Nestává se to často, ale občas se v kinech objeví nějaké překvapení. Na poli počítačem generovaných animáků momentálně jednoznačně vévodí hollywoodská produkce, jednoduše proto, že renderování náročných digitálních scén je drahé, a pokud film nevypadá špičkově, diváci jej jednoduše nepřijmou. Francouzský Mune – Strážce měsíce (Mune, le gardien de la lune) naštěstí špičkově vypadá a není to zdaleka jen kvůli animaci, která soudobých standardů naštěstí dosahuje a nijak tak nekazí nevšední zážitek. Za ten ale není zodpovědná technická vyspělost vizuálního zpracování, leč nápaditost, s jakou animátoři a vypravěči svět Munea stvořili.
Mune je lesní faun, drobný lesní mužik pokrytý srstí, který žije v lesích a stará se hlavně o to, aby ostatní tvorové měli dobré spaní a on sám se nepřipletl do maléru. Jenže když staří strážcové slunce a měsíce vybírají své nástupce, stane se něco nečekaného. Strážce slunce vybere dle předpokladů jako nástupce svého učně, avšak strážce měsíce svého učně ignoruje a vybere Munea. Ten okamžitě všechno zpacká, zmizí kvůli němu měsíc a slunce ukradne Nekros, démon z podsvětí. Aby všechno vrátil do pořádku, musí faun spojit síly se strážcem slunce Sohonem a mladou dívkou Glim, která ví o fungování jejich světa prakticky všechno.
Základní dějová linka je přímočará a docela povědomá. Dva různorodí mladíci se musí naučit táhnout za jeden provaz, roztržitý Mune musí začít důvěřovat svým schopnostem...to všechno už tu bylo. Jedinečnost Munea tkví v tom, v jakém světě se odehrává. Tvůrci se nedrželi vůbec zpátky, nasávali inspiraci ze všech směrů a nakonec vytvořili vlastní unikátní koktejl. Ve filmu jde vidět džungli z Avatara, obří melancholická stvoření z videoher Shadow of the Colossus, postavičky jak z řady her Final Fantasy. Určitý asijský šmrnc je ve filmu cítit obecně, stejně jako poctivé základy v mýtech primitivních národů.
V Muneovi je kouzelné, jakým způsobem mýty doslovně ožívají. Slunce je skutečně malá pálivá koule, kterou kdysi dávno první strážce slunce ulovil harpunou z oblohy, a od té doby ji další a další strážcové po obloze pravidelně vláčí sem a tam pomocí dlouhých řetězů, aby se pravidelně střídaly noc a den. A takových nápadů je ve filmu nepřeberné množství. Dívka Glim je z vosku a na slunci taje. Některé postavičky jsou zase z kamene. Nekros a jeho nohsledi jsou z hořící lávy, přičemž nohsledi neustále debatují o podstatě svojí špatnosti a paradoxně touží po pěstování kytiček.
Všude kam se podíváte, je svět vyvedený do úžasně střelených detailů. Nikdo přitom neběhá sem a tam a nesnaží se vám fungování každé maličkosti vysvětlit. Postavy v okolním prostředí normálně žijí a vy z jejich chování snadno pochopíte, co a jak na jejich planetce funguje. V chování obyvatel světa je také spousta němé grotesky, takže i když zrovna nenahlížíte do dalšího zákoutí mytického světa, alespoň se vám někdo přímo před očima rozsypává na kousky a musí sám sebe sbírat.
Kdykoliv by se mohlo zdát, že se nápady filmařů omrzí, uhání děj rychle kupředu, takže na nějakou nudu nebo zklamání prostě není čas, zvlášť když nemá Mune ani hodinu a půl. Občas dokonce dojde i na dvourozměrné, snad dokonce ručně kreslené pasáže. Přesto je třeba podotknout, že krásně vymyšlenému a zpracovanému světu by o něco prokreslenější hrdinové a nápaditější příběh slušeli víc. A abych byl úplně upřímný, ze všeho nejvíc by mne asi lákalo se ve světě Munea proběhnout v nějaké otevřené počítačové hře. Nicméně i v kinech dobrodružství ze světa smyšlených pověstí stojí za to, a to i přesto, že se u nás promítá jen s dabingem. Docela se povedl.
Verdikt
Mune nenabízí nikterak netradiční charaktery nebo dějovou linku, ale odehrává se v tak unikátním světě, že prostě stojí za to jej vidět. Na planetce jak z dávných pověstí od indiánského ohně se neustále něco komíhá na okraji zorného pole a vy se jen můžete těšit na to, kdy se s další roztomilou smyšlenkou seznámíte blíže. Nezbývá než doufat, scenárista a režisér Benoît Philippon bude spolu se svými kolegy Alexandrem Heboyanem (spolurežisér) a Jérômem Fanstenem (spoluscenárista) popouštět uzdu fantazii i nadále.
