Jestli něco Guillermovi del Torovi nelze upřít, tak je to jeho nadšení pro věc. Původem mexický režisér po celou svou kariéru předvádí, že má rád film, že rád pracuje, že má rád temné příběhy, a že rád tvoří detailní filmové světy. V Purpurovém vrchu (Crimson Peak) se rozhodl vzdát hold gotickým romancím a vybudovat jeden z nejpropracovanějších strašidelných domů v dějinách Hollywoodu. Obojí se mu povedlo na výbornou. Jenže stačí to?
Jak se na gotickou romanci sluší a patří, děj je zasazený do devatenáctého století. Nová doba skýtá neuvěřitelné možnosti všem, kdo se o ně porvou. Nebo to není tak docela pravda? Edith Cushing (Mia Wasikowska) je žena a ty stále nikdo nebere vážně. Proto jí vydavatel odmítá vydat její strašidelný román a požaduje od ní červenou knihovnu. Thomas Sharpe (Tom Hiddleston) by chtěl postavit parní stroj, kterým bude na svých pozemcích těžit vzácný červený jíl. Žádný bankéř ale do jeho nápadu nechce investovat, snad proto, že je Thomas zástupcem pomalu chřadnoucí šlechty, která přece nikdy nemusela o nic skutečně usilovat a podporu si nezaslouží.
Možná kvůli obdobným zkušenostem či pro sdílené snílkovství a sveřepost se do sebe Edith a Thomas zamilují. A přes otcova (Jim Beaver) varování odjíždí Edith na panství Sharpů, kamsi doprostřed mlžných anglických kopců, daleko od nejbližší civilizace. Možná měla mladá spisovatelka svého tatínka poslechnout, protože ve starobylém sídle na ni nečeká nic dobrého.
Del Toro si vzal inspiraci gotickými romancemi vážně k srdci. Prim hraje milostná linie a před příjezdem do strašidelného domu by se téměř mohlo zdát, že sledujeme další adaptaci románu Jane Austen. Počasí není zrovna letní a občas se některá z postav tváří lehce zlověstně. Nic nadpřirozeného se však neděje. Edith s Thomasem se poznávají, tráví spolu příjemné chvilky a čelí zkoumavým pohledům místní smetánky i nesouhlasu Edithina otce. Dojde na cudné námluvy, tanec, večírky i piknik v parku. Zkrátka staromódní romantika, jako když vyšije.
Nicméně ani po přesunutí do strašidelného domu se Crimson Peak nemění v nějaký ohňostroj děsu. Hutná atmosféra? Ta tu rozhodně je. Panství halí mléčná mlha, samotný dům je obrovský. Studený, odcizený a hodně starý. Na první pohled vypadá skoro jako malý hrad. Místnosti jsou rozlehlé, takže je zchudlí Sharpeovi nestačí udržovat. Do haly dokonce sněží. V chodbách se ozývají strašidelné zvuky, Thomas a jeho netečná sestra Lucille (Jessica Chastain) něco zjevně skrývají. Pod domem jsou starodávná sklepení plná vzácného jílu, který díky své barvě připomíná krev. A ano, už od flashbacku v samém úvodu není tajemstvím, že slovo budou mít i duchové.
Duchové se ale objevují jen opravdu zřídka a jakoukoliv jejich děsivost podvrací fakt, že jsou všichni do jednoho zcela digitální. V první chvíli tedy vystraší za pomoci momentu překvapení, avšak čím déle se ukazují, tím méně jsou jejich umělohmotné jedničky a nuly strašidelné. S blížícím se závěrem filmu začne del Toro také výrazně přidávat na brutalitě. Některé momenty jsou tak výrazné, že skoro mají sílu vnést do gotické romance nějaký podvratný element, postavit ji na hlavu a konečně film vytrhnout z jeho předvídatelnosti. Takových záblesků je ale jenom pár a film se k nim horko těžko drápe od svojí předem nastolené linie.
Purpurový vrch jemně mrazí a pod povrchem se ukrývají tajemství, která čekají na své rozřešení. Jinak je to ale opravdu především romance, kde jsou na prvním místě láska a vášeň, na druhém žárlivost a pletichy. Film je skvěle zahraný (snad jen Charlie Hunnam, v roli Edithina přítele z dětství, je škrobený víc, než si role žádá), postavy jsou krásně oblečené, dům na Purpurovém vrchu je skutečně jako živý a kamera dělá všechno proto, aby ze spoře osvětlených zákoutí vyždímala maximum. Del Toro chtěl natočit gotickou romanci šmrncnutou svojí vlastní osobností a to suverénně splnil.
Guillermův záměr ale jednoduše není můj šálek kávy. Viktoriánská romantika je romantika naivní, zasněná a vyloženě staromódní. Edith není nějak zlá nebo hloupá, jen podlehla svým citům a tíze okolností. Chybí jí ale cokoliv, kvůli čemu bych měl chuť jí fandit. Prostě se sama dostala do pěkné bryndy a možná se z ní dostane, možná ne – prašť jako uhoď. Děj filmu i vývoj postav jsou maximálně jednoduché a předvídatelné, bez výraznějších kliček. Zkrátka sešňěrované žánrovými konvencemi. Crimson Peak je tak ve výsledku jen pěkný vzkaz z dávných dob, které už filmová historie stačila dávno překonat, opatrná žánrová pocta, místo šťavnaté dekonstrukce. Tak snad zase příště Guillermo.
