánský boss, jaké známe z filmů. K sousedům se chová přátelsky, každému rád pomůže, k ženám je galantní. Jakmile ale cokoliv nejde něco podle jeho představ, neváhá situaci razantně řešit, třeba i násilnou cestou. Snímek zaznamenává Reggieho vzestup po mocenském žebříčku, když likviduje konkurenci, navazuje kontakty s americkou mafií a policii se vysmívá do obličeje. Jeho Achillovou patou je jeho bratr, dvojče, Ronnie, který často nedokáže udržet na uzdě svoje agresivní tendence a reálně hrozí, že to bude právě on, kdo dostane podnik do pořádného maléru. Pro Reggieho je však rodina vždy na prvním místě a bratra se prostě nedokáže zbavit.
Oba dva bratry hraje Tom Hardy a tahle dvojrole je na celém filmu asi to jediné skutečně zajímavé. Hardy umí být šarmantní jako Reggie i naprosto vyšinutý jako Ronnie. Po technické stránce jde obdivovat složité scény, ve kterých vystupují oba společně a dokonce se nějakým způsobem dotýkají. Jinak jde o naprosto standardní gangsterskou story, která žánr neobohacuje o vůbec nic nového a ani jej nepodává jakkoliv výjimečným způsobem.
Filmu samozřejmě nepomáhá to, že jde o životopis, takže místo výstavby dramatického oblouku přesně podle svých potřeb, jej scenáristé museli ve skutečných událostech krkolomně hledat. Výsledkem je nakonec stejně spíš sled scén ze života Kreyů. Tu a tam se zdá, že se režisér Brian Heldgeland vzchopí alespoň k určité nadsázce a stylizaci. Tempo se trochu zrychlí, přibude černých vtipů, hraje výraznější hudba, herci jsou expresivnější, kamera divočejší. V takových momentech se už už zdá, že by film mohl začít docela šlapat, avšak Helgeland se stylizaci nikdy nepoddá úplně. Vždycky jde jen o náznak, který se rozplyne ve stojatých vodách typického životopisného dramatu.
To je sice vyprávěné z pohledu Reggieho přítelkyně a pozdější manželky Frances (Emily Browning), ta však většinou zůstává jen nezúčastněným pozorovatelem a na vlastní vývoj událostí nebo vykreslení Kreyů má pramalý vliv. Reggieho film podává vlastně jako hrdinu, kterému bychom měli tleskat když se mu daří a lamentovat, když mu nepřátelé házejí klacky pod nohy. Problém je v tom, že Reginaldova parta bez mrknutí oka vraždí a ničí životy nevinných lidí. V Reggieho prospěch může hrát určitý šarm a svým způsobem může být fascinující jeho snaha urvat si kousek země pro sebe a žít život pouze podle vlastních pravidel. Ale to je málo. Reggiho excesy nejsou tak živelně podané, jako třeba ve Vlkovi z Wall Street, kde byl protagonista taky sobecký hajzl, takže z nich opravdu zůstává jen překonávání překážek mafiánským grázlem. Než film definitivně přestane stát na Reggieho straně, trvá to zatraceně dlouho.
Všechny ty nekalé obchodní prakticky, přestřelky, vydírání či hýření jsme mohli vidět už mnohokrát v jiných gangsterských filmech a často ve výrazně lepším provedení. Z Legend zločinu se tak docela rychle stává úmorná přehlídka mafiánských klišé, kterými si musí vrazi s úsměvy na tvářích projít než je konečně stihnou nějaké ty rány osudu (které jsou samozřejmě v podobných příbězích taktéž nevyhnutelné).
Verdikt
Legendy zločinu v zásadě nejsou nijak mizerné a příznivci gangsterek by si je nejspíš užít mohli. Na filmu však není vůbec nic pozoruhodného. Stojí a padá s jednou dvojrolí a jinak nenabízí ani zajímavou režii ani zajímavý děj. Pouze postupně vymetá poznávací znamení kriminálních životopisných dramat, dokud vás totálně neuondá.
