Paul W.S. Anderson rozhodně nepatří mezi filmaře, které bychom mohli brát jakkoliv vážně. Jeho filmy mohou být buď neuvěřitelně zábavné, nebo neuvěřitelně nudné. Nemění se jen stylový vizuál. A kdo čekal od jeho nové adaptace klasického románu Alexandra Dumase, Tři Mušketýři, něco jiného, než videoklipovou slátaninu bude velice zklamán. Ti ostatní si mohou oddychnout: nuda to v žádném případě není.
Po loňském roce, kdy režisér a scénárista Anderson uvedl čtvrtý díl série Resident Evil ve 3D, bylo více než jasné, že budoucnost tohohle rutinérského vykradače cizích nápadů bude trojrozměrná. Líbivé 3D je totiž právě to, čím dokáže na své videoherní slátaniny natáhnout do multiplexů další diváky. Jinak čekejte nesmyslné nadužívání slow-motion, videoklipový střih, videoherní vizuál a Millu Jovovich v korzetu.
Původní příběh o mladíkovi co se chce stát mušketýrem, nevěrné královně Francie, naivním králi a ctižádostivém Kardinálovi, scénárista Anderson obohatil o spoustu nakradených nápadů, jejichž původ není tak složité vysledovat pro hráče (Assasins Creed), diváky (Mission Impossible, Resident Evil) i čtenáře (Jules Verne). Ústřední trio se i v této verzi vydává zachránit království, zatímco jim démonický Kardinál Richelieu (Christophr Waltz z Hanebných Parchantů) hází klacky pod nohy. Finále se ovšem odehrává ve vzduchu a celé je to tak trošku fantasmagorie, kterou by někteří diváci nemuseli tak snadno vydýchat.
Herecká fraška
Matthew MacFadyen (Darcy z Pýchy a Předsudku), obávám se, nebyl pro roli Athose zrovna nejlepší volbou. Vzhledově a charakterově by mu sedl spíš jezuita Aramis, kterého si zahrál Luke Evans. MacFadyen vůdčí roli moc dobře nezvládá a Evans je zase trestuhodně upozaděný. Šťastným rozhodnutím by bylo, kdyby je při castingu prohodili. Což se bohužel nestalo. Portos v podání Raye Stevensona (Řím, Punisher) je pak už jakoby jen do počtu.
Nováček Logan Lerman (Percy Jackson) je překvapivě docela v pohodě a s kolegy v té šarádě drží krok. A šaráda je to správné slovo! Naprosto všichni herci - nevyjímaje Christopha Waltze, Madse Mikkelsena (Rochefourt), Orlanda Blooma (Vévoda z Buckinghamu) a režisérovy manželky Milly Jovovich (milady de Winter) - naprosto nehorázně přehrávají.
Vzhledem k celkovému vyznění filmu jim to ale nemůžete (ani nebudete) mít za zlé. Pro jistotu ještě zopakuji, že Tři mušketýři jsou nebetyčná slátanina, která kupodivu drží pohromadě, ale v žádném případě se nedá brát jakkoliv vážně. Je to akční výplach s topornými dialogy, přehrávajícími herci, nepochopitelně zakomponovanými popkulturními odkazy a videoklipovým střihem. Přesto ten film nejde tak snadno odstřelit jako odpad. Svůj účel plní, a pokud divák předem tuší do čeho jde, funguje to. Samoúčelné audiovizuální obžerství, ve kterém se neustále něco děje, dostanete.
Režisér Paul W.S. Anderson je velké dítě, které si může dovolit ten luxus nedospět, protože na tom vydělává těžké prachy. Nejspíše nikdy nenatočí nic „seriózně“ dobrého, ale pitomosti tohle stylu mu půjdou do té doby, dokud udrží ovladač od Playstationu. Má totiž tu drzost (a dar?) zakombinovat do filmu vše co mu připadalo jinde správně „cool“ a podstrčit to divákovi jako svůj výsledný produkt. A víte co? Ten divák mu to sežere i s navijákem.
Závěrem:
Tři mušketýři jsou tupá, sterilní, slabomyslná, akční slátanina, která ale nějakou záhadou drží pohromadě. Přehrávající herci pasivně podléhají pitomému scénáři, ale podléhají mu ve videoklipové režii a povedeném 3D, které audiovizuální zběsilosti nasazuje korunu. Nebudete-li film brát zbytečně vážně, z kina vyjdete vysmátí a s jasnou hlavou. Ideální lék na podzimní depresi.
