X-Menovská série sice pomáhala nastartovat éru komiksových blockbusterů, která už pětadvacet let panuje v kinech, nicméně si prošla celou řadou potíží. Když po druhém dílu sérii opustil režisér Bryan Singer, odsuzovala nově vznikající filmy kritka, kterou se X-Menům povedlo znovu přiklonit na svoji stranu teprve ve chvíli, kdy se režie chopil Matthew Vaughn s prequelem nazvaným První třída. Poslední díl původní trilogie zanechal svět mutantů značně rozvrácený, což Vaughnův film nijak neřešil a raději celou sérii de facto rebootoval. To jen posílilo problémy s kontinuitou, které se začaly vršit už v předešlém spin-offu s Wolverinem. Marvel navíc začal mít úspěchy se svým rozvětveným univerzem, a tak se o něco podobného chtěla nějakým způsobem pokusit prakticky všechna konkurenční studia, která držela práva na nějaké komiksy. Odpovědí na všechny výzvy a nesnáze se stali X-Men: Budoucí minulost.
Nejnovějšího přírůstku do světa mutantů se opět po letech chopil Bryan Singer a prostřednictvím cestování v čase se mu podařilo všechny problémy a úkoly chytit pevně za pačesy. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, v dystopické budoucnosti a v sedmdesátých letech minulého století. Díky tomu se dostanou ke slovu jak „staří“ mutanti z původní trilogie, tak ti „mladí“ z První třídy a filmu se daří naplnit úlohu „avengerovské“ události, ve které se střetávají postavy z několika různých filmů. Hrdiny z budoucnosti závěr nechá na podstatně uspokojivějším místě, oproti tomu, kde se nacházeli na konci X-Men 3 a problémy s kontinuitou jsou také adresovány.
Za to všechno vděčíme doktoru Bolivaru Traskovi (Peter Dinklage z Her o trůny), který v druhé polovině minulého století začal na obranu proti mutantům vyvíjet obří roboty Sentinely. Ti byli sledem událostí nakonec skutečně nasazeni do akce a vyvinuti do tak pokročilého stavu, že v blízké budoucnosti zabíjejí nejen mutanty, ale také všechny lidi, kteří v sobě mají byť zárodek zmutovaného genu nebo s mutanty sympatizují. Civilizace je v troskách a malá skupinka mutantů uniká smrti jen díky tomu, že Kitty Pride (Ellen Page) při každém dalším útoku pošle vědomí některého z přátel o pár dní do minulosti a varovaní mutanti se tak vražedné konfrontaci mohou vyhnout.
Takhle se ale nedá prchat věčně, a tak je třeba poslat někoho do sedmdesátých let, aby celý problém uťal už v zárodku. Jediným možným kandidátem je Wolverine (Hugh Jackman), který díky své schopnosti regenerace dokáže cestu v čase přežít. V minulosti však na něj čeká nelehký úkol. Mutanti jsou nejednotní a je třeba je smířit a přimět táhnout za jeden provaz, pokud mají mít šanci děsivou budoucnost odvrátit.
Navzdory rozsáhlému obsazení a cestování v čase je Budoucí minulost soustředěný film, který neodbíhá k žádným vedlejším odbočkám a nabízí až překvapivě lineární a přehledný zážitek. Události z budoucnosti slouží především jako spouštěč děje a zdroj neustálého napětí a akce. Zatímco se Kitty Pride snaží Wolverinovo vědomí udržet v minulosti, ostatní X-Meni odrážejí útoky Sentinelů, kteří by mohli plán kdykoliv zhatit. Staří známí jsou tu spíš pro zarámování příběhu, noví X-Meni pak především předvádějí své pestré schopnosti během soubojů se Sentinely, kdy si navzájem efektivně pomáhají a útočí v nápaditých kombinacích.
Vlastní příběh potom dlí v minulosti, kde Wolverine nachází zlomeného Charlese Xaviera (James McAvoy), který ztratil příliš mnoho a stáhl se do ústraní, kde si líže rány. Celý film je tak především příběhem Charlesova duchovního obrození. Musí znovu najít víru v sebe sama a nějakým způsobem se popasovat s Magnetem (Michael Fassbender) a Mystique (Jennifer Lawrence), se dvěma nejbližšími přáteli, se kterými se na konci První třídy nerozešel zrovna v dobrém. Z toho plyne několik intenzivních emocionálních momentů a hlavní hnací síla vyprávění. Právě kvůli vztahu k postavám nám může záležet na tom, aby celá mise uspěla a veškeré mutantstvo nebylo smeteno z povrchu zemského.
Na druhou stranu je ale třeba na rovinu přiznat, že emocionální stránka filmu a práce s postavami jsou opravdu hodně jednoduché. Film má výborné tempo, je plný uvolněných dialogů, poměrně originální akce a starých známých postav, ke kterým jsme si napříč několika filmy stačili vybudovat vztah, takže mi při sledování Budoucí minulost odsýpala a královsky jsem se bavil. Čím víc o ní ale zpětně přemýšlím, tím je jasnější, jak málo se skrývá pod povrchem. Nějakým skutečným vývojem projde pouze Charles, ostatní „hlavní“ postavy (ty z minulosti) ho na jeho cestě spíše doprovázejí. Postavy, které mají zásadní vliv na vývoj událostí, mají navíc často velice jednoduše načrtnutou až nejasnou motivaci. A u takhle rozmáchlého příběhu bych se asi nezlobil, kdyby akční finále bylo přeci jen o chlup velkolepější.
Verdikt
Budoucí minulost šlape jako hodinky. Má hrdiny se kterými byla radost dobrodružství prožít, vtip, příjemný vizuál, několik poměrně vymazlených akčních scén i určitou emocionální tíhu. Je proto škoda, že předvedla jen pramálo nového a po celou dobu jen klouzala po povrchu, aniž by se odvážila do osobních příběhů jednotlivých hrdinů pořádně zavrtat. Na první podívání to vůbec nevadí, při opakovaném zhlédnutí už by z toho mohl být problém. Prozatím mě ale zkrátka Singerův ladný rukopis dovedl v kině natolik okouzlit, že mi nezbývá, než Budoucí minulosti nadělit takovou hodně ušmudlanou osmičku. Hravost První třídy je mi pořád o poznání milejší, ale jinak se podle mě jedná o zdaleka nejlepší x-menovský film od Singerovy dvojky.
