Recenze: Projekt 44

Projekt 44 vzešel z dílny SB Corporation, což je jihlavská společnost, která se zabývá audiovizuálními projekty v rámci filmové, hudební, reklamní, designové a fotografické oblasti. Rozpočet filmu se vešel do dvou set tisíc korun a přitom slibuje akční a bojové scény, počítačové a pyrotechnické efekty či letecké záběry. Zároveň se jedná o celovečerní debut všech hlavních tvůrců. Slavnostní předpremiéra proběhla 11.11.2011 v jihlavském kině Dukla a ostatní diváci si na film s největší pravděpodobností budou moci zajít do svých multikin po Novém roce, protože se snímek nejspíš dočká i klasické distribuce.

Příběh filmu vypráví o nezaměstnaném mladíkovi, který se pod vidinou snadno vydělaných třiceti tisíc nechá zlákat k armádnímu testování zdánlivě neškodné látky. Střihem se pak děj posouvá o pět let dopředu, hlavní hrdina Marek se probouzí ve svém bytě, z uplynulých let si nic nepamatuje, ale postupně zjišťuje, že jeho okolí se k němu obrátilo zády nebo již nežije. Marek postupně rozplétá události předchozích let a dochází k poznání, že byl zneužit jako nástroj k likvidaci nepřátelských cílů. Objevuje v sobě ale také nově nabité bojové schopnosti, které mu pomohou vykonat zaslouženou pomstu. Postupně si probíjí cestu až ke špičce ledovce – generálu Janebovi.

Tím příběh vlastně začíná i končí. Ačkoliv se zápletka může jevit jako zdroj zajímavých dramatických momentů, tak na ty vůbec nedojde. Děj se přímočaře odvíjí od prvotního odhalení, až po finální vypátrání Janeby, který za celým zvráceným Projektem 44 (tak se program na výrobu supervojáků pomocí záhadného séra jmenuje) stojí. A jelikož se jedná o akční film, tak budou diváci na hrdinově cestě svědky mnoha bitek a přestřelek. Nějakou hlubokou psychologii postav opravdu nečekejte, úderné dialogy bohužel také ne. Celkově film působí dojmem, že tvůrci měli připravený námět, ale scénář jako takový vznikal až na place.

Devizou filmu mají být především zmiňované bojové scény našlapané kaskadérskými kousky. Nutno říct, že kaskadéři ze společnosti Highlander 3 a 5. skupina zvláštního nasazení pod vedením choreografa Stanislava Hybáška svojí práci nepochybně umí dělat dobře. Předváděné bojové techniky sice nepůsobí vždy reálně, ale většinou jsou relativně efektní. Naživo jejich představení může být zážitkem, ve filmu ale zkrátka úplně optimálně nefunguje - je až příliš vidět, že je vše nahrané.

V každém případě patří bitky mezi to lepší, co můžeme ve filmu vidět, spolu s otevírací scénou z bojiště, kde probíhá válka s tanky, obrněnými vozy a digitálními stíhačkami (Význam v příběhu ale tento bojový úvod nemá žádný, má divákům pouze předvést nějaké ty efekty). Části filmu, ve kterých se mluví, už jsou slabší. Problémem jsou právě chybějící smysluplné dialogy, nevyužitý příběh a často toporné herecké výkony. Vyzdvihnul bych výkon hlavní záporné postavy, plukovníka a později generála Janeby v podání divadelního herce Josefa Kundery. Bez pořádného scénáře se hraje těžko, ale i tak jeho výkon ční nad ostatními o několik tříd. Martin Havlovic, který ztvárnil hlavního hrdinu, možná není špatný herec, ale opět jsme u problému se scénářem. Pak je ve filmu spoustu neherců, z nichž někteří mají problém i s prachobyčejným mluvením a to prostě bije do očí a uší. Ocenit naopak musím kameru, která zvláště v bojových scénách, působí až dokumentárně a autenticky. A také soundtrack se celkem povedl, dvě titulní písně exkluzivně pro film připravili Václav Noid Bárta a Indy (z dua Indy & Wich).

Verdikt

Filmu by nejspíš prospělo zkrácení stopáže. Také z námětu se dalo vytřískat víc, kdyby se zapracovalo na scénáři, ale na to už je samozřejmě pozdě. Celkově zůstala jen sympatická odvaha a snaha mladých tvůrců, ale pokud se rozhodnou se svým dítkem vstoupit do klasické distribuce, kde má divák za lístek zaplatit nějakých 160 korun, tak snaha prostě nemůže stačit a tvůrci musí počítat s tvrdou kritikou. Napříště by možná měli v SB Corporation stejné množství úsilí a peněz koncentrovat do nějakého kraťasu, kde by se jim potenciální talent daleko lépe prokazoval.