Země zítřka (Tomorrowland) si prošla zajímavým vývojem, kdy na začátku všeho byla tajuplná krabice z pozůstalosti Walta Disneyho, která filmaře inspirovala k vyprávění plného optimismu, zvídavosti a směřování k světlejším zítřkům. Režisér Brad Bird (Úžasňákovi, Mission: Impossible 4) a scenáristé Jeff Jensen a Damon Lindelof už měli dost všech těch vizí postapokalyptických světů, kterými nás hollywood věčně straší a chtěli připomenout, že za časů Walta Disneyho lidstvo hledělo do budoucnosti s nadšením a věřilo, že prostřednictvím vědy učiní svět lepším. Bohužel, během natáčení se něco přihodilo. Možná filmaři narazili na nějaké potíže (konflikty se studiem či limity svých schopností), možná se tak zabrali do svého poselství, že už nebyli schopní vidět nic dalšího. Tak či tak vlastní film přes veškeré pozitivní nápady jako celek příliš nefunguje.
Problematický je už háv tajemství, do kterého se halila nejen propagační kampaň, ale i vlastní vyprávění. Dlouho není tak úplně jasné, o čem to celé vlastně je. Na začátku sledujeme mladého Franka Walkera (Thomas Robinson), který na Světovém veletrhu v roce 1964 upoutá pozornost vědců z Tomorrowlandu, tajuplného místa v paralelní realitě, kde mohou ti nejtalentovanější mozky v klidu bádat a chystat tak pro lidstvo světlejší zítřky. O mnoho let později se zvídavá studentka Casey (Britt Robertson) snaží zastavit demolici odpalovací rampy raketoplánů na mysu Canaveral, čímž na sebe upoutá pozornost vyslankyně Tomorrowlandu (Raffey Cassidy).
Co po ní vyslankyně chce, jak to všechno s Tomorrowlandem souvisí a jak do toho všeho v současnosti zapadne dávno dospělý Frank Walker (George Clooney), to film odhaluje jen velmi, velmi pomalu. A neznamená to, že by šlo o pozvolna dávkovaný film. Země zítřka je rozpačitá, děj se plácá odnikud nikam a většina událostí nemá plně uspokojivé zdůvodnění nebo následky. Občas se něco děje jen proto, že to vypadá dobře nebo to dobře slouží tématům filmu, jindy proto, že se někdo z postav zkrátka rozhodne, že je na výraznější postup vpřed ještě brzy.
Přesto není Země zítřka vyloženě špatná. Ocenit je třeba už optimistické poselství. To se sice v závěru zamotá do poměrně matoucího jednání hlavního záporáka a v některých ohledech si protiřečí, ale sama o sobě vize pozitivní budoucnosti náladu zvednout dokáže. Sněme, snažme se a bude nám lépe. S tím je spojená i vizuální stránka. Tomorrowland vidíme v několika různých fázích. V té vrcholné je jakýmsi mixem parků Walta Disneyho, videohry Bioshock, Neználka ve Slunečním městě a Julese Vernea. Nebo si filmový vizuál můžete představit jako představy budoucnosti z šedesátých let minulého století, prohnané moderní optikou. Bohužel, v téhle dech beroucí podobě vidíme Zemi zítřka jen na chviličku.
Ale ve filmu je i celá řada jiných povedených elementů. Mladé Raffey Cassidy si většinu svých scén krade pro sebe. Přechytřelé a vždy pragmatické děcko hraje výborně, na jejích slovních přestřelkách s Britt Robertson by se dal postavit celý film. Pak je tu vynikající akční scéna v domě Franka Walkera. Ten je prolezlý spoustou nejroztodivnějších vynálezů, a tak v boji s pronásledovateli dojde na silová pole, příruční brány do jiné dimenze, magnety, katapultážní vany a další nápadité legrácky. Scéna teleportování z jednoho místa na Zemi na druhé sice jen oddaluje nevyhnutelné a po chvíli se celá vlastně zopakuje, ale jako samostatný úsek je scéna natočená skvěle. Eifelovka skrývá překvapení, které jako by vypadlo z fantazie rozverného desetiletého dítěte a nesmírně zábavná je také scéna, ve které hrdinka dostane poprvé možnost nakouknout do Tomorrowlandu, avšak její tělo stále zůstává v našem světě, se všemi schody a zdmi, které se jí postaví do cesty.
Bohužel, jednotlivé scény film nedělají. Tomorrowland sice díky zpracování jednotlivých momentů asi po tři čtvrtě filmu relativně baví, celkově jde však o hodně prázdný zážitek, ve kterém slepenec scén slouží jenom tolikrát zmiňovanému vyššímu poselství, kterým nás filmaři neustále mlátí po hlavě, kdybychom si jej čirou náhodou nevšimli. Akční finále je slouboučké, George Clooney se příliš neohřeje a Hugh Laurie ve vedlejší roli je vyloženě nevyužitý. Britt Robertson v hlavní roli je strašně sympatická, ale na roli puberťačky je příliš stará. Poslední ránou na solar je zvuková stránka. Tedy nikoliv hudba Michaela Giacchina, ta je výtečná, ale český dabing. Titulkované kopie se u nás nepromítají a dabing je vyloženě otřesný. Hned v úvodní scéně se George Clooney s Britt Marling zcela evidentně s chutí špičkují. V českém znění je pasáž zcela mrtvá, bez jakéhokoliv náboje a podobně si musíte herecké výkony domýšlet po celou délku filmu. Bohužel.
Verdikt
Tomorrowland měl zajímavý nápad, se kterým filmaři nedokázali vymyslet nic moc kloudného. Zřejmě ale chtěli tak strašně moc předat své poselství a ukázat vizuální nápady, že jim nezbylo, než film nějak splácat. A díky sympatickým hercům a zručnému zpracování je Země zítřka v dílčích ohledech vydařená a po většinu času nenudí. Do značné míry jde ale o promarněnou šanci.
