Nicole Kidman hraje v thrilleru Dřív než půjdu spát ženu ve středních letech, která se ráno vzbudí a nepoznává nic ze svého okolí. Pokoj, muže na lůžku a vlastně ani sebe sama. Od probuzeného cizince (Colin Firth) se dozvídá, že je jeho manželka, jmenuje se Christine Lucas, a že po vážné nehodě trpí těžkým případem amnézie, kdy si nepamatuje nic za posledních zhruba dvacet let. Navíc pokaždé, když usne, její mozek zapomene i to, co zažila teprve dnes. Christinin frustrující život tak začíná každý den nanovo, bez vyhlídky na zlepšení. To se změní teprve ve chvíli, kdy jí její doktor (Mark Strong) doporučí, aby se nahrávala a každý den po probuzení si souhrn předchozích dní pouštěla. S alespoň částečným přehledem o nejbližší minulosti se Christine může pustit do pátrání po okolnostech své tajemné nehody a postupně zjišťuje, že věci kolem ní možná nejsou takové, jak se na první pohled tváří.
Dřív než půjdu spát zdaleka nejvíc těží ze své zápletky. Po nějakou dobu je totiž poměrně zajímavé sledovat nic netušící Christine, kterak se v koloběhu stále stejných dní pokouší najít nějakou souvislou nit. Film je vystavěný tak, abychom vždy věděli jenom o něco málo více než hrdinka, a tak nám může postupně dávkovat další drobná odhalení. Díky minimálnímu přísunu informací je atmosféra dlouhou dobu značně paranoidní a každý člověk, se kterým přijde Christine do styku, působí dříve či později jako lhář, který před ní něco tají nebo by snad dokonce mohl být zodpovědný za její amnézii.
Problém je, že film s touhle poměrně zajímavou premisou nedovede pracovat neotřele. Dřív než půjdu spát je směsicí žánrových jistot, kdy každá druhá situace působí dojmem, jako by byla v nějakém starším filmu vykreslena úplně stejně. Nechybí agresivní útržkovité flashbacky, zakaboněná krajina nebo napjaté plížení domem, ve kterém číhá nebezpečí. Ústřední herecké trio není špatné, ale málokdy předvede něco výrazného. Kidman je neustále zmatená či vystrašená a rozhodně na ní není jakkoliv poznat, že by měla být duchem zhruba dvacetiletá.
Pánové pak musí především působit chlácholivě i zlověstně zároveň, aby nebylo zcela jednoznačné, odkud vítr vane. Firth dostane příležitost zazářit, když už to jeho manžel Ben v jedné slabší chvíli nevydrží a hezky od plic Christine vyčte, že žít s někým, kdo ho každý den znovu a znovu nepoznává, také není procházka růžovým sadem. Takových momentů je však bohužel málo a obecně se film na psychologickou rovinu soustředí jen okrajově. A to jak na soužití s takto postiženou osobou, tak na samotnou amnézii. Christine na svůj stav reaguje každý den skoro stejně a bohužel se film nijak zvlášť nezaobírá ani skutečností, že právě vzpomínky formují naši osobnost. Dřív než půjdu spát se zkrátka soustředí téměř výhradně na postupně rozkrývaný děj, který naštěstí skýtá několik docela slušných převapení.
Verdikt
Dřív než půjdu spát je solidně zvládnutý thriller, kterému se celkem daří budovat napětí a paranoiu, ale za žánrové mantinely se podívat neodváží. Postavy jsou především figurky na šachovnici, samotný život s amnézií se řeší jen mimochodem a herecké hvězdy svým rolím nedávají nic navíc. Přes pár nečekaných zvratů je tak největším překvapením nakonec asi skutečnost, že veškeré zajímavé nápady plynou přímo z děje, zatímco jeho podání se drží až neuvěřitelným způsobem zpátky. Pokud jste mnoho paranoidních thrillerů zatím neviděli a vystrašené vyšetřování v kruhu nejbližších vás láká, mohli byste si přijít na své. Obávám se však, že pravidelné konzumenty napětí čeká jen taková neurážející přehlídka vypravěčských klišé, pomocí kterých se thrillery lepí dohromady už odpradávna. Na druhou stranu se to tak dělá, protože to zkrátka funguje. Dřív než půjdu spát je zkrátka kompetentní napínák, jen vám nesmí vadit, že si jej druhý den ráno nebudete pamatovat.
