Labyrint: Zkoušky ohněm jsou pokračováním Labyrintu: Útěk, rok staré sci-fi pro mládež, která se na celý žánr podívala z maličko jiného úhlu. Pro jednou nebyly v centru všeho láska ani složitá pravidla dystopické společnosti. Prostě jsme sledovali robinsonádu party sympatických kluků, kteří se snažili dostat z tajuplného bludiště. Bylo to trochu strašidelné, trochu akční a hodně napínavé.
Zoušky ohněm pokračují přesně tam, kde Útěk skončil. Kluci z Placu se dostali z bludiště a jejich zachránci je odvážejí na opevněnou základnu uprostřed pouště. Tam kluci mají co jíst, dostanou čisté oblečení a nemusí se každý den strachovat o holý život. Celé je to ale příliš krásné, než aby to byla pravda, a jakmile Thomas (Dylan O'Brien) začne do věcí šťourat, je jen otázkou času, kdy zase kluci budou muset vzít nohy na ramena. Čeká na ně úmorné putování pouští a postapokalyptickými velkoměsty, střety s raply (trochu rychlejšími zombíky) i vojáky organizace ZLSN, kteří po chlapcích nepřestávají pátrat.
Od prvního filmu se mnoho věcí změnilo a řada jiných zůstala při starém. Zatímco první Labyrint dlouho čerpá z tajuplného bludiště a jen pozvolného odkrývání jeho záhad, napodruhé podobná základní struktura chybí. Děj je sledem relativně osamocených epizodek, které od zbytku filmu odděluje změna prostředí, střídání postav i jistá míra žánrové rozmanitosti (jednou se kolem nepřátel tiše plížíme, podruhé všechno vybuchuje pod náporem kulometné palby). A zatímco v první části díky struktuře příběhu došlo k odhalování pitomého mytologického pozadí až v samotném závěru, napodruhé se musíme s nesmyslnými řečmi o postapokalyptickém světě vyrovnávat v menších dávkách v průběhu celého filmu.
Pozitivní je, že po prvním Labyrintu už divák ví, jaké mudrování bez hlavy a paty na něj čeká a jde se proti němu náležitě obrnit, pustit nepovedené budování světa z hlavy a užít si vlastní vyprávění. V tomhle ohledu je totiž režisér Wes Ball snad ještě silnější než minule. Už v prvním filmu se mohl opřít o silný casting a ukázal, že s mladými herci dovede také nějak pracovat. Tentokrát k nim přidal ještě celou řadu dospělých. Ti popravdě řečeno často balancují na hraně karikatury, jenže ono by asi podobné dialogy (ve kterých mluvíte o „ZLSNovi“ a záchraně světa ždímáním modré šťávy z dětí) smrtelně vážně prostě hrát nešlo. Herci se do rolí patřičně položili a dovedou jim dát velkofilmový rozmach, aby svoje scény vyšponovali, ale je znát, že těsně pod povrchem se nad vyhrocenou osudovostí potutelně usmívají a dobře se baví.
Filmaři navíc ke castingu přistoupili nesmírně chytře. Zatímco jiné filmy pro mládež obsazují často do rolí dospělých hollywoodskou elitu, což cílová divácká skupina stejně nikdy neocení, Zkoušky ohněm si vybraly výrazné seriálové herce, kteří jsou jistě o dost levnější a odvedou stejně dobrou práci. V roli nedůvěryhodného šéfa vojáků, kteří hochy zachránili, se objevil Aiden Gillen (Hra o trůny), jako věčně opilý majitel baru na vás vybafne Alan Tudyk (Firefly), gangu pouštních lapků šéfuje Giancarlo Esposito (Breaking Bad) a mezi válečníky odboje umí za kvér pořádně vzít Barry Pepper (Zelená míle). Řady mladých herců rozšířily především dvě dámy, Rosa Salazar (Insurgent, Parenthood) a Nathalie Emmanuel (Rychle a zběsile 7, Hra o trůny).
Podobně ekonomicky si pak Ball počíná i ve zbytku filmu. Rozpočet 61 milionů dolarů je téměř dvojnásobný oproti prvnímu dílu a režisérovi opět podařilo vytvořit iluzi toho, že se koukáme na snímek výrazně dražší. Spáleniště (postapokalyptická poušť) je dostatečně rozmanité, každá lokace působí jedinečným dojmem a některé jsou vpravdě velkolepé, především pak pasáž, ve které Thomas v rozvráceném velkoměstě prolézá nakloněným mrakodrapem. Dohromady pak jednotlivá místa spolehlivě utvářejí dojem, že se nacházíme ve skutečně rozlehlém světě.
A ať už je děj jakkoliv přitažený za vlasy, nic se nemění na tom, že postavy jsou stále sympatické a máte chuť jim fandit a jejich zážitky v pustině jsou skvěle natočené. Úprk potemnělými chodbami před raply si nezadá s libovolným zombie filmem, Ball ve strašidelných scénách skvěle pracuje se stínohrou a několikrát dokonce dokáže nepříjemně vybafnout. Jakýkoliv běh s nebezpečím v zádech v sobě má obrovskou energii a naléhavost, přestřelky jsou zase náležitě hutné a hezky přehledně natočené. Filmaři se navíc tu a tam nebojí někoho zabít nebo alespoň uvrhnout do rukou nevyzpytatelného nepřítele, takže má smysl se o hrdiny skutečně bát. Celé Zkoušky ohněm si drží neskutečné tempo a kdykoliv by hrozilo, že začnete nad nanicovatým dějem a ještě nanicovatějšími mechanismy postapokalyptického světa příliš přemýšlet, vždycky se něco semele a vyprávění vás vtáhne zpátky do silného audiovizuální zážitku, který druhý Labyrint servíruje.
Verdikt
Zkoušky ohněm mají oproti Labyrintu: Útěk roztříštěnější děj a víc do nás hustí křečovitou mytologii světa budoucnosti, na druhou stranu však nabízejí snad ještě sebevědomější filmařinu. Režisér Wes Ball sice nemá v rukou dobrý příběh, přesto z izolovaných scén dokáže vytěžit maximum, jeho vyprávění má spád a řady sympatických hrdinů (či alespoň zábavných figurek) se od minule ještě rozšířily. I když se tedy moment překvapení vytratil, v součtu dostáváme téměř stejně zábavný zážitek jako posledně a fanoušci prvního filmu snad budou spokojení.
