Rodinné spory mezi otci a syny patří snad mezi ty nejprovařenější filmové náměty. A přesto že se Soudce (The Judge) žánrovým klišé nevyhýbá, i tak jde o slušnou podívanou. Spolu se skvělou kamerou Janusze Kaminského se pod taktovkou Davida Dobkina pomalu odvíjí příběh, jemuž oscarové ambice nejde upřít. V tomhle případě ale bohužel zůstane jen u těch ambic.
„Soudní“ drama staví na silných charakterech arogantního a sebevědomého Hanka v podání Roberta Downeyho Jr. a na postavě jeho hrdého otce, maloměstského soudce Palmera, v podání Roberta Duvalla, který je po autonehodě donucen z úřadu soudce odejít a ocitá se na druhé straně soudní síně, totiž na lavici obžalovaných, kde čeká na svůj rozsudek za vraždu, z které je obviněn. Režisér by z filmu na pohled moc rád udělal hlubokomyslného oscarového adepta, ale jen na precizní kameře a drobných detailech, kterými se režisér snaží provázat jak příběh, tak i pohnuté rodinné vztahy, se stavět nedá..
Režie Davida Dobkina je nejistá, míchá dohromady dva žánry, které po sobě navzájem trochu šlapou, a ačkoli pro někoho můžou komediální prvky působit jako příjemné odlehčení, v některých chvílích až příliš bourají pracně budovanou atmosféru. I přes hvězdné obsazení je stopáž přetažená, některé scény jsou tu navíc a trochu zamrzí i výkon Roberta Downeyho, který je tak svázaný s jednou ikonickou rolí Iron Mana, že je těžké mu na rozdíl od stoprocentního Duvalla v hořkých scénách emoce uvěřit. Tomu nepomáhají ani zmíněné humorné scény, které jdou na vrub Dobkina, který je v komediích, na rozdíl od syrových dramat, kovaný. Velmi milým hereckým překvapením jsou Vincent D’Onofrio, Dax Shephard (který je většinou středobodem humorných scén) a výborný Billy Bob Thorton. Velký podíl na konzistentnosti příběhu má nepříliš známý Jeremy Strong, jehož postava jako skutečného pojítka celého příběhu je sice poněkud upozaděná, ale nikoliv nedůležitá.
Byť název filmu evokuje epické slovní přestřelky dvou právnických velikánů v soudních síních, mnohem víc než o klepání kladívkem a určování cizích osudů tu jde hlavně o téma samotné rodiny a toho, jak jsou lidé, potažmo rodiče a děti, sami sobě nejkrutějšími soudci, když mezi sebou nechávají věci vyhnít až do extrému. Hank Palmer si tak skrze soudní proces řeší dávné spory s otcem, hledá cestu k rodině a sám k sobě. Film má zcela nepopiratelně spoustu silných a úžasně lidských scén a občas naopak až moc krutě osobních náhledů, nicméně nesou jasné sdělení, že stárnutí není hezké a rodina je nakonec to nejdůležitější, co máme. Kdyby měl Dobkin lehčí režisérskou ruku a netlačil násilně humorné scény, tam, kde být nemají, byl by Soudce velmi vítaným oscarovým adeptem. Takhle si Robert Downey Jr. na sošku ještě chvilku počká.
