Lucy je film Luca Bessona, režiséra, který svůj poslední univerzálně uznávaný počin (Pátý element) natočil před sedmnácti lety. Lucy je film s ženskou hlavní hrdinkou (Scarlett Johansson), který dal v kinech s naprostým přehledem na frak Herkulovi, s populárním Rockem. Především je ale Lucy film, který balamutí diváky. Trailery slibovaly akční sci-fi thriller, ze kterého je cítit inspirace tak různorodými záležitostmi, jako jsou Všemocný, Matrix nebo Crank. A ještě zhruba do svojí poloviny se tak tváří i samotná Lucy.
Scarlett Johansson v ní hraje pitomoučkou americkou studentku, která se v tchajwanské Tchaj-Peji připlete k nebezpečnému kšeftu. Než si uvědomí, která bije, sedí v úkrytu mafiánského gangu a do břišní dutiny jí zašívají pytlík supermoderní drogy, kterou musí propašovat do Evropy. Pytlík se ale v těle roztrhne a extrémní dávka modrých krystalků Lucy umožní využívat daleko větší část mozku, než je běžné u obyčejných smrtelníků. Její reflexy jsou střelhbité, tělo se neuvěřitelně rychle regeneruje a mozek zpracovává informace rychlostí superpočítače. Odposlouchat za hodinu čínštinu? Není problém. S nově nabytými schopnostmi není nic jednoduššího, než vyhledat mafiány, kteří do Lucy drogy zašili a dostihnout ostatní pašeráky dřív, než se droga rozšíří do světa.
Pokud dojde v úvodní polovině na expozici, kdy nás někdo krmí smyšlenými povídačkami o supersilné droze nebo o tom, jaké to bude báječné, až budeme používat víc než deset procent mozku, začíná Lucy hodně rychle nudit. Jinak jde ale o velice slušnou zábavu. Besson jde od scény ke scéně, aby se co nejrychleji dostal k tomu zajímavému, dynamicky stříhá a daří se mu udržovat neustálé napětí. Lucy je skutečně vyděšená a Scarlett má takové charisma, že dokáže diváky dostat na svoji stranu, i když o její postavě vůbec nic nevíme a ještě je to zjevně hloupoučká dylina, která nosí bundičku s leopardím vzorem. Mafiáni jsou brutální, dovedou nahnat strach a zároveň jsou scény s nimi prošpikované černým humorem.
Jakmile navíc Lucy začnou v žilách kolovat drogy, stane se z ní nesmírně efektivní stroj na zabíjení, který své protivníky likviduje s nezúčastněnou přesností Terminátora a občas i nesmírně suchou poznámkou na rtech. V té době je film ve vrcholné formě a slibuje královskou akční jízdu až do samého konce. Bohužel, hrdinka postupně ovládá víc a víc procent svého mozku a čím je mocnější, tím je film nudnější, "přechytralejší" a stává se z něj vyloženě otravná slátanina. (A je přitom úplně jedno, že celá teze o tom, že ovládáme jen deset procent našeho mozku, není pravdivá).
Filmaři si následně vymýšlejí nejrůznější škálu schopností, které údajně se zvýšenou mozkovou kapacitou souvisí. Každou schopnost Lucy použije tak zhruba jednou, když se to scénáři zrovna hodí do krámu, aby se divákům ukázalo něco nového, co ještě neviděli. Nedává to sebemenší smysl, ale aspoň to hezky vypadá. Tu Scarlett skenuje telefonní signál přímo ze vzduchu, jinde mění silou vůle barvu svých vlasů nebo třeba silou vůle levituje své oponenty. Ze schopností pramení několik humorných situacích i slušných akčních scén. Takové momenty jsou bohužel pouhým zlomečkem druhé poloviny filmu.
Většinu času bohužel zabere filosofické tlachání o smyslu všehomíra a dynamické akční scény často nahrazují hypnotické koláže hvězd, buněk a zrychlené evoluce planety Země. Asi jako kdybychom sledovali Strom života nebo seriál Cosmos. Není třeba dodávat že v přímočarém akčním filmu takové pasáže akorát zabíjejí tempo a původně jednoduchý příběh dělají nesmyslenějším a nesnesitelnějším.
Hlavním cílem Lucy je „předat svoje vědomosti“, do čehož ji uvrtal profesor Norman, machr přes teorie o užívání větší části našeho mozku. Jeho pseudovědecké řeči možná mají provokovat k zamyšlení nebo dokonce fascinovat, ale nebýt hlasu Morgana Fremmana, který postavu hraje, jednoduchoučké smyšlené teze by nejspíš uspávaly. Díky Normanovu vlivu navíc film vyvrcholí, jak vyvrcholí. Závěrečné akční scény se neúčastní jediná postava, ke které by si divák mohl vytvořit jakoukoliv vazbu, prostě se střílí sem a tam, bez nějakého valnějšího smyslu. Hrdinka místo toho podniká něco, co má být zřejmě velkolepé a všeobjímající, ale ve skutečnosti mě to spíš nudilo, rozesmávalo a kladl jsem si otázku, jestli to Besson opravdu myslí vážně.
Verdikt
Lucy mohla být zábavným akčním béčkem plným vtipných a vizuálně zajímavých kousků. Místo toho postupně své těžiště čím dál tím víc přesouvá k přehnaně ambicióznímu filosofování a podivným éterickým obrazům, které patří možná do videoklipu psychedelické kapely, ale ne do jednoduchého akčňáku. Protože přesně to Lucy je. Pokud Luc Besson vidí nějaké transcendentní hodnoty, já je tam rozhodně nenacházím. Body jsou za dobrou první polovičku a magnetismus Scarlett Johansson. Zbytek je jen ohromná nuda a snůška bizarních výjevů.
