Drákula se na filmovém plátně představil už nesčetněkrát. Ten nejnovější, nazvaný Drákula: Neznámá legenda, je příběh upírova zrodu, který daleko víc než z hororu čerpá z historického dramatu a epické fantasy.
Luke Evans (Hobit, Rychle a zběsile 6) si zahrál prince Vlada, středověkého vládce Transylvánie, jedné z evropských držav Osmanské říše. Dosud odevzdával pravidelné tributy a sultán jeho lid nechával žít v míru. Teď se ale Mehmed II. (Dominic Cooper) chystá táhnout dál do Evropy, a proto požaduje od Vlada 1000 dětí, ze kterých hodlá vychovat dokonalé stroje na zabíjení. Vlad hrůzy dětské armády zažil na vlastní kůži, navíc Mehmed chce dostat do opatrovnictví i Vladova vlastního syna. Transylvánský kníže se proto rozhodne vzepřít. Zdá se, že proti turecké přesile nemá malý evropský národ nejmenší šanci, proto se Vlad rozhodne vyhledat pomoc temných sil a vysoko v horách pije krev starobylého upíra. Získává jeho nadlidskou sílu a nadpřirozené schopnosti, avšak pokud v následujících třech dnech podlehne touze po lidské krvi, sám se stane vraždícím monstrem.
Vzhledem k tomu, že sledujeme zrod slavného Drákuly, je od začátku jasné, jak Vladův osobní souboj s temnými silami dopadne. Neznámá legenda tak může oslnit jedině tím, jak se k předem danému závěru dostane. Jenže neoslní. Film je naprosto přímočarý, jedná se vlastně jen o sled bitev, ve kterých Vlad pomocí upírských schopností likviduje útočící Turky. V mezičase dumá nad zaprodáním duše buď sám, případně kvůli přijetí upíří kletby dochází ke konfrontacím s rodinou či poddanými.
Neznámá legenda rozhodně není žádný historický válečný epos, jakým by možná ráda byla. Je to jen akční výplach v dobových kulisách, který by spíš než ke Statečnému srdci nebo Pánovi prstenů šlo přirovnat k Třístovce. Všechno ve filmu působí stísněně, herci se zcela zjevně neustále pohybují před nenápaditými kulisami nebo rovnou před zeleným pozadím. Nicméně i s pomocí počítačů se kamera jen málokdy rozletí po majestátných Karpatech. Většinou je film zaražený v nějakém údolí či soutěsce, popřípadě je kamera k válečnému poli tak blízko, že by mohlo být téměř kdekoliv a rozdíl by nešlo rozeznat.
Drtivá většina akčních scén se odehrává ve tmě, takže není téměř nic vidět. Místo rafinovaných střetů vojsk a tvrdých soubojů muže proti muži jsou tu digitální čáry máry upíra Vlada, který buď neskutečnou rychlostí vraždí nepřátele holýma rukama nebo na ně posílá hejna netopýrů. Ani Mehmed není Vladovi důstojným soupeřem - ve vzájemném souboji odolává přesně do té chvíle, dokud si to scénář žádá. Nic víc.
Upovídané momenty jsou zhruba takové, jaké byste v podobném filmu čekali, není tu skoro nic, co by Neznámou legendu ozvláštňovalo. Jakkoliv pozvednout tak látku mohou jedině herci a těm se to taktéž nedaří. Luke Evans se v hlavní roli drží zuby nehty, ale že by šlo o nějaký charismatický výkon, který by z Vlada dělal hrdinu, kterého by stálo zato vidět v dalších filmech, tak to v žádném případě. Jeho manželka v podání Sarah Gadon je nevýrazná, ukňučená bytost a Dominic Cooper ani jednou za celý film nedává jediný důvod k tomu, proč by právě on, britský herec nevelkého věhlasu, měl hrát tureckého sultána, který se ve filmu objeví v několika scénách.
Vladův syn (Art Parkinson) většinou jenom otravně vyhrkuje „papa!“ a tak jako jediný z celého filmu vyloženě pozitivní dojem zanechává Charles Dance (Hra o trůny), v roli starého upíra, který propůjčí Vladovi svou moc. Dance je natolik výrazná osobnost, že všechno ve filmu přečnívá o několik úrovní. Kolem jeho postavy se také točí jediné zajímavé myšlenky celé Neznámé legendy. Prastarý upír mluví o mnohaleté válce temných sil, složité šachové partii, jejíž se Vlad stává součástí. O mytologickém pozadí se však nedozvíme vlastně už nic dalšího, jediné zajímavé dveře filmu zůstávají zavřeny.
Ale zase abych jen nehaněl. Obecně se povedly všechny věci, které nějak souvisejí s hororem, horor ctí a nepokouší se film tlačit do polohy velkolepé akční fantasy, na kterou viditelně nebyly ani finanční prostředky, ani talent. Scény v doupěti starého upíra jsou strašidelné, Vladovy nadpřirozené schopnosti stylové (zvlášť jeho přeměna v hejno netopýrů) a když se jedné z pozdějších scén rozpoutá živočišné krvelačné řádění několika temných bytostí, má najednou film jiskru a spád. Škoda, že se z hororových kořenů čerpá tak málo. Špatné nejsou ani občasné odkazy na skutečné historické události, ale opět je jich málo a navíc je v Neznámé legendě příliš mnoho totálních nesmyslů. Kupříkladu k veškerým událostem filmu dojde svým způsobem jenom proto, že Vlad (mužský středověký vládce) dá před racionálním politickým rozhodnutím přednost citovému vydírání svojí manželky...
Verdikt
Z výše uváděných výtek se může zdát, že je Drákula: Neznámá legenda naprosto příšerný, ale on je spíš příšerně nijaký. Není v něm nic, co by už v minulosti nebylo v jiných filmech, ve většině aspektů je to navíc tentokrát o třídu horší. Herci tak nějak odvedou svoji práci, mytologického a historického pozadí je tak akorát na to, aby se události mohly hýbat kupředu. Naštěstí se hýbou docela rychle a film má jen devadesát minut, takže nikdy neznačne nudit. Neděje se nic moc zajímavého, ale alespoň se něco děje pořád. Plytké Vladovo zápolení s temnotou střídají mizerně natočené akční scény plné digitálního zmatku a skutečně fungují jenom momenty, které se vrací k hororovým kořenům. Těch je ale proklatě málo. Můžeme jen doufat, že se děs, krvavé orgie a upíří intriky zalíbily i filmařům, protože se s Drákulou nesetkáváme naposled.
PS: Pokud byste se náhodou na film chystali, doporučuji pražským rezidentům navštívit kino IMAX, kde alespoň máte jistotu, že v řadě tmavých scén dobře uvidíte všechno, co máte vidět a soundtrack Djawadiho bude pořádně burácet.
