Celovečerní filmový debut Slobodanky Radun originálně šťourá do problémů většin i menšin, ale zůstává vesměs komorní a celkem příjemnou, neotřelou záležitostí. S diváckou pozorností to ale bude mít těžké.
Pochyby o snímku nemusí nutně vycházet z obav o preciznost režijního vedení, kterého se ovšem dosavadní dokumentaristka Radun zhostila se ctí, byť jde o její filmovou prvotinu. Pro většinu diváků bude největší překážkou stále ještě kontroverzní téma nepravděpodobných vztahů mezi těmi nejnepravděpodobnějšími partnery.
Třicetiletá Ema (Jana Plodková) utíká ze zhrouceného manželství od násilného manžela (Jiří Vyorálek), aby našla útočiště u svého kadeřníka Tonyho (Ondřej Nosálek). Nečekané spolubydlení se téhle povedené dvojce daří korigovat do doby, než se do sebe Ema s Tonym zamilují. Má to ale jeden háček, Tony je gay.
V komorním romantickém dramatu se mnoha postavám prostoru nedostane. Hlavní část tu rozehrává pouze pět charakterů: Především to jsou Ema/Plodková, které by měl patřit patent na hraní zdeptaných a vyhořelých manželek, a herecky výrazně vyčnívající Nosálek, jehož gay Tony je tahounem celého filmu aniž by se snižoval k jakékoliv ponižující parodičnosti. Ústřední dvojici doplňují Luděk Sobota a Milena Steinmasslová, jako Emini konzervativní rodiče, a celou pětku uzavírá Jiří Vyorálek, u kterého jde o nevýrazný průměr.
Krom netradičnosti příběhu uhodí do očí také důraz na vizuál, kterému nelze upřít, že je velmi povedený – práce s barvami filmu sluší a v mnoha scénách se barevné podání stará o výbornou atmosféru. Radun se ovšem na vizuální stránku soustředí až příliš, což jde na úkor příběhu a jeho logiky. Nikoli tedy ne/logiky životních zaškobrtnutí a nesmyslných či paradoxních rozhodnutí, ale na úkor logiky scenáristické. Konverzační příběh tak sice odsýpá, postavy jsou – krom Eminých rodičů – velmi sympatické, občas se sklouzne k příjemné tragikomičnosti, vše je podkresleno sedícím soundtrackem, ale závěr není nijak překvapivý a nechává tak prostor pro zklamání, když divák nedostane to „něco navíc“ co od začátku čekal.
Verdikt
Moderní lovestory je hezkým feel-good pokusem, zahrávajícím si s křehkými mezilidskými vztahy, ale pořád jí ještě chybí trocha výřečnosti a odvahy na to, aby diváky zasáhla přesně tak, jak by měla.
