Dvojice Simon Pegg a Nick Frost už je skládáním poct žánrovým filmům proslulá. Společně si zahráli v Soumraku mrtvých (pocta zombie filmům) a Jednotce příliš rychlého nasazení (pocta akčním kriminálkám). Pegg dokonce oba dva filmy spolu s režisérem Edgarem Wrightem napsal. Tentokrát se rozložení rolí lehce změnilo. Nick Frost se poprvé oficiálně podílel také na scénáři a došlo ke změně i na postu režiséra - Edgara Wrighta vystřídal další komediální autor- Greg Mottola. Povedlo se Peggovi s Frostem i po překopání úspěšné tvůrčí rovnice dosáhnout svého standardu?
Malej, ale šikovnej
Titulární Paul je mimozemšťan, který si nějakou dobu po ztroskotání svého talíře žil celkem spokojeně ve výzkumném zařízení v Oblasti 51. Po čase ale pojme podezření, že ho americká vláda dříve či později bude chtít prozkoumat z poněkud větší blízkosti, než by se mu zamlouvalo. A protože se chce své vlastní pitvě, celkem pochopitelně, vyhnout, vydává se na útěk. Náhoda mu přivede do cesty dva britské sci-fi geeky - Greamea a Clivea (Pegga a Frosta), kteří zrovna křižují Spojené státy a navštěvují slavná místa se science fiction spojená. Mládenci se nenechají dlouho přemlouvat a přes počáteční obezřetnost se rozhodnou Paulovi pomoct k útěku. Na cestě se povedené partičce navíc podaří nešťastnou náhodou unést jižanskou křestaňskou dcerunku Ruth a tak je jim kromě vládních agentů brzy v patách i nakrknutý vidlácký tatík s brokovnicí. Cíl přesto zůstává stejný: Dostat "E.T.ho" (Paula) domů.
Základní premisa možná nezní nikterak objevně a v zásadě opravdu jde o dobrodružnou roadmovie obměněnou o mimozemšťana na palubě. Na druhou stranu, pokud točíte poctu, nebo chcete-li parodii, "spielbergovských" sci-fi z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, zajetým stereotypům se nemůžete vyhýbat, musíte je ctít. Navíc, dobrá komedie stojí především na povedených situacích a silných charakterech, a ty Paul rozhodně má.
Paula namluvil známý buránek Seth Rogen, který se ale tentokrát celkem držel zkrátka a mimozešťan tak v jeho pojetí není tupý kalič, ale spíš takový postarší hippie. Jasně, rád si dá práska a pro sprostý fórek nejde daleko, ale taky je v něm určitá životní moudrost a nadhled. Kombinací počítačové animace, loutky a dublérů se podařilo vytvořit poměrně věrnou iluzi mimozemšťana klasického pidimužíčkoidního vzhledu, který ve většině případů naprosto přirozeně interaguje s prostředím a ostatními herci a nepůsobí tak nikterak rušivě. Zkrátka, nebudete koukat na digitálního paňácu s hlasem Setha Rogena, ale na příjemně životného mimozemšťana Paula.
Pegg s Frostem vrací úder
Hlavními hrdiny příběhu jsou ale geekové Gream a Clive. Tak trošku zastydlí slušňáčci, kteří se bojí porvat o své místo na slunci. Takže si z nich kdekdo dělá rohožku a sny jim utíkají mezi prsty. Pokud tušíte, že setkání s Paulem bude katalyzátorem jejich pochlapení, tušíte správně. Krom toho servírují pořádnou dávku popkulturních znalostí a ukázkového přátelství až za hrob. Dramatickou proměnou projde i křesťanská fanatička Ruth (Kristen Wiig - málo známá, ale talentovaná komička), pro kterou je setkání s mi
mozemšťanem docela silná rána, se kterou Bible tak trochu nepočítá.
I v ostatních rolích se objevují samí zkušeníkomici. Ledově chladného Agenta Zoila si zahrál vynikající Jason Bateman (můžete ho znát z Juna, Hancocka nebo chystané komedie Šéfové na zabití), který minimalistickými prostředky dokázal trefně parodovat typické zavilé agenty, aniž by však ze své postavy dělal karikaturu. K tomu účelu sloužily až Zoilovi pomocníci Hagard (Bill Hader) a O'Reilly (Joe Lo Truglio) - dva prosťáčci, co se zhlédli v agentském řemesle, ale tak trochu na to nemají. Ruthina despotického, leč milujícího otce ztvárnil John Carroll Lynch. A ani v čestných roličkách a cameích není nouze o zajímavá jména. Svůj štěk ve filmu dostali Jane Lynch, Jeffrey Tambor, Sigourney Weaver nebo Steven Spielberg, jehož E. T. či Blízká setkání třetího druhu sloužili filmu jako inspirace.
Je opravdu dobře, že se do filmu podařilo dostat samé zkušené komiky s přesnou dikcí a timingem, protože jak už jsme naznačili, Paul originalitou zrovna nehýří. Je to chytrý popkulturní derivát, který kromě situační komiky spoléhá především na odkazování klasických sci-fi, parodování nejrůznějších klišé a roztomilou přehnanost geekovského fanouškovství. Kromě narážek na spielbergovské filmy se samozřejmě dočkáte i narážek na všemožné další ikony, jako jsou Akta X, Muži v černém nebo Star Trek. Mimozemšťan Paul navíc působí dojmem, že většinu svého uvěznění strávil před televizí, takže popkulturu cituje jak na běžícím páse a rozhodně se tedy nemusíte bát, že by 
si užili jen zarytí fandové fantastik - často se pomrkává na natolik zažité předobrazy, že se bez problémů chytne naprosto každý.
Strach nemusíte mít ani o Grega Mottolu, který se doposud prezentoval především jako režisér poměrně statických, ukecaných komedií (Adventureland, Superbad). Naprosto bez problémů zvládá navodit dobrodružného ducha, vymalovat na plátně nádech osmdesátkových sci-fi anebo ukočírovat nějakou tu lehčí akci. Pravda, leccos naznačil už v policejních mezihrách v Superbad, ale tentokrát šlo přeci jen o
krapet větší měřítko.
Závěr
Paul je povedená pocta science-fiction filmům, která možná není kdovíjak originální, ale díky láskyplnému přístupu tvůrčího týmu a skvělým hercům se na něj skvěle kouká. Přátelství, osobní hrdinství a všeobecná dobrá nálada ze sympatických hrdinů přímo čiší. Takže ani tak nevadí, že těch opravdu hurónských vtipů není zas až tolik a většinou se jenom potutelně odkazuje na žánrové předchůdce a popkulturní velikány. Hlavní dějová linka se nikde zbytečně nezdržuje a žene film rychle kupředu, sem tam se objeví lehčí akce a vizuální efekty jsou minimálně tak dobré, aby nepůsobily rušivě. A pokud by vás od návštěvy kina zrazovalo zklamání z podobně laděných Fanboys, tak buďte v klidu, Paul je o několik tříd lepší. Prozatím jde bez debat o komedii roku.
