Jurský park dal filmovému světu dinosaury, jaké by mohl Karel Zeman jenom závidět. O dvacet dva let později vstupuje do kin pokračování s názvem Jurský svět, (Jurassic World) ve kterém konečně navštěvujeme plně funkční zoologickou s živými dinosaury. I když se ale jedná o jeden z nejúspěšnějších zábavních parků na světě, zájem veřejnosti přeci jenom lehce opadá. Novou vlnu pozornosti má k ostrovu Isla Nublar přitáhnout uměle vytvořené stvoření Indominus Rex, ještěr větší, chytřejší a nebezpečnější než všichni dinosauři před ním. Lidská pýcha však předchází pád, a tak jakmile se nejnovější atrakci podaří utéct z výběhu, zavládne v parku plném lidí panika. V nastalém zmatku se jeho ředitelka Claire (Bryce Dallas Howard) vedle řešení krize snaží na ostrově najít své dva synovce (Ty Simpkins a Nick Robinson), kteří se ztratili v tu nejméně vhodnou dobu. Naštěstí jí pomocnou ruku podá Owen (Chris Pratt), bývalý voják, který v Jurském světě pečuje o raptory.
Neřadím se mezi nadšené fanoušky původního Jurského parku, takže jsem nový film očekával bez nadšení i bez odsudků. Výběrem režiséra (Colin Trevorrow), herců (Chris Pratt, Jake Johnson) a především námětu si nicméně projekt rozhodně vydobyl moji zvědavost. Otevřený Jurský park plný návštěvníků je podle mě pro řádění dinosaurů ideálním místem a přinejmenším v tomhle ohledu film rozhodně nezklamal.
Park poznáváme očima dvou malých kluků, jejichž úžas dovede být nakažlivý. Synovci Claire nejsou otravní, což u filmových dětí není vždy pravidlem, navíc jakožto obyčejní návštěvníci procházejí jednotlivé atrakce, což nám dává příležitost prolézt vizuálně zajímavý park křížem krážem a prohlédnout si, jak by podle fantazie tvůrců něco takového fungovalo v praxi. Jakmile se potom Indominus utrhne ze řetězu, zanechá za sebou slušnou spoušť, jakou jsme dosud v žádném z dosavadních dílů série vidět nemohli.
Z naších očí a uší v parku se kluci mění v někoho, koho je potřeba zachránit a do centra pozornosti se postupně dostávají Claire a Owen. Dvojice má mezi sebou poměrně známou dynamiku, kdy ona je do značné míry upjatá a posedlá svou prací, on uvolněný a připravený na jakoukoliv situaci, kterou s sebou krize přináší. Takhle jednoduše jsou bohužel črtané úplně všechny postavy, jestli se jim tak vůbec dá říkat. Hrdinové i padouši si vystačí s několika základními vlastnostmi bez jakýchkoliv nuancí, do jednoho jde o stereotypní archetypy akčních velkofilmů, které často slouží pouze k posouvání děje (popřípadě jako potrava pro dinosaury).
Naštěstí se podařilo obsadit charismatické herce, kteří i bez dostatečné podpory scénáře ozvláštňují své role vlastní osobností. Owen sice občas balancuje až na hraně parodie na jonesovského hrdinu bez bázně a vychování, avšak Chris Pratt je zkrátka takový sympaťák, že je radost s ním trávit každou minutu. A herce nezastaví dokonce ani to, že je děj prolezlý náhodami a naprostou hloupostí. Kluci se dostanou do nebezpečí, protože si zkrátka koledují, Indominus uteče, protože bezpečnostní protokol a zdravý pud sebezáchovy u jeho správců evidentně neexistuje, mobily a vysílačky nefungují přesně v tu „vhodnou“ chvíli a tak dále.
Podobné ústřelky se filmu daří lehce překonat, protože tempo je svižné, pořád se něco děje a obecně je Jurský svět odlehčenou zábavou, které podobnou scenáristickou lenost vždycky odpustíte snáz, než serióznímu dramatu. Dinosauřích scén je hodně, nechybí jim napětí, občas dokonce dovedou lehce vystrašit. Setkání chlapců s Indominem připomíná ve svém minimalismu původní Jurský Park, scéna, ve které se pod útokem vymřelých tvorů ocitne hned celý dav návštěvníků si v ničem nezadá s nejbláznivějšími katastrofickými filmy. V naprostém závěru už sice chování hrdinů ani zvířat vůbec nedává smysl, ale celá finální konfrontace je jednoduše jedno velké guilty pleasure, při kterém jsem v duchu nemohl nejásat. Předpokládám, že něco podobného cítili loni diváci, kterým se loni líbila nová Godzilla. Ta také v závěru odhazuje jakékoliv zbytky serióznosti a dopřeje divákům přesně to, co s šupinatými monstry chtěli provádět už někdy od deseti let.
Nepříliš zkušený režisér Colin Trevorrow nad vyprávěním vládne pevnou rukou a všechno mu šlape jako po drátkách. Napínavé sekvence se střídají s vtipnými poznámkami, park krásně vypadá, dinosauří sekvence baví a dobře balancují na hraně toho, co je ještě zábavně ujeté a co už je blbé. Navíc je z celého filmu cítit, že jej připravoval velký fanoušek, jak ostatně názorně potvrzují neustálé odkazy na Spielbegův Park.
I když ale Jurskému světu zdánlivě nechybí nic, co má správná, bezmyšlenkovitá jízda mít, to pravé ořechové to prostě není. Vše je na špičkové řemeslné úrovni, ale nikdy jsem se nezbavil pocitu, že se dívám na zakázkovou práci. U některých filmů to nevadí, u Jurského světa se mi vždycky vrátil pocit, že někdo odškrtává seznam věcí, které nesmí chybět. Jako by se tvůrci snažili divákům dát přesně to co chtějí a báli se jít jen trošičku proti srsti. To tlačení na pilu je cítit (vyloženě zosobněné je v některých přepjatých replikách) a film naprosto ničím nepřekvapuje, všechno je jenom perfektně zvládnutá variace nápadů, které známe z jiných hollywoodských spektáklů. Otevřený park, spousta dinosaurů, stylové souboje lidí a monster, sympatičtí hrdinové, napětí, spád i základ původního Jurského Parku převlečený do moderního kabátků. To všechno tu je. Skutečný důvod k existenci Jurského světa ale není, jen spousta promyšlených omluv, které zbytečnost celého projektu nesmírně zábavným způsobem maskují.
