Rychlá a zběsilá série si prošla zajímavým vývojem. Začala jako akční jednohubka, která dostala dvě pokračování, jež za mnoho nestála a vlastně i málokdo stál o ně. Pak se ale režisér trojky (Justin Lin) a představitel hlavní role Vin Diesel sčuchli a rozhodli se, že si ze série udělají svůj superhrdinský svět, s vlastními pravidly a mytologií. Ve čtyřce to ještě fungovalo tak napůl, ale pětka odhodila veškeré zábrany, definitivně si přiznala, že je to celé sympaticky pitomé a ještě nabídla dech vyrážející akci, při které autíčka začala létat vzduchem. Od začátku série uplynulo tolik dílů, že rodinná pospolitost, kterou Rychle a zběsile tak násilně tlačí, začala být uvěřitelná, otevřel se prostor pro nejrůznější sebereferenční odkazy a díky rozmanitému obsazení dostaly příběhy podstatně širší možnosti.
Šestka se nebála a zkusila plyn přišlápnout s ještě větší neurvalostí. Což je třeba rozhodně ocenit, na druhou stranu už to nebylo tak nečekané jako v případě pětky a film už nebyl tak kompaktní. Pořád to ale byla vynikající zábava se starou dobrou partou, která do dalšího pokračování slibovala velké věci. Rychle a zběsile 7 však už od počátku muselo do kin drncat před nemalou řádku výmolů a retardérů. Režisér obroditel, Justin Lin, dal sérii vale a nahradil jej James Wan, který do té doby točil jen výrazně levnější horory a thrillery. Dwayne The Rock Johnson, jeden ze stěžejních kamenů zlaté éry Rychle a zběsile, měl příliš závazků a mohl se objevit jen na chvíli. Zdaleka největší ranou ale samozřejmě byla ztráta zesnulého Paula Walkera. Vedle toho, že řada lidí přišla o svého bližního, museli filmaři také nějakým způsobem přijít na to, jak dokončit natáčení bez jednoho z hlavních hrdinů. Nakonec se všechny nesnáze podařilo překonat se značnou bravurou.
Děj Rychle a zběsile 7 začíná tam, kde v minulém díle skončil a jeho devizou je jeho přímočará přehlednost. Rychlá parta minule zlikvidovala Owena Shawa a jeho bratr, Deckard Shaw, se jí teď pomstí. Už od první chvíle je ze zábavných vizuálních zkratek patrné, že je Deckard destruktivní magor, který za sebou nechá hodně přehnanou spoušť. Jeho představitel, Jason Statham, naprosto přesně trefil tón, jakého by se jeho postava měla držet, a tak není problém uvěřit, že se za psyhopatickým výrazem skrývá někdo, kdo díky své zarputilosti dokáže odolávat ranám o čtyřicet kilo těžšího Hobbse (Johnson). Zároveň však Statham velice dobře chápe, že tohle všechno je záměrně nadnesené divadélko pro diváky a dokáže šikovně balancovat na hraně karikatury.
Aby Torettův (Diesel) tým Shawa našel dřív, než si on najde je, musí znovu splnit jednu prácičku pro vládu. Tentokrát to ale není pro Hobbse. Jak už bylo řečeno, Dwayne Johnson neměl na natáčení dostatek času, a tak dostává prostor pouze v konkrétních částech děje. Pro jeho absenci je naštěstí dobré vysvětlení a svým způsobem příběhu prospívá. V několika momentech, kdy může zazářit, funguje jako zvýrazňující koření a po zbytek filmu se můžeme o to důkladněji soustředit značně osekanou zběsilou partu. Novým vládním kontaktem je „Pan Nikdo“, který od týmu potřebuje, aby znovu získal ukradené zařízení, jež po vzoru Velkého bratra dovede šmírovat kohokoliv na světě. Výměnou za splněnou fušku může Toretto zařízení jednou použít a konečně na Shawa udeřit.
Pana Nikoho hraje Kurt Russell, který do série vnáší opět o trochu jinou dynamiku a jiný smysl pro humor. Narozdíl od Hobbse se většinou drží stranou a pouze poskytuje technické zázemí. Přímo do pole se tak podívá především nová ženská posila, kterou hraje Nathalie Emmanuel (Hra o trůny). Ta je sice na první pohled křehká, ale v rychlé a zběsilé sérii se i přesto řadí do dlouhé řady žen, které dovedou být platným spojencem nebo nepřítelem a nejsou tu jen od toho, aby měli chlapi koho balit. V tomhle ohledu bohužel ostrouhala Mia (Jordana Brewster), která jenom sedí doma se synkem a strachuje se. U toho nepochopitelně musí nosit drahé šaty, komplikovaný make-up a boty na podpatku. Zkrátka máma jako vyšitá, se kterou si zjevně scenárista Chris Morgan už od minulého dílu neví příliš rady.
Roman (Tyrese Gibson) a Tej (Ludacris) jsou tu opět primárně jako komické zpestření a další posily do akce, avšak v tomhle díle se většina divácké zvědavosti soustředí logicky hlavně na Briana a jeho zesnulého představitele, Paula Walkera. Především je třeba říct, že střihači a trikaři dělali co mohli a tak mě nenapadá jediná pasáž, ve které by bylo na první pohled do očí bijící, že filmaři museli dělat kompromisy a Walker ve skutečnosti danou scénu nikdy nenatočil. Klobouk dolů! Co se konce Brianovy cesty týče, osobně jsem stoprocentně spokojený nebyl, ale s dostupným materiálem se asi o moc víc dělat nedalo, rozloučení s jednou z hlavní postav je srdečné a k Walkerově památce velice citlivé.
Nový režisér potom obstál se ctí. Na jednu stranu si je třeba přiznat, že v pětce bylo s konečnou platností definováno, co přesně je Rychle a zběsile a režisér už bude vždycky do určité míry jen řemeslník, který má úspěšnou formuli zopakovat. Jamesovi Wanovi se však podařilo do série vpašovat tolik osobního vkladu, že je jeho přínos jasně patrný. Akce, často až jemně sebeparodický humor a příležitostné drama jsou v rovnováze. Vyprávění je čisté, přehledné a dostatečně rychlé na to, aby nikdy nebyl čas řešit, jak strašně je celá dějová linka debilní. Což je ale v rámci světa Rychle a zběsile v pořádku a fanoušek to svým způsobem vyžaduje. Filmaři do nás hustí populární trademarky série (startování aut, řečnění o rodině...) i spiklenecká mrknutí, kterými prokazují, že jsme všichni na stejné vlně. Stačí aby si v úvodu filmu The Rock musel na zpocené čelo vytáhnout hadr a hned je jasno.
Tradiční „zběsilé“ propriety samozřejmě přinášejí i nevyhnutelné zlo. Občas je patetických proslovů až příliš a často jsme vystaveni přívalu pozlátkové „hudby“, která k natřásání polonahých zadnic a zatínání bicepsů v tílku sice svým způsobem patří, ale stejně rve uši. Akce je tolik, že ke konci už jsem lehce otupěl a nebyl nadšený tolik, jako v dřívějších pasážích. A bohužel se závěrečná scéna odehrává stejně jako minule pod pláštěm noci a tu a tam se v ní lehce nadužívá digitálních triků. Obecně pak lze konstatovat, že se opět nepodařilo překonat pionýrské Rychle a zběsile 5, které s receptem na úspěch přišlo jako první a další díly už jen zdatně následovaly (a nedělejte si vrásky z toho, že ode mě pětka dostala nižší číselné hodnocení, ten film mám jednoduše od premiéry pořád radši a radši).
Nic z nedostatků ale nemůže zkazit pozitivní dojem ze všech už zmiňovaných kladů a už vůbec ne z vynikající akce, se kterou si Wan poradil přímo královsky. Ve filmu je šest akčních či napínavých sekvencí a k tomu několik dalších menších momentů, které také dovedou rozproudit krev. Sedmička má z celé série nejpřehlednější osobní souboje, ve kterých si jde pořádně vychutnat lahůdkovou choreografii. Film navíc dokáže výtečně těžit z toho, že do vedlejších rolí obsazení Tony Jaa a Ronda Rhousey jsou oba především sportovci a zápasníci, takže dokážou předvádět kousky, které od ostatních postav jednoduše neuvidíme. Kamera v soubojích není až tak vynalézavá, jako v nedávném Kingsmanovi, přesto je nesmírně dynamická, často kolem postav krouží nebo je plynule následuje při nejrůznějších skocích a pádech.
Vrcholem filmu je honička v horách, do které parta seskočí auty z letícího letadla a následně předvede dokonalou týmovou spolupráci, při které se všichni perfektně doplňují během přepadení ozbrojeného konvoje. Nejšílenější je přeskakování sporťákem mezi mrakodrapy a nejobdivuhodnější ze střihačského hlediska je závěrečná komplexní akce v Los Angeles, kdy souběžně probíhá několik honiček, rvaček a přestřelek a přitom je stále všechno dokonale přehledné, logicky propojené a pro všechny zúčastněné postavy vygradované.
Rychle a zběsile zkrátka a dobře ve svém sedmém vydání servíruje ohromnou porci šílené akce, chlapácké hlášky a výbornou chemii mezi oblíbenými postavami, což je přesně to, co od téhle série chceme. Šestka možná lehoučce zaškobrtla, ale sedmička prokazuje, že končit na vítězené vlně by byla škoda.
