Bez kalhot bylo v prvé řadě charakterním dramatem o dvou mladých mužích, které se shodou okolností odehrávalo ve striptérském prostředí. Právě kvůli tomu byl ale film úspěšný a vysloužil si pokračování nazvané Bez kalhot XXL (Magic Mike XXL). Změnilo se mnohé. Režisér „jedničky“, Steven Soderbergh, se odsunul na pozici producenta, kameramana a střihače a režii přenechal svému letitému asistentovi, Gregorymu Jacobsovi. Odešli také dva z ústředních herců, Alex Pettyfer a Matthew McConaughey. Co je ale nejdůležitější, naprosto se změnil žánr. Zatímco jednička je skutečně krušnou sondou do života striptérů, dvojka je feel good party film.
Po tom, co se Dallas (McConaughey) na svoje striptéry vykašlal a uprchl s "mladým" (Pettyfer) za lepším, rozhodne se stará parta vypravit na ještě jednu poslední společnou štaci, než strhávací kalhoty pověsí na hřebík. U toho samozřejmě nemůže chybět Magic Mike (Channing Tatum), který se sice na konci prvního filmu svlékat přestal, ale teď to nemá v životě jednoduché a stará parta a jistota na jevišti mu chybí. Po cestě na striptérský festival banda zažije řadu dobrodružství, překoná pár překážek a Mike v nich probudí chuť být sebou samými, což se promítne i do striptérských čísel.
Nějaké šrámy z minulosti si hrdinové na cestu nesou, ale řeší se s úsměvem, film opravdu tentokrát nemá chuť jít na dřeň, naopak chce rozdávat dobrou náladu. Chlapi mezi sebou mají silné bratrské pouto, které jim nejde nezávidět. Podobně se musí cítit přátelsky naladěná kapela nebo sportovní tým. Nikdo nikoho nenechá ve štychu, všichni jsou ochotní mít radost z úspěchu druhého, ale ani nekonečné pošťuchování a legrácky nesmí chybět. Důležitý vlastně není ani tak cílový festival, jako spíš cesta k němu, během které se pánové skvěle baví a stejně tak se baví dámy, které potkávají.
Svlékání je totiž podle filmu jedna velká radost. Chlapi ho dělají proto, že chtějí zpříjemnit den svým divačkám, není to pro ně jen zdroj peněz a cesta k sexu, tak jako v prvním filmu pro Pettyferovu postavu. Samozřejmě, když některá z divaček o „osobní show po zavíračce“ stojí, borci mile rádi vyhoví, ale film zdůrazňuje, že je potěšení na obou stranách. Striptérských show se účastní ženy mladé i starší, tlusté i tenké, všech barev pleti. Film možná malinko násilně dává občas do popředí výrazně obézní ženy, aby na první pohled vizuálně zdůraznil, že chlapi opravdu chtějí těšit všechny divačky bez rozdílu, ale jinak je fajn vidět pro jednou film, který ženy nijak nehodnotí (ať už postavy nebo vlastní divačky), jen po nich chce, aby se dobře bavily.
A bavit se Magic Mikeovi XXL povětšinou daří. Kromě přátelské atmosféry v partě nechybí spousta humoru, vypravěčské nadsázky a spousta tanečních čísel, která jsou jednou vtipná, podruhé mají působivou taneční choreografii a potřetí nabízejí obojí. Samotného svlékání překvapivě není ve filmu až tolik, ale když už na něj dojde, tak si snad každý, komu se líbí nazí muži, na plátně najde toho svého, když už jich je pět a jsou poměrně rozmanití. Několik čísel mi nicméně přišlo možná až příliš agresivních. Možná se pletu, protože prostě nejsem cílovka a jen těžko dokážu ohodnotit, co je pro příznivkyně (a příznivce) pánského svlékání sexy, ale nějak si nedovedu představit, že by většinu žen skutečně těšilo, kdyby s nimi naprosto cizí, téměř nahý muž, začal uprostřed davu cizích žen simulovat velice přesvědčivým způsobem kopulaci či jim strkal rozkrok do obličeje. Zvlášť když přišly třeba jen stydlivě pokukovat. Ale jak říkám, možná se pletu.
S touhle výtkou také úzce souvisí největší problém celého filmu. Tedy přesněji řečeno, jedna konkrétní, a bohužel docela dlouhá, pasáž. Ale začněme od těch povedených. Většina zastávek pohodového road movie je nesmírně příjemná. Jednou borci ozvláštní společným popíjením a tancem znuděný večer postarším jižanským paničkám, podruhé zaválí na travesti show, jindy si to Tatum "rozdá" v dílně se svým nářadím. Vrcholem celého filmu je pak scéna v sámošce, ve které se Joe Manganiello snaží vyvolat úsměv na tváři prodavačce. Velké finále je možná maličko natahované a nadsázka je v něm výrazně nejsilnější po zbytek filmu, ale pořád scéna dokáže slušně bavit. A vůbec nevadí, že už dávno nejde o realistický striptýz, ale o choreograficky složité taneční kreace, které by „náhodně vybrané“ divačky s pány rozhodně nestíhaly. Realističnost od podobného filmu snad ale nikdo chtít nebude.
Povedlo se toho jednoduše hodně. Uprostřed filmu se ale pánové dostanou do jakéhosi privátního klubu, ve kterém se striptýz děje vždy jen krok od divaček, všude svítí červená světla, šéfka podniku (Jada Pinkett Smith) nakazuje zákaznicím jak si užívat a celé to působí jako divoká orgie bez vlastního styku. Téhle pasáži do velké míry zmizel vtip i nadsázka, ze kterých jinak XXL výtečně těží a místo lechtivého provokování je tu najednou něco, co na mne působí jako divné fetish dovádění. Pevně doufám, že jsem takovým hodnotícím výrokem nikoho neurazil, a pokud je pro většinu diváků daná pasáž sexy, pak samozřejmě jedině dobře. Pokud jde ale o můj osobní dojem, tak to zkrátka dobré nebylo. V žádném ohledu. Pasáž je navíc poměrně dlouhá, takže někdy v polovině filmu na desítky minut totálně spadne řetěz a dlouho trvá, než se jej zase podaří nahodit.
A to je škoda, protože jinak je Bez kalhot XXL opravdu vynikající, nenáročnou feel good jízdou. Veškeré seriózní ambice prvního filmu jsou sice pryč a samotná nadsázka, která dělá ze striptýzu div ne náboženství, by mohla část diváků odrazovat, ale takové filmy si své místo na slunci prostě zaslouží. Paradoxně se navíc z anonymních svlékačů, kteří v prvním Bez kalhot akorát dělali Tatumovi křoví, najednou staly skutečné postavy s vlastní osobností, takže se o pánech také něco málo dozvíte a pak už společně s nimi tu kamarádskou svlíkačku opravdu nejde (po většinu času) neužít.
V komentářích se určitě budu těšit na názory cílové skupiny, u podobného filmu jsou zapotřebí dvakrát!
