Divergence představila dystopický svět, ve kterém je společnost pevně rozdělená na pět neměnných frakcí - Mírumilovné, Upřímné, Sečtělé, Odevzdané a Neohrožené. Dělení mělo zajistit, že se už nebude opakovat zničující válka, která pohltila starý svět. Přesto se mladá hrdinka Tris (Shailene Woodley) ocitla uprostřed násilného komplotu, který měl křehkou rovnováhu zvrátit ve prospěch mocichtivé Jeanine (Kate Winslet).
Jak ukazuje druhý díl, nazvaný Rezistence, Jeanine se podařilo jen zdržet. Dál se snaží s pomocí bojovníků z řad Neohrožených zlikvidovat jakoukoliv opozici a také pochytat všechny Divergenty, tedy osoby, které mají stejně jako Tris předpoklady pro členství ve všech frakcích. Obecně se věří, že Divergenti mohou ohrozit stabilitu celé společnosti, Jeanine je však potřebuje k tomu, aby jí otevřeli tajuplnou schránku, která ukrývá tajemství o samotné podstatě celého světa budoucnosti. Pokud se Tris nechce nadosmrti schovávat, nezbývá jí nic jiného, než spolu s přáteli posbírat staré i nové spojence a definitivně se Jeanine a jejím ozbrojeným jednotkám postavit.
Většinu času tak tráví hrdinové úprkem nebo souboji s nepřáteli, celý film je oproti tomu minulému zhruba o půl hodiny kratší a vlastně se tedy pořád něco děje a vyprávění odsýpá. Různé souboje a napínavé pasáže jsou velice dobře natočené, ať už se bavíme o nebezpečné rvačce v jedoucím vlaku nebo o úprku skrz rozpadající se virtuální realitu, do které Tris i tentokrát zavítá. Neustále putování z místa na místo svět otevírá do šířky, také samostatně jsou jednotlivé lokace bohatší a celkově Rezistenci oproti Divergenci nabízí vizuálně působivější zážitek. Nejedná se o změnu převratnou, ale určitě jde o krok správným směrem. Napodruhé už také člověk dopředu počítá s tím, že pravidla smyšleného světa jsou postavená na hlavu a nemá smysl se jimi zbytečně stresovat.
Což ale bohužel ještě neznamená, že by se děj zbavil děr v logice a postavy byly oproti prvnímu filmu jakkoliv prokreslenější. Tris si nechala zničit vlasy a střídá se v ni nekontrolovatelný vztek se strachem, že přivede všechny své bližní do záhuby. Čtyřka (Theo James) je pořád málomluvný drsňák, který se zničehonic objeví kdykoliv, když má Tris na kahánku. Nikdo jiný už nemá ve filmu tolik prostoru, ale vesměs platí, že vedlejší postavy nemají jakkoliv prokreslené osobnosti a slouží pouze jako kontrolní body příběhu, kterými si Tris musí projít, než se prokňourá a prorozčiluje až do úplného konce. Shailene Woodley dělá co může, ale scénář jí prostě odmítá podat pomocnou ruku.
Všechny podstatné vedlejší role naštěstí filmaři obsadili známými herci, takže jednotlivé panáky od sebe odlišují alespoň povědomé tváře, popřípadě určité charisma, které s sebou představitelé rolí přinášejí. V několikaminutových štěcích se tak střídají Ray Stevenson, Octavia Spencer či Naomi Watts. Zdaleka nejlepší jsou ale na celém filmu Miles Teller a Kate Winslet, jednoduše proto, že jsou oba vynikající herci a mají vděčné role. Winslet si užívá, že může být skrznaskrz zlá a posílat lidi na smrt, Teller hraje prospěchářského hajzlíka, který nikdy nejde daleko pro suchou poznámku a každou svou scénu si krade pro sebe.
Jednorozměrné figurky jsou stejně jako v prvním díle popostrkovány sledem nahodilých situací, které zřejmě máme hltat bez zbytečných otázek. Ale otázkám se vyhnout nedá. Proč technologicky vyspělá společnost, která dovede na dálku ovládat lidské bytosti, není schopná otevřít starou schránku? Proč se spojenci Tris „schovávají“ tím způsobem, že vysedávají před hlavním vchodem do jedné z nejdůležitějších budov ve městě a čekají, až kamarádi dorazí? K zásadnímu posunu v ději dojde tak, že Tris odhalí svá „těžká traumata“ pod vlivem séra pravdy. Zázračný vynález, který drží v šachu spojeneckou armádu, je zázračně odstraněn přesně v momentě, kdy může armáda zasahovat jako deus ex machina v poslední chvíli a obecně si děj podobnými berličkami vypomáhá prakticky neustále. Alespoň je ale dějová linka přímočará a jak už jsem říkal, také svižná.
Verdikt
Rezistence je dopředu odsouzená k potížím, protože stojí na chatrných základech Divergence. Režisérovi Robertovi Schwentkemu se však podařilo většinu nedostatků knižní předlohy odsunout dostatečně do pozadí a přehlušit je rychlým tempem, dobrou akcí a hromadou postav, jež si díky dobrému castingu dovedou získat divácké sympatie, i když nemají zrovna mnoho na práci. Výsledkem je tak neškodná jednohubka, která zabaví, ale mezi fantastickými filmy pro mládež se nemůže rovnat ani Labyrintu, natož Hunger Games nebo Harrymu Potterovi.
