Ponurá, hutná atmosféra opuštěného ukrajinského venkova, osamělá chajda v lese,“found footage“ na pár kamer, hrstička herců, chytlavé jméno Ghoul... zkrátka za málo peněz hodně muziky. Mohlo být, ale není.
Partička filmařů se vydává na Ukrajinu s úmyslem natočit dokument o kanibalismu. Narazí přitom na muže, který byl před lety obviněn ze snědení svého kolegy. Slovo dá slovo a brzy se parta ocitne v jeho domě s příslibem exkluzivního rozhovoru. Místo interview se ale začnou dít podivné věci, filmařům zmizí jejich ukrajinský průvodce a sami se ze záhadného domu nemohou dostat.
Netuším, proč je Ghoul propagovaný jako thriller. Na začátku sice žánr sedí, postupně se ale snímek propadá do zapšklého hororu, vizuálně i scenáristicky ne nepodobnému žánrovým bratříčkům jako jsou Černobylské deníky, Blair Witch nebo Záhada hory mrtvých. Místo cákanci krve děsí film sází na lekačky, akorát je škoda, že jsou dost laciné a předvídatelné. Do jedné postavené na nechutně hlasitém, rádoby děsivém zvuku, po kterém nejspíš na pár vteřin ohluchnete. Rozklepaná kamera budiž filmařům v rámci žánru odpuštěna a když už jsme u toho, označení „temný thriller“ přeci jen něco do sebe má – dobrou půlku stopáže kvůli kameře a věčně vypadávajícímu světlu prakticky nic neuvidíte.
Byť měl režisér Petr Jákl po konzultacích vychytat největší scenáristické chyby, nechápu, že banda, která jede točit dokument o nejznámějších ukrajinských kanibalech netuší, kdo byl Andrej Čikatilo, jímž se snímek inspiruje. V tomhle ohledu Ghoul zavání filmem, kterému by se nedostala prakticky žádná pozornost, kdyby v něm nefigurovalo známé jméno. A tak se dočkáte pár minut původních záběrů z Čikatilova soudu, a když tu máme takové známé jméno, tak jej do toho scénáře nějak namontujeme, ono je to fuk, že to moc nedává smysl, hlavně že bude diváky na co nalákat. Závěr je pekelně zmatlaný, takže pokud se během filmu chvíli budete nudit a projedete si radši na mobilu emaily, pravděpodobně ho nepochopíte. Nebo ho spíš nepochopíte ani tehdy, když budete poctivě koukat.
Že se našinci stylově pouští do žánrů a témat v našich krajích příliš nevídaných, je vlastně fajn. Bohužel, nestačí na stůl nakreslit pentagram a věřit, že to bude děsně strašidelné. Namísto solidní podívané padá Ghoul hluboko do kategorie přitroublých duchařských hororových béček. Nicméně oceňuji, že film je natočený s víceméně komplet anglicky mluvícím obsazením – protože už jen ukrajinsky namluvené části jsou chvílemi k popukání a být obsazení, a tudíž i veškeré dialogy komplet v češtině, asi bych se umlátila smíchy.
Petr Jákl si pro svůj horor vybral parádní prostředí - odpudivý odlehlý venkov, mlhy, déšť, polorozpadlá bouda, kde ani světlo pořádně nefunguje, do civilizace den cesty... Ale chcete-li se chvíli bát u kanibalského příběhu, Ghoula s klidným srdcem vynechejte a raději si o pravém Čikatilovi počtěte na Wikipedii.
