Nejnovější film bratří Dardennů, Dva dny, jedna noc, je dalším přírůstkem do bohatého katalogu sociálních dramat této mimořádně úspěšné belgické nezávislé dvojice. Tentokrát však jejich běžnou snahu o co největší autentičnost už jen svou přítomností trochu narušuje Marion Cotillard. Tato mezinárodní filmová hvězda prvního kalibru zde ovšem předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších a nejcivilnějších výkonů, který drží film pohromadě i přes některé problematické příběhové zákruty.
Sandra (Marion Cotillard) neprožívá zrovna svůj nejlepší den. Kvůli jejím častým absencím a sklonům k depresi se jí chce zbavit její zaměstnavatel, po Sandřině naléhání však nechá rozhodnout její kolegy. Buď Sandra poletí, nebo přijdou všichni zaměstnanci o své roční bonusy. Na rozhodnutí mají víkend. Sandra se tak dostává do souboje s časem a pokusí se během klíčových 48 hodin přesvědčit spolupracovníky, aby volili v její prospěch.
Dva dny, jedna noc je velmi realisticky a důmyslně natočené drama, jehož největší síla tkví v bezprostřednosti a naprosté přirozenosti zobrazeného boje hlavní hrdinky za své pracovní místo. Z hlediska vývoje příběhu se vlastně nedočkáte ničeho jiného než několika Sandřiných návštěv u jejích kolegů, během nichž se je snaží přesvědčit o tom, aby se postavili na její stranu. Všechny návštěvy jsou ale natočené v dlouhých, střihem nepřerušovaných záběrech, kde naplno vynikne jak minimalistické herectví, tak skvělá kamera Alaina Marcoena (dlouholetý kameraman bratří Dardennů).
Sami o sobě jsou tyto scény filmařsky i emocionálně velmi silné, mohly však zapůsobit ještě výraznějším způsobem, kdyby film v polovině své stopáže už trochu nezaváněl stereotypem. Každý Sandřin výlet sice nabídne unikátní dramatickou situaci, ale reakce Sandry na každý další neúspěch už tak unikátní nejsou. Zjednodušeně řečeno – po čase začnete spolehlivě odhadovat, co bude po neúspěšném jednání s dalším kolegou následovat, a jakou scenáristikou berličku Dardennové použijí tentokrát, aby Sandru opět „donutili“ bojovat za svůj pracovní post. Filmu to ubírá na dosavadní uvěřitelnosti. Druhá půlka už nemá tak dobrý nádech dějové nepředvídatelnosti a v momentech sklouzává i k absurditě.
Samotné vrcholení zamaže svou výpovědní silou většinu neduhů z minulého odstavce. Kdo ví, co by se ale stalo, kdyby se Dardennové nemohli opřít o Marion Cotillard. Zde ve zcela nehvězdné podobě nenalíčené pracovnice továrny na výrobu solárních panelů, vizuálně zcela zaměnitelné, ale stejně nejvíce vystupující ze zástupu neznámých hereckých tváří. Ať už svým vzezřením nebo hereckými schopnostmi.
Verditk
Dva dny, jedna noc je povedené sociální drama, které na jednu stranu ukazuje kouzlo tvůrčího vkladu bratří Dardennů, ale zároveň se vyvíjí velmi nepřekvapivým, až neuvěřitelně standardním způsobem. Jinak výborně natočené scény v druhé polovině filmu kvůli tomu přicházejí o sílu nasbíranou v té první. Kromě toho ale patří Dva dny, jedna noc k tomu nejpovedenějšímu, co v letošním roce v Evropě vzniklo. A kvůli oné neoddiskutovatelné kvalitě mu možná rádi odpustíte i ty lehké přešlapy v zobrazení Sandřiny cesty zpátky do práce.
