Většina z vás byla u toho, když Daniel Craig střídal Pierce Brosnana v Bondově úřadě i u toho, když Jason Bourne měnil pravidla akčního žánru. Ale je tu jeden špion, který slouží déle, než agent bez minulosti a zrestartovaný 007 dohromady. Je to Ethan Hunt, kterého nedokázalo zastavit ani Cruisovo stárnutí ani prudké změny ve směřování série. Každý díl byl úplně jiný, měl svoje mouchy i klady a ani napočtvrté se „Nesplnitelná mise“ nedrží žádných zajetých kolejí. Režie se pro tentokrát chopil Brad Bird, muž, kterého proslavila vynikající akční pixarovka - Úžasňákovi. Jak se mu podařil transfer do světa z masa a kostí?
Děj není kdovíjaký
Příběh filmu je hodně jednoduchý a vlastně ani není příliš podstatný. Velmi rychle vyjde najevo, že si s ním scénáristé Apelbaum a Nemec hlavu nelámali a vystačili si toliko s logickou spojnicí jednotlivých akčních scén, která je tak akorát „propracovaná“ na to, aby se jí nikdo neposmíval. Snímku to fatálně neubližuje, protože se dokáže opřít o jiné přednosti, ale nedostatečné prokreslení postav a absence nějaké silného tažného motivu filmu podrážejí nohy v úplném závěru, který je utopený v nijakosti. Prostě se chvíli se žvaní, díky nepropracovaným postavám nijak zvlášť nefungují ani kýžené emoce a pak je najednou konec. A shodit jinak povedený film (nebudu tenhle fakt dál tajit) uzívaným závěrem, to je prostě škoda.
Na předchozí díly děj nijak zvlášť nenavazuje (aneb pokud jste je neviděli, film si užijete prakticky stejně, jako fanoušci série), ale několik zmínek o Huntově minulosti do příběhu přeci jen zapletených je, aby se neřeklo. Nechte se překvapit. Hlavní dějová linka začíná v Moskvě, kde je Hunt z nějakého důvodu zavřený ve vězení. Jakmile ho tým (Benji – Simon Pegg a Jane – Paula Patton) dostane ve velice efektní úvodní akční sekvenci na svobodu, následuje první mise v utajení, při které IMF pronikne do Kremlu, aby získala důležité informace. Ale jak už víte z trailerů, během akce v Kremlu vybuchne série náloží, tým je označen za viníka útoku a oficiálně rozpuštěn.
Navzdory nařízení tým (s pomocí tajemného nováčka Brandta – Jeremyho Rennera) ve své činnosti samozřejmě pokračuje, protože někdo nebezpečného útočníka z Moskvy zastavit musí, než udělá něco daleko horšího – Chystá se použít kódy k jaderným hlavicím, které při útoku na Kreml ukořistil. Víc než základní zápletku vyzrazovat nebudu, ale na chvíli se nad ní musím zastavit. Protože ať ji obracím, jak ji obracím, pro celkové vyznění filmu není pikantní nápad s operováním v ilegalitě nikterak podstatný. Po většinu času sledujeme misi, jako jakoukoliv jinou a rozdíl je jen v tom, že v několika bodech děje musí tým získat informace nebo prostředky jinak, než z oficiálních zdrojů, párkrát jde po Huntovi kromě záporáků také policie a díky nemožnosti kontaktovat základnu se dozvíme, jak je důležité míti přátele. To je zhruba tak všechno. Jinak takzvaný Ghost Protocol (aneb oficiální rozpuštění týmu, potažmo jeho odeslání na druhou stranu zákona) zůstal trestuhodně nevyužitý a funguje spíš jako taková vějička v reklamní kampani. Nehledě na to, že mimo oficiální struktury už Hunt pracoval v minulosti.
Sólista Hunt pracuje v týmu
Pokud je Ghost Protocol k něčemu dobrý, tak jako berlička k uvedení nedobrovolného nováčka z vnější - agenta Brandta, který by podle dřívějších zvěstí mohl sérii po Huntovi převzít. Nebudu vám samozřejmě vyzrazovat nic konkrétního, ale je třeba uznat, že jako lehce vyjukaný nováček s velkým potenciálem funguje Jeremy Renner v týmu dobře, Chybí mu sice trochu Cruisova nonšalantní stylovost, má blíž spíš k Damonově buldočí zarputilosti (není tedy divu, že nahrazuje v příštím díle „Agenta bez minulosti“ také Jasona Bournea), ale jako Huntova nástupce si jej určitě představit dokážu. Zvlášť pokud by Cruise ještě nějakou dobu zůstal a působil jako jakási nadřízená autorita.
Tou je svým způsobem i tentokrát, ale víc než trenér je agent Hunt stále ještě hrající kapitán, který jde na hřišti spoluhráčům příkladem a umí vzít gólovou odpovědnost na svá bedra. Není to ale žádný sólista. Ví, kdy má přihrát, a kdy počkat na střídačce. Jedním z klíčových témat MI4 je zkrátka týmová spolupráce, na kterou tentokrát Cruise spoléhá daleko více, než v předchozích filmech. A spolupráce vnáší do série mnoho pozitiv:
Brad Bird je precizní režisér
Řada akčních sekvencí opravdu spoléhá víc na budování napětí než na bombastické střihy (nebojte, na ty taky dojde), kdy tým pečlivě naplánuje úkol (podobně jako v heist filmech), navzdory všem překážkám se snaží o jeho plnění a divák zatím trne v očekávání, jestli všechno opravdu jen tak tak klapne. Což je jasným důkazem toho, že Brad Bird umí jednotlivé mise naprosto perfektně sestříhat a načasovat, když i po těch letech, kdy se podobná klišé používají, dokáže v divácích vyvolat pocit nebezpečí.
Druhým největším přínosem týmové spolupráce je všudy přítomný humor a potažmo celkově odlehčený přístup tvůrců. V týmu je jednodušší zinscenovat trefnou slovní výměnu nebo nechat nováčky nevěřícně zírat do tváře šíleností, které po nich Hunt postupně chce. Bird si dává hodně záležet, aby Ghost Protocol balancoval přesně na té hraně, kdy se nebere zbytečně vážně, ale zároveň se lacině neshazuje. Na čemž lze perfektně ilustrovat, jaký mají lidi z Pixaru cit pro preciznost, která je vidět i pro zbytek filmu. Tedy pro většinu.
Jak už bylo řečeno, scénář zkrátka není dotažený a kromě nemastného konce se to projeví už v závěrečné akční sekvenci, která není nikterak špatná, ale oproti dosavadnímu perfektnímu timingu najednou trošičku spěchá a bohužel není ani zdaleka tak působivá, jako prostřední část filmu, která se odehrává v nejvyšší budově světa, v mkrakodrapu Burj Khalifa v Dubaji. Vrchol filmu zkrátka patří na konec. Úplně se nepovedl ani záporák Hendricks (Michael Nyqvist), který má ve filmu naprosté minimum scén a funguje tak pouze jako zamračený symbol zla, který je potřeba zastavit. Jeho pohnutky i motivaci snímek rozebírá jen okrajově.
Verdikt
Mission Impossible 4 možná není nejlepším dílem série (o prvenství se přetahuje s trojkou), ale rozhodně dokázala přinést jedny z nejlepších akčních scén letošního roku. Brad Bird se především v nich projevil jako vynikající řemeslník, který má v hraném filmu velkou budoucnost, jen zatím neměl dost silné páky na to, aby dokázal něco změnit na poměrně řídkém scénáři, který jinak skvělou špionážní jízdu plnou napětí, humoru a skvělé chemie mezi postavami zbytečně sráží. Diváci, kteří se vyznají v Praze, budou mít zážitek z filmu ještě malinko příjemnější : ).
PS: Film jsem viděl v normálním kině, ale pokud budete mít jen trochu možnost, běžte do IMAXu! I při běžném promítání bylo jasně patrné, že na obřím plátně budou záběry z Burj Khalify v plném IMAX rozměru naprosto impozantní.
