Opravdu ze všech stran dobře přijatý film Keanu Reevese jsme tu měli naposledy v roce 2005, kdy „Vyvolený“ natočil komiksového Constantina. Od té doby to byly samé větší či menší kroky vedle nebo minimálně směrem, který docenila jen úzká divácká skupina. Takže když akční snímek John Wick provázely ze zámoří vyloženě nadšené ohlasy, museli se všichni příznivci hereckého sympaťáka automaticky začít těšit. Nakonec to tak horké není. John Wick je rozhodně povedená záležitost, ale o vyložené zjevení, jak by se z všudypřítomného adorování mohlo zdát, se nejedná.
Wicka Keanu natočil s režijním nováčkem Chadem Stahelskim, se kterým se však zná delší dobu. Stahelski za Reevese už v Bodu zlomu zaskakoval jako jeho dublér, ve druhém Matrixu se vyšvihnul na koordinátora kaskadérů osobních soubojů a v Reevesově režijním debutu Muž taiči rovnou pomáhal s choreografií. Mezitím samozřejmě pracoval na řadě dalších projektů, občas i jako režisér pomocného štábu (Sherlock Holmes 2, Expendables 2, Escape Plan), který v Hollywoodu často mívá na svědomí natáčení akčních scén. Nikoho tak asi nepřekvapí, že jeho prvotinou je přímočará akce, která se příliš nezdržuje zbytečným řečněním.
John Wick je bývalý zabiják, který kvůli ženě začal sekat latinu. Když ale manželka zemře, zbude mu v osamělém životě jen opečovávaný Mustang a pes, kterého mu zesnulá choť darovala. Zpovykaný mafiánský synek (přesně obsazený Alfie Allen) má na Wickův klasický automobil zálusk, a když jej se svojí partou přijde ukrást, odnese to právě pejsek. Johnovi už v životě nezbývá nic než pomsta a nezastaví se ani před nekonečnými zástupy ozbrojených nohsledů, které zaměstnává hlava mafiánské rodiny (Michael Nyqvist).
Režisér Stahelski má na začátečníka celé vyprávění až překvapivě pevně v rukou. Je si vědom toho, že točí jednoduchou akci, a tak se nepokouší o nějaké hluboké psyhologické rozbory postav nebo výpovědi o podstatě člověka. S pomocí úsporných prostředků nás rychle seznámí s antihrdinou na cestě pomsty i jeho protivníky. Kdykoliv nemá slovo akce, říkají si postavy mezi sebou přesně tolik, aby film stále měl svoji osobitou identitu, ale nikdy nespadl do pasti sáhodlouhých řečiček, které beztak v podobné brutální řežbě nikoho nezajímají.
Vedlejší postavy si mezi sebou rozdělili samí výborní herci, a tak se na plátně potkávají Michael Nyqvist, Alfie Allen, Ian McShane, Lance Reddick, Willem Dafoe, John Leguizamo nebo Adrianne Palicky! Každá z figurek mafiánského světa i během pár minut dovede vzbudit zdání, že má za hranicemi filmem vyměřeného času daleko bohatší život, a že spletitá síť vztahů tu byla už odnepaměti. Mafiánský svět má svá jednoduchá, leč promyšlená pravidla a každý v něm hraje určitou roli.
Postupně se tak podíváme, jak funguje mafiánský hotel, mafiánský doktor nebo mafiánská služba na odklízení těl. Filmaři si dávají pozor, aby všechno působilo velice stylově, ale zároveň ležérně, jakoby mimochodem, aby to nevypadalo, že je snímek do sebe zahleděný a přesvědčený o nějaké své jedinečnosti. Naopak, John Wick má nadhled, postavy sami sebe neváhají kdykoliv shodit, aby trošku uvolnily atmosféru, a černým humorem se nešetří. Atmosféru dotváří vizuální podoba nočního New Yorku a rockově-elektronický soundtrack, na kterém se vyřádil Tyler Bates (Strážci Galaxie, 300, Watchmen) s řadou hostů (Marilyn Manson, Le Castle Vania).
Alfou a omegou Johna Wicka je akce, které je požehnaně a povětšinou je vynikající. John se zásadně s ničím nepáře, bojuje úsporně, špinavě a tak efektivně, až je samo o sobě velice efektní, bez nějakého rádoby cool poskakování sem a tam. Většinu protivníků vyřizuje stylem „jedna kulka do těla, abych se dobře trefil a rozhodil ho, druhá kulka do hlavy, protože už mám čas přesně zamířit“. Wick zvládá boj s přesilou, střelné zbraně i souboje na blízko. Kameraman a střihač krásnou (a brutální) choreografii servírují na stříbrném podnose, žádné zběsilé stříhání a klepání obrazem se díky bohu nekoná.
V čem je tedy potíž? Ta nejlepší akce je v první polovině filmu a ve druhé už tu první nic nepřekoná. A to je prostě ve filmu postaveném téměř výhradně na akci zásadní problém. Mafiánský svět se přeci jen okouká a hrdina s blížícím se koncem místo zástupů trénovaných bodyguardů likviduje už jen pár stárnoucích bossů. Chybí tak skutečně šťavnatá gradace a úderný konec, které by z poctivého filmu udělaly nezapomenutelný.
Verdikt
Po dlouhé době je v kinech vydařená akce, která si na nic nehraje, odehrává se v barvitém světě, má zajímavé záporáky a hrdina je i přes svoji nemluvnost frajer, se kterým byste šli rádi z filmu do filmu. Postupný pokles množství akce a pozvolné vyprchání počátečního nadšení Johna Wicka v závěrečné třetině vrací z výšin zase zpátky na zem, ale přesto se jedná o opravdu solidní kousek, který by si žádný fanoušek akční zábavy neměl nechat ujít.
