Kristen Stewart se po ukončení několikaleté upírské štace rozhodla přeskočit do nezávislejších filmových vod, za filmy, které nevydělají stovky milionu dolarů, ale dokážou se obstojně prezentovat na festivalech a nakopnout tak Kristen do vyšší herecké ligy. S adaptací Kerouacova Na cestě to spíše nevyšlo, letošní Camp X-Ray na Sundance také úplně neoslnil. Za první vyložený úspěch se tak dá považovat až Sils Maria. Konverzační drama o nastudování nové divadelní role pro stárnoucí herečku Marii Enders (Juliette Binoche) mělo s velmi slušným ohlasem premiéru v Cannes. Na druhou stranu, i když obě herečky táhnou Sils Marii nahoru i ve slabších momentech, stejně nedokážou zajistit, abyste si na film vzpomněli i po hodině od konce sledování.
Sils Maria je v prvé řadě vysoce komorní drama. Po zhruba dvacetiminutovém prologu se většina děje odehrává v zapadlé švýcarské vesničce uprostřed Alp, kde náplň tvoří dialogy mezi Enders a její asistentkou Valentine (Stewart), občasně okořeněné o několikaminutové sekvence živých zkoušek textu. Ve všech dialogových scénách zcela vládnou obě ústřední, přesně obsazené herečky. Ať už je to Juliette Binoche v roli herečky ze staré školy, nezvyklé na současný svět filmového businessu, nebo Kristen Stewart v úloze mladé asistentky iphoneové generace, která miluje americké blockbustery.
Především Stewart je obsazena možná nejlépe ve své kariéře. Zvlášť když její role v Sils Maria odpovídá tomu, jak je Stewart často viděna v očích veřejnosti (a médií). Jako mladá hvězda, co se do pozice „princezny Hollywoodu“ musí trochu nutit, přitom se všude jinde prezentuje jako ležérní holka do nepohody. Což ovšem neznamená, že by se Stewart v roli nemusela snažit. Naopak ze sebe v některých scénách vydává maximum hereckých schopností. Podobně je na tom Juliette Binoche v ještě vděčnější roli slavné herečky. Její výkon je po celou dobu velmi přesvědčivý, skoro až tak, že by mohla promluvit do letošního (podle zasvěcených trochu slabšího) oscarového závodu ženských rolí.
Škoda, že takovou energií jako herci není nabitý i celý příběh. Režisér Olivier Assayas (Carlos) vypráví děj Sils Marie ve třech aktech a ve velmi umírněném, nepospíchajícím tempu. Některé příběhové elementy by ale zasloužily léčbu střihačskými nůžkami, protože se v celkové dvouhodinové stopáži jeví jako zbytečné. Jedná se především o některé nakousnuté a (nikoliv záměrně) nedokončené narativní linky a až přehnanou fixaci na jev zvaný Malojský had. Toto mrakové uskupení ve švýcarských Alpách má ve filmu jistu příběhovou signifikanci, ale sledovat zhruba dvacetkrát stále stejné záběry proplouvajících mraků, je po čase dost otravné. V momentu, kdy je jeden ze záběrů střižen do krátkého černobílého dokumentu o tomto jevu, nezbývá než tvrdit, že je Sils Maria občas až příliš do sebe zainteresovaná.
To vše by ale bylo vedlejší, kdyby Sils Maria měla uspokojivý konec. Ten však ihned po ostrém střihu do titulků vyšumí do ztracena. A to především proto, že všechno, co chtěl Assayas filmem dovyprávět, je řečeno už v předcházející půlhodině, a samotný konec tak zcela ztratí na síle. Jde jen o natahování řečeného a jeho následné utnutí.
Verdikt
Sils Maria je dobré vztahové drama s párem exkluzivních hereckých výkonů, které však zaujmou více než ústřední příběh. V některých scénách se film dotýká excelence, ale díky rozviklanému tempu a několika zbytečným příběhovým (pod)liniím se na její úroveň nikdy úplně nedostane. Pokud však stále potřebujete důkaz, že Kristen Stewart umí hrát, nemusíte hledat dál.
Film byl u nás k vidění v rámci festivalu Be2Can (v několika kinech stále je), do slovenské distribuce vstoupí 30.4. 2015, do českých se snad také dostane.
