Padesát odstínů šedi je popkulturní fenomén. I vrabci na střeše si štěbetají o pikantní povaze knižní předlohy, stejně jako o fenomenálním komerčním úspěchu. Jak už to u podobných fenoménů bývá, existují hlasité skupiny fanoušků (v tomhle případě spíš fanynek) i odpůrců. Aktuální filmová adaptace na tom těžko něco změní, avšak dvouhodinový snímek je pro nezasvěcené poměrně schůdnou cestou, jak si udělat představu o tom, o čem vlastně celý tenhle humbuk je.
Odstíny vykreslují příběh vysokoškolské studentky Anastasie (Dakota Johnson), kterou při interview pro školní noviny poblázní úspěšný mladý byznysmen, Christian Grey (Jamie Dornan). Pan Grey se nesmělé dívce velice rázným způsobem začne plést do života, a i když střídavě ukazuje zájem i nepochopitelně příkré odmítání, vyvrcholí prvotní kroužení vášnivým polibkem. Po tom už pan Grey nedokáže dále odolávat a odhalí Anastasii své tajemství: Je sexuálně dominantní a se ženami nerandí. Praktikuje s nimi sex plný příkazů, bičů a pout a mimo postel se nedotýká. Se svými milenkami podepisuje sexuální kontrakt, ve kterém se jeho submisivní partnerky zavazují k maximální poslušnosti. Anastasie je po tomto zjištění značně opařená, ale něco ji k Christianovi vábí natolik, že se rozhodne jeho svět po krůčcích zkoumat.
V jádru se tedy bavíme o poměrně běžné romanci, ve které to k sobě dva lidi táhne, ale jejich rozdílnost jim brání ve štěstí. Jakákoliv „jedinečnost“ skutečně spočívá jen v BDSM praktikách a ve způsobu, jakým život obou postav ovlivňují. Začíná to už při námluvách, kdy Christian Grey cizí dívku prakticky stalkuje, rozkazuje jí, hystericky vyšiluje, když ji nemá pod kontrolou a nakonec jí vyloží, že randit s ní nebude, ale kdyby chtěla, může podepsat smlouvu o tom, že se stane jeho sexuálním otrokem. Přitom není zřejmé, proč je Grey po pár pohledech natolik posedlý sice pohlednou a roztomilou, ale jinak zcela obyčejnou Anastasií.
Stejně tak film neukazuje, co Anastasia vidí za chladnou maskou milionáře s agresivním přístupem. Každou chvíli sice někdo ve filmu řekne, že je Grey neodolatelný, ale z hereckého projevu dobře rostlého Jamieho Dornana žádná výjimečnost cítit není. Přesto je to právě on, kdo v jednadvacetileté panně vyvolá tak neodolatelné sexuální pnutí, že se po letech vyčkávání najednou potřebuje vydat muži, který s ní nechce chodit a slibuje jí bití a svazování. Čímž se dostáváme ke slavným sexuální scénám.
Pan Grey sám sebe popisuje jako dominanta. Ve filmu je ale viditelně schopen bez potíží (a s radostí) sexuálně fungovat i v situacích, které z BDSM neobsahují vůbec nic nebo jen diskutabilní minimum. Není tak zcela zřejmé, zda se nám Padesát odstínů snaží sdělit, že jsou v Grayově případě BDSM potřeby pouze dočasnou „poruchou“, že na něj má Anastasie zázračný vliv, anebo že film (potažmo román) nic takového vůbec neřeší a prostě jenom chce být lacině provokativní. Vše naznačuje k tomu poslednímu.
Christian v jednu chvíli nekompromisně oznámí, že se nemiluje, že „šuká“, Anastasii ukáže místnost plnou sexuálních hraček a otrockou smlouvu plnou neobvyklých praktik. Svoje choutky tají před celým světem a neustále Anastasii opakuje, že kdyby se na to necítila, může kdykoliv odejít. Všechno jako by se nás snažilo přesvědčit o tom, jak je film sexuálně odvážný. Opak je přitom pravdou. Krotké erotické scény jsou natočené klasickým, hollywoodským způsobem, kdy jsou sošná nahá těla krásně nasvícena a zabírána ve velkolepých, cudných celcích. Před pohledem na intimní partie nás chrání nenápadně rozmístěné překážky či milosrdný střih, hraje procítěná hudba, oba hrdinové jsou dle výrazů tváře příjemně naladění. Sem tam se použije šátek na oči, pouta nebo dojde na něžné polechtání bičíkem.
Na téhle frontě se tedy žádné velké objevení Ameriky nekoná a kdo vyrazí na film kvůli erotice, bude v internetovém věku zřejmě zklamán. Daleko nejzajímavější tak na celém filmu je, jak se pár se situací vyrovnává. Christian by Anu chtěl přetvořit k obrazu svému. Ta má na jednu stranu život rozvrtaný malým Napoleonem, který za ní neváhá přiletět přes celé Státy, jen aby na ni dohlédl, paradoxně však má ona větší vliv na něj. Rozhodně všechno neodkývá jen proto, že se to po ní chce, a když je Christian z jejího pohledu iracionální, čím dál častěji na něj dokáže tlačit, aby své chování vysvětlil. Postupně si uvědomuje, že i přes veškeré mávání smlouvou o naprosté poslušnosti, s ní pan Grey ve skutečnosti dveře nikdy nevyrazí.
Problém je, že drama o komplikovaném vztahu dvou lidí s odlišnými nároky na sexualitu, Padesát odstínů prostě není. Na to je film příliš povrchní, plný téměř komediálního flirtování a líbivého sexu. Bohužel se filmaři neodvážili z příběhu udělat ani čistokrevnou zábavu, která by si přiznala svou plytkost, přidala na hravosti a ubrala raněných pohledů do dáli. Díky vynikající Dakotě Johnson nejsou k zahození plachý úvod, erotické scény a momenty, ve kterých Anastasia hravě vzdoruje Christianově panovačnosti. Dakota dokázala polidštit a vnést špetku uvěřitelnosti i do těch nejnesmyslnějších momentů, kdy ze sebe postavy chrlí další ze strojených replik, zřejmě rigidně opsaných z předlohy.
Obecně se ale film topí ve scénách, kdy dvojice stále dokola řeší ten samý základní rozpor, v posmutnělých záběrech na deštivý Seattle a ve vedlejších postavách, které v rámci prvního dílu trilogie nemají absolutně žádný význam. Do toho si člověk uvědomí, že úplně to samé se nejspíš bude honit dokolečka ještě další dva filmy a prázdná nuda celého počinu je dokonale podtržena. Takže ne, o blábol století se nejedná (i když chápu, že nepřiměřený úspěch banální erotické romance může být rozčilující), ale stejně tak v Padesáti odstínech není naprosto nic výjimečného nebo alespoň skutečně zajímavého.
