S filmy o boji se zákeřnou nemocí mívám obvykle docela problém, protože tematika vám dopředu (a důrazně) říká, jak se máte cítit. A pokud se budete cítit jinak, tedy nebudete-li smutní, přešlí či dojatí, pak je s vámi něco v nepořádku, protože „tohle si přece tu slzu zaslouží, no ne?!?“. Romantické drama Hvězdy nám nepřály (The Fault in Our Stars), natočené na motivy stejnojmenného knižního bestselleru Johna Greena, což je mimochodem velice vtipný a pohodový chlapík, se do určité míry tomuto trendu vymyká. Neříkám, že režisér Josh Boone nechce u diváků navodit určitý stav mysli. Bezpochyby chce, ale naštěstí to v drtivé většině stopáže dělá nepodbízivou, bezprostřední a přirozenou formou, přičemž snímek šlape od začátku do konce, ačkoliv postupem času (a vzhledem k tematice zcela logicky) feel-good atmosféra ustupuje do pozadí.
Snímek vypráví o osudech Hazel a Guse, dvou teenagerů, kteří k sobě najdou cestu na sezeních podpůrné skupiny pro boj s rakovinou. Na první pohled sympatickou dvojici však nespojuje jen nikdy nekončící bitva s „rakem“, ale rovněž břitký, kousavý a občas i hodně černý humor, bystrý úsudek a prořízlá pusa. Rozdíl – i vzhledem k odlišným lékařským prognózám – tkví v přístupu k životu. Hazel spíše přežívá, zato Gus se snaží něco prožít. Tato „drobnost“ však nemůže otupit vzájemnou přitažlivost, načež Gusův entusiasmus postupem času začne vítězit na Hazeliným pocitem smíření a rezignace. Rakovina tu sice pořád je, ale pojímání času jakoby se proměnilo – z mála se náhle stane věčnost – „nekonečno mezi sečtenými dny“.
Příběh Hazel & Guse sice vypadá jako prvoplánový útok na slzné kanálky pubertálních dívek, nicméně skrývá v sobě daleko víc než jen povrchní konstatování, že život s rakovinou je děs, leč když vás někdo miluje, je přece jen o něco snesitelnější. Daří se totiž proniknout hloub a ukázat, že největším strašákem možná vůbec není smrt jako taková a že každý člověk v sobě dusí jiné pocity a obavy. Josh Boone, mimochodem režisér povedené dramedie Stuck in Love, rovněž zvládnul nenásilně zakomponovat mezigenerační dimenzi, kdy rodičovská perspektiva není vytažena jen když se to hodí, ale organicky prostupuje celým snímkem jako tenká červená nit. Totéž platí o explicitních ukázkách fyzického strádání, jež sice zcela neabsentují – ostatně jsou nedílnou součástí života těch, kteří se s rakovinou vypořádávají v reálu – avšak rozhodně nepůsobí jako pěst na oko, respektive jako povrchní nástroj k náhlé erupci emocí.
Nezastupitelnou úlohu sehrává i černý humor a hořkosladké ironické narážky vycházející z nelehké pozice všech zúčastněných. I díky tomu se daří vyvažovat feel-good momenty s romantickými chvilkami a dominantní dramatickou liníí. Sluší se říct, že tvůrci se nevyvarovali některých žánrových klišé, ale proč taky. Vždyť určité motivy do romantického dramatu prostě patří. Rozhodující je ovšem způsob, jak jsou některé situace zachyceny a jestli jsou z pohledu diváka funkční, i když už je zřejmě několikrát viděl někde jinde. Z tohoto hlediska měl Boone obrovské štěstí na chirurgicky přesný casting, poněvadž chemie mezi okouzlující Shailene Woodley a charismatickým Anselem Elgortem je až skoro hmatatelná, což podobně laděnému snímku vždycky pomůže. Když se pak spojí dohromady sympatická ústřední dvojka, vyvážený scénář, sebevědomý režisérský dohled a solidní dialogy, nemůže výsledek zklamat.
Verdikt:
Zamilovanému páru Hazel & Gus sice hvězdy na první pohled příliš nepřály, leč fanouškům romantických dramat bezesporu ano. Z filmové adaptace populárního románu Hvězdy nám nepřály se totiž vyklubalo nenucené, bezprostřední a procítěné romantické drama, jež není naivně odtržené od reality (černý humor v kombinaci s cynismem je dávkován takřka dokonale), ale současně ani na moment neztrácí lehce poetický hořkosladký nádech intenzivní filmové lásky. V rámci žánru nadstandardní počin.
P.S.1: Willem Dafoe v relativně malé roličce nezklamal!
P.S.2: Knižní předlohu jsem nečetl.
