Terminátor a Terminátor 2 jsou klasiky. Některé triky možná zestárly, ale atmosféra funguje dodnes, vyprávění je soustředěné, o postavy máte strach a akce je plná nezapomenutelných momentů. Třetí díl už nebyl tak přelomový a výjimečný, alespoň mu ale zůstala ta soustředěnost, děj bez zbytečných komplikací a větší důraz na humor posunul sérii zase trochu někam jinam. Terminator: Salvation je z hlediska děje jeden velký zmatek, který se do chaosu noří čím dál tím víc, až jde v závěrečné třetině o naprostou slátaninu. Na druhou stranu film jako první v sérii ukazuje něco skutečně nového, když se zkouší obejít bez Arnolda Schwarzeneggera a celý se odehrává v postapokalyptické válečné vřavě. Navíc se Salvation může pochlubit několika vynikajícími akčními sekvencemi.
Terminator: Genisys se snaží vykročit novým směrem, aniž by ale přitom celou sérii spláchl do záchodu. O slovo se tedy hlásí cestování v čase a alternativní časoprostorové linie. Příběh začíná v postapokalyptické budoucnosti, ve které lidstvo zotročili roboti. Pod vedením schopného stratéga Johna Connora (Jason Clarke) však povstalci získávají vítězství za vítězstvím, a tak se stroje těsně před svou porážkou uchýlí k poslednímu úderu. Vyšlou do minulosti Terminátora (zabijáckého robota maskovaného lidskou kůží), aby zavraždil Johnovu matku, Sarah Connor, (Emilia Clarke) a vymazal tak lidskou šanci na vítězství z dějin. Aby Terminátora zastavil, vysílá John do minulosti svého věrného poručíka, Kylea Reese (Jai Courtney).
Přesně tak začíná i úplně první Terminátor z roku 1984. Genisys jede zpočátku ve zdánlivě stejných kolejích, pouze s jiným obsazením a modernějšími efekty. Po chvíli se ale ukáže, že na Sarah zaútočil jeden Terminátor už v dětství, takže je dávno zocelená, připravená k boji a prakticky neustále má po svém boku dalšího Terminátora (Arnold Schwarzenegger), přeprogramovaného k její ochraně. To samozřejmě mění mnohé. Vývoj událostí se ubírá kupředu jiným směrem i dynamika mezi postavami je úplně nová. Sarah už není bezbranná obyčejná mladá žena, která se teprve musí vyrovnat se skutečností, že se svět řítí do záhuby a o její život usiluje vraždící stroj. Kylea Reese vlastně vůbec nepotřebuje a neustále se s ním pře o to, jakým způsobem by měli hrdinové nepřátelskou hrozbou naložit
První část filmu si tak příjemně hraje s diváckým očekáváním, kdy nostalgicky připomíná známé elementy z prvního Terminátora a ukazuje je v odlišném světle. Občas se objevují i určité elementy z Terminátora 2, které zdánlivě v ději nemají žádné pádné odůvodnění, ale pořád jde o zajímavý remix již známých prvků. Nejsem si nicméně úplně jistý, jak bude Genisys v tomhle bodě působit na diváky, kteří zkušenosti s předchozími díly nemají. Ne, že by byl děj pro zelenáče nějak nepochopitelný, ale určitě přijdou o přidanou hodnotu, kterou paralela se staršími filmy nabízí. Sám o sobě úvod především předkládá základní informace o filmovém světě, několik slušných soubojů s vraždícími stroji a první krůčky ve vztahu Kylea a Sarah. Že by z takového materiálu nováčci otevírali pusu dokořán a říkali si, „tak tohle je ten legendární Terminátor“, to opravdu nehrozí.
Ostatně, on to není „klasický“ Terminátor ani v jiných ohledech. Zatímco první dva díly série, ke kterým se Genisys tak upírá, byly tvrdými akčními sci-fi se silnými kořeny v hororu, nejnovější přírůstek robotické ságy je po všech směrech odlehčenou letní zábavou. Už samotné odkazování na starší filmy se neobejde od určitého pomrkávání a postavy se neustále snaží zlehčit situaci nějakými hláškami. Ty ale nejsou nijak pamětihodné a celkově umí být dialogy poměrně křečovité a patří ke slabinám filmu. Akční scény hodně spoléhají na digitální efekty, a tak chybí hmatatelné nebezpečí, kterým se roboti v dřívějších filmech vyznačovali. Na děsivosti aktuálním protivníkům nedodává ani fakt, že jsou hrdinové schopní jich zlikvidovat několik naráz, zatímco v minulosti horko těžko několik málo z hrdinů přežilo souboj s jedním jediným Terminátorem.
Vlastní hrdinové jsou značně rozpačití. Kyle Reese je prostě voják, uvržený do složité situace. Po většinu času se snaží držet krok a plnit své povinnosti. Nepříliš zajímavou osobnost by mohl povýšit charismatický herec, ale to minimálně pro mne Jai Courtney zkrátka není. Není sice nijak tragický, ale také jakkoliv nevyčnívá a pořád ještě nepřesvědčil, že by byl vhodným materiálem pro hlavní role hollywoodských velkofilmů. Daleko zajímavější postavou by potenciálně měla být Sarah Connor. V dětství byla traumatizovaná setkáním s vraždícími stroji, od té doby místo normálního dospívání utíkala a trénovala pod dohledem robota. Filmu se ale tuhle skutečnost nikdy nepodaří pořádně prodat a tak Emilia Clarke chvílemi působí jako vzdorující puberťačka, pak zase jako lety zocelený voják a mezi jednotlivými polohami chybí nějaké organické propojení.
John Connor se sice ukáže aspekty své osobnosti, jaké předchozí díly nenabídly, ale že by Jason Clarke v roli stál za nějakou zvýšenou pozornost, to se opravdu říct nedá. Daleko nejzajímavější je tak z celého ústředního obsazení trochu nečekaně Arnold Schwarzenegger. I jemu sice scénář předepisuje několik křečovitých či lety ohraných průpovídek, ale jinak se herec představuje jen v tom nejlepším světle. Na plátně z něj pořád vyzařuje velká síla, kdykoliv je na scéně, automaticky k sobě strhává pozornost a pořád to je ten nezastavitelný stroj, který známe už řadu let. I když se jedná o robota, který toho moc nenamluví, je překvapivě právě on emocionálním středobodem celého filmu a jenom díky jemu se občas na pár vteřin podaří vytvořit iluzi, že by Terminator: Genisys přeci jen mohl být něco víc, než jen řemeslně odvedeným, čistě komerčním pokračováním. Hercův vyšší věk je vysvětlený zcela přirozeně, scénář má daleko větší potíže.
A to zvlášť ve chvíli, kdy se přestane spoléhat na paralely se staršími filmy a vydá se vlastní cestou. Do děje sice vstupuje zajímavá postava detektiva, který je zjevením Terminátora už léta posedlý (vynikající J.K. Simmons), ale je naprosto nevyužitá. Kromě něj už Genisys po stránce děje nemá co nabídnout. Vyprávění je na jednu stranu na dřeň osekané, takže není šance, že by bylo jakkoliv matoucí. Při bližším pohledu však plány zlých robotů (a vlastně ani hrdinů) nedávají příliš velký smysl a časoprostorové paradoxy se rychle vrší jeden na druhý. Nový Terminátor složený z aktivních nanočástic není vizuálně bez zajímavosti, ale wow efektu, který přinesl T-1000 v Terminátorovi 2, se nepodařilo přiblížit ani zdaleka. Stejně tak se nikdy nepodaří vzbudit dojem, že by byl pro hrdiny nepřekonatelným nebezpečím a závěrečné akční zúčtování neurazí, ale v kontextu série nebo v kontextu těch skutečně vydařených akčních sci-fi jde o podprůměr.
Verdikt
Terminátor: Genisys není důstojným pokračováním původních Terminátorů, kterým by očividně strašně moc chtěl být. Je to soudobá akční sci-fi pásové výroby, která si jako půdorys pro digitální akční scény a povinné hláškování bere reálie a do jisté míry i dějové schéma jedné legendy. Nejzábavnější na celém Genisys je, jakým způsobem si s původními filmy pohrává a staví kolem nich, jak nostalgicky naplňuje vaše očekávání i je občas vyvrací. Děj rychle odsýpá, podivná motivace všech zúčastněných i časoprostorové paradoxy naštěstí nejsou při rychlém tempu do očí bijící. A co je asi nejlepší, Arnold Schwarzenegger není pro jednou parodií sebe sama, ale zase oním lehce polidštěným robotem, který jej ze všech jeho rolí proslavil nejvíc. A to úplně málo. Takže jako svěží start série Terminátor:Genisys sice nepůsobí, ale jako nenáročné nostalgické okénko zabral.
