Ant-Man je na stránkách komiksových sešitů jedním ze zakládajících členů Avengers a také je jedním z prvních hrdinů, které chtělo studio Marvel po osamostatnění v roce 2004 zfilmovat. Na první pohled celovečerní adaptace příběhů o zmenšeném hrdinovi, který mluví s mravenci, možná nepůsobí jako něco, co by mohlo zajímat širší divácké spektrum. Jenže už od začátku se kolem projektu motal scenárista a režisér Edgar Wright, který podle šéfa Marvelu Kevina Feigeho přišel na to, jak hrdinu udělat pro publikum uchopitelného a atraktivního. Wright patří k nejtalentovanějším filmařům své generace, takže filmoví nadšenci nepochybovali o tom, že Ant-Man bude stát za to. Studio a režisér se ale těsně před natáčením rozešli a celý projekt tak znovu začal vyvolávat určité pochybnosti. Černé prognózy se ale nenaplnily, Marvel znovu ukázal, že má nastavený svůj standard, který si minimálně drží.
V komiksech se pod maskou Ant-Mana skrývala řada lidí, jmenovitě především vynálezce technologie zmenšování Hank Pym a zloděj Scott Lang, který ukradl Ant-Manův kostým a po následné nápravě se stal hrdinou. Do celovečerního filmu jsou šikovně zakomponováni oba dva. Pym (Michael Douglas) i ve filmové verzi vymyslel zmenšující látku a speciální oblek, v němž jako miniaturní agent kdysi pronikal mezi zločince a ochraňoval svět. Když hrozilo, že bude technologie zneužita, přestal ji používat a ukryl ji. Jeho žák, Darren Cross (Corey Stoll), však po letech formuli rozluštil a chce ji za miliardy prodat. Pym se obává toho, co by vynález mohl v nepovolaných rukou napáchat, takže když mu cestu zkříží talentovaný zloděj a mistr úniků Scott Lang (Paul Rudd), uzavře s ním oboustranně výhodné spojenectví a připraví plán na proniknutí do Crossovy přísně střežené laboratoře.
Ant-Man se odehrává ve světě Marvelu a při řadě příležitostí na to poměrně nenásilně upozorňuje. Přesto se ale jedná o příjemně „malý“, až komorní příběh, který stojí na vlastních nohách, nevybuchují v něm celá města a v jádru všeho jsou ty nejzákladnější rodinné vazby. Scott Lang se jakožto bývalý trestanec potřebuje znovu postavit na vlastní nohy a být vzorem pro odloučenou dcerku. A stejně tak pro Hanka je v životě tím nejdůležitějším dcera Hope (Evangeline Lilly). I když spolu mají napjaté vztahy, před světem zničeným jeho technologií ji hodlá ochránit za jakoukoliv cenu.
Takhle jednoduchá motivace ve světě marvelovské velkofilmové zkratky skvěle funguje a spolehlivě hrdiny žene k velkolepé zlodějské loupeži. Té nechybí tradiční elementy, jako jsou plánování, testování, samotný napínavý "heist" ale i různé nečekané překážky, které musí hrdinové za pochodu řešit. Co tenhle heist movie odlišuje od ostatních, je Ant-Manův oblek, který Scotta Langa protáhne i těmi nejmenšími škvírkami, ale také hrdinova spolupráci s mravenci. Pym kromě zmenšování totiž vynalezl také technologii, jež slouží k ovládání šestinohých tvorečků všeho druhu. Ke slovu se dostanou mravenci kousající, létající i takoví, kteří v případě potřeby poskládají ze svých tělíček most, po němž se dá přeběhnout.
Všechno tohle je hodně velká sci-fi a některé skutečnosti je zkrátka potřeba přijmout jako fakt a moc se v nich nešťourat (Mravenci se ovládají s pomocí malého hands-free na ucho. Stačí se pořádně soustředit. Tečka). Naštěst díky komediálnímu nadhledu a vypravěčské střídmosti, která žádných z nadpřirozených elementů nenechá zbytečně nabobtnat, nepůsobí nic z Ant-Manových schopností neuvěřitelně nebo směšně. Jakmile by cokoliv začínalo znít až příliš zběsile, Paul Rudd má připravenou sarkastickou poznámku a Michael Douglas naopak svou přirozenou autoritou dodává veškeré pseudovědě potřebnou vážnost.
Jakožto další příběh o zrodu superhrdiny snímek příliš nepřekvapí. Scott i Hank jsou chybující, leč v jádru dobří lidé, kteří v průběhu operace dostanou příležitost odčinit své chyby. Dozvídáme se o Ant-Manově minulosti v rámci fiktivní marvelovské historie, spolu s Langem poznáváme jeho schopnosti a končíme s hotovým hrdinou, který je připravený vběhnout do náručí širšího světa Marvelu. A velice opatrně to studio hraje i v jiných ohledech. Lang není skutečný zloděj, ale spíš zneuznaný Robin Hood a obecně se film vyhýbá tomu, aby své hrdiny vystavil jakýmkoliv složitějším morálním rozhodnutím nebo je nechal za hrdinství nějak zaplatit. Dokonce i padouch začíná sice jako sobecký megaloman, opojený vlastní pýchou a zlomený Pymovou přezíravostí, ale posléze je snaha o nějaké budování psychologie šmahem smetena prohlášením, že mu zlé chemikálie zatemnily mysl.
Podobných zkratek, zbytečných zjednodušení či vypravěčské zbabělosti je Ant-Man plný a dál jej brzdí také docela rozvleklá prostřední část. V té je až příliš neustálého vysvětlování, příliš se spoléhá na montáž a při opakovaném zhlédnutí tu film citelně ztrácí dech. A Evangeline Lilly má hrozný účes, od kterého nejde odtrhnout oči ;-). Nic z nedostatků však nedokáže Ant-Mana potopit.
K hlavním plusům patří zmiňovaná komornost, heist element či důraz na rodinu, potřeba je vypíchnout i další pozitiva. Tak především je Ant-Man strašně hravý, za což z velké části vděčí zmenšování. A to jak v úvodu, kdy Lang ještě nemá vše pod kontrolou a vyděšeně se plácá v obřím světě, tak v pozdějších scénách, kdy už je z něj zmenšovací mistr. Film sází především na komediální plánování a napínavou realizaci velké loupeže, avšak když už dojde na několik akčních soubojů, jsou díky zmenšování poměrně originální. Filmaři nabízejí buď dynamický sled zmenšování a zvětšování, kdy hrdina svou nepolapitelnost využívá pro svůj prospěch, nebo úsměvné zasazení akce do neobvyklých prostředí, kdy obyčejný kufřík či dětský pokojík skýtají prostor k potyčce, o jaké se vám ve velkoměstě či na palubě vesmírné lodi ani nesnilo.
Stejně tak se dá vyvést řada nečekaných blbinek s všudypřítomnými mravenečky a šťavnatou třešničkou na dortu je Langův podpůrný tým. Tři grázlíci jsou klasičtí popletové, kteří kdykoliv mohou celou akci zvrtat, ale také by parťáky nikdy nenechali ve štychu a jsou připraveni jakoukoliv situaci komediálně shodit. V tom exceluje obzvlášť Michael Peña, který si svou přihlouplou ukecaností spolehlivě krade libovolnou scénu pro sebe.
Neomylnou rukou vybralo vždy spolehlivé castingové oddělení Marvelu také tři ústřední hrdiny. Hank Pym je v Douglasově podání úctyhodný patriarcha, jak se patří a Evangeline Lilly sice musí hrát upjatou starou pannu, co zkazí každou legraci, ale daří se jí vnášet do role tolik nenápadné lidskosti, aby navzdory lehce nevděčné roli nikdy nezačala být protivná a jejímu postupnému roztávání se dalo fandit. Paul Rudd je pak přesně ten typ inteligentího drzouna, kterému není téměř nic svaté, ale za správných okolností dokáže přerůst svoje rýpavé pozvánky a rvát se za správnou věc. Se svým přístupem, kdy má ze superhrdinství tak trochu srandu a tak trochu se s ním vytahuje, se vedle ostatních Avengerů v budoucnosti rozhodně neztratí.
Verdikt
Už nikdy se nedozvíme, jaký by byl Ant-Man pod vedením Edgara Wrighta, nicméně v rukou Peytona Reeda se vyvedl nad očekávání slušně. Sice odmítá jakkoliv zariskovat a základní marvelovský jazyk je nám už po jedenácti filmech důvěrně známý a nemůže nás jakkoliv překvapit, avšak z vypravěčského a scenáristického hlediska jde stále o solidní standard, s obsazením máte chuť trávit čas a element zmenšování vnáší do filmu úplně nový úhel pohledu, ze kterého se dá čerpat spousta neotřelé zábavy.
