Liam Neeson na stará kolena zažívá zajímavý obrat své kariéry. Zatímco dříve se ve spojitosti s jeho jménem vybavily především dramatické role v čele s Oskarem Schindlerem, v posledních letech střídá akční thrillery s velkofilmy a řada diváků si jeho tvář okamžitě spojí s neústupným Bryanem Millsem z 96 Hodin. V NON-STOP si Neeson roli tak trochu zopakoval, když si zahrál dalšího neústupného „policajta“, který je díky letitým zkušenostem daleko schopnější, než všichni ti mladí hejsci, co se mu pokusí vzdorovat.
V thrilleru Jaumea Colleta-Serry, se kterým se potkal už při natáčení filmu Neznámý, působí Neesonův hrdina Bill Marks tak trochu jako Bryan Mills, kterému se nikdy nepovedlo narovnat vztahy se svojí rodinou. Je osamělý, pije, kouří jako fabrika, vzpomíná na lepší minulost a nad vodou ho drží jenom jeho práce letového bezpečnostního důstojníka. Naštěstí je v ní opravdu dobrý, protože letu, který ve filmu hlídá, hrozí skutečné nebezpečí. Na služební telefon Marksovi naskočí textová zpráva, ve které neznámý vyděrač vyhrožuje, že každých dvacet minut zemře jeden pasažér, dokud na stanovený účet nepřijde stopadesátimilionové výkupné. Po váhání Markse i jeho nadřízených skutečně umírá první pasažér a celá situace se dále komplikuje, když vyjde najevo, že číslo účtu je napsané právě na Billa Markse.
Zápletka možná nezní kdovíjak originálně, avšak díky Serrovi a Neesonovi se do našich kin dostal až překvapivě atmosferický thriller, který si po celou dobu dokáže udržet nesmírně napínavou atmosféru. Kolik práce režisér odvedl, vám dojde ve chvíli, kdy byste se pokusili jakkoliv rozebírat děj filmu, který se při důkladnějším zamyšlení rozsýpá jako domeček z karet. Že se ve Spojených státech po jedenáctém září na palubu letadla dostanou hravě nejrůznější zbraně či drogy, to lze ještě prominout. Stejně tak neurazí schematické charaktery, jako jsou vynikající polda s rozvráceným osobním životem, váhající, leč statečná letuška nebo srdečná ženská z vedlejší sedkačky. O mnoho, mnoho horší je totiž neskutečně komplikovaný plán vyděrače, naplánovaný na desítky kroků dopředu, který spoléhá na to, že přesně dle předpokladů vyvine neskutečné množství poměrně špatně ovlivnitelných situací.
Collet-Serra má ale situaci pevně pod kontrolou a dávkuje informace s chirurgickou předností. Dokud se klubko záhad rozplétá jen pomalým tempem, jsou jednotlivé situace ještě v rámci daného filmu v mezích uvěřitelnosti. A ve chvíli, kdy už se dějí věci hodně přitažené na vlasy, uhání už děj kupředu takovým tempem, že na nějaké zpochybňování logiky není čas. Kromě pečlivě dávkovaných kousavých otázek film nabízí také správně nervózní atmosféru, kterou režisér buduje pomocí tlumeného světla či kamery která nervózně vykukuje zpoza sedadel a staví nás tak do pozice hlavního hrdiny. Je snad za všechno zodpovědná letuška? Arab v zadní části? Chlápek přes uličku, co se tak divně dívá? Nebo přátelská ženská, co sedí vedle Markse?
Pomalé vyostřování situace tu a tam Collet-Serra proloží zajímavým záběrem, kdy kamera například plynule odletí z okénka a vrátí se do letadla o pár metrů dál, což dotváří dojem, že je příběh neustále v pohybu a hraje se o čas. Pozitivní je i hmatatelná intenzita, se kterou se filmu daří prodat každou ojedinělou ránu pěstí, každou turbulenci, každý lok odporného chlastu, který drží alkoholického hrdinu v pohybu. Vyčítat režisérovi lze jeho nevyváženost ve sporadických akčnějších scénách, kdy některé jsou v pořádku a jiné jsou nepřehledné a zachycují tak maximálně propuklý zmatek.
Druhým klíčovým kamenem úspěchu je pak Liam Neeson, který nehraje prakticky nijak výjimečnou postavu, ale díky svému talentu a přirozenému šarmu si mě stejně dovedl získat na svou stranu. Možná za to může nenucenost, s jakou Liam svého ztrhaného bezpečáka hraje. Opravdu mu není těžké uvěřit, že tváře podezřelých pasažérů prohlíží denně, že si nedovolenou cigaretku na záchodku letadla dopřál už stokrát. Vyzařuje zkušenost, klid i sílu, když tu a tam nastane nenadálý moment, kdy musí maršál Marks zasáhnout fyzicky. O to působivější pak také je, když hrdina ztratí pevnou půdu pod nohama po tom, co situace vyeskaluje a Marksovo zlomená nitro už jen těžko nese jeho vnější odhodlanost. Herci ve vedlejších rolích jsou zaměnitelní a obsazení Julianne Moore působí dojmem, jakoby autoři chtěli, abychom celou dobu přemýšleli o tom, jestli za tím vším náhodou nestojí ona, když je to známá tvář. Jinak by nevýraznou postavu mohl hrát kdokoliv. Moore roli nijak nepovyšuje a asi také není co povyšovat.
Verdikt
Non-Stop patří mezi tajuplné thrillery, u kterých je třeba brát jako fakt, že po odhalení všech zákrut nedává vykonstruovaný děj příliš velký smysl. Stejně tak film nepřináší vůbec nic originálního, pouze si bere osvědčené postupy z jiných napínavých příběhů zahalených tajemstvím. Dělá to ale tak zručně, že je snadné se do víru událostí ponořit. Colet-Serra je zručný řemeslník, který z klišovitého scénáře dovedl vymačkat nervy drásající podívanou, ve které se nezodpovězené otázky proplétají s naléhavostí celé situace, kdy v uzavřeném prostoru umírají nevinní a čas nemilosrdně tiká. Pokud jste rádi napnutí jako kšandy, určitě vám můžu Non-Stop jen doporučit.
