Filmů podle videoher, které by za něco stály, je málo a ani Need for Speed tenhle stav nijak nezlepší. Předlohu jsem na počítačových obrazovkách viděl naposledy někdy před patnácti lety, takže nakolik se do filmu podařilo přenést cokoliv herního, vám neprozradím. Pojďme se bavit rovnou o filmu.
Už samotná zápletka může překvapit snad jen ty nejméně zběhlé diváky. Tobey Marshall (Aaron Paul) je mechanik a jezdec v ilegálních závodech, kterému klepe na rameno banka s nesplaceným úvěrem. Právě proto se dá dohromady s průšvihářem Dinem (Dominic Cooper), se kterým by jinak nechtěl mít nic společného. Zbohatlický synek Tobeyho vyzve k závodu o velké peníze, kterým hrdina nedokáže odolat. Bohužel, závodu se zúčastní také Tobeyho kamarád Pete (Harrison Gilbertson), kterého prohrávající Dino záměrně smete ze silnice, zabije ho a následně vinu svalí na Tobeyho. Když se hrdina po několika letech vrací z vězení, nedokáže myslet na nic jiného, než na pomstu. A protože jsme v závodnickém filmu, pomstít se může jedině tak, že svého soka rozdrtí v prestižním nelegálním závodě, který každoročně pořádá tajuplný Monarcha (Michael Keaton).
V akčním filmu není jednodušší příběh ničím výjimečným a vlastně ani problematickým, zvlášť když má děj spád, hrdinové jsou sympaťáci a samotná akce stojí za to. V případě Need for Speed platí snad jedině to poslední a ještě tak nějak napůl. Závodní scény nejsou vůbec špatné, tu a tam se některé podaří rozpumpovat váš adrenalin a musel jsem ocenit, že tvůrci používali především praktické efekty. Opravdu je vidět, že nesledujete digitální triky, ale živé kaskadéry ve skutečných autech. Přesto všechno bohužel není ani jedna z honiček natolik výjimečná, aby mi dokázala jakkoliv utkvět v paměti. Ve všech případech se jedná o slušné řemeslo, které v daný moment potěší, ale rozhodně neobhájí to, jak je zbytek filmu zoufale mizerný.
Už jenom délka je neúměrná. Film má přes dvě hodiny, přičemž se v autech jezdí tak možná polovinu času? Zbytek plní banální řeči a značně nesmyslný děj. Kdyby měl film devadesát minut, šlo by jej ocenit jako průměrnou akční jednohubku, která svojí blbostí nedokáže ublížit, takhle dostáváme dvouhodinová muka, občas proložená nějakou rychlou jízdou. Trvá asi dvacet minut (možná i déle), než se hrdina vydá za svojí pomstou a děj se tak skutečně dá do pohybu. Přitom je do té chvíle film naprosto mrtvý a veškeré informace, které nám šnečím tempem dávkuje, by se daly shrnout během pár minut. Pokud měl dlouhý úvod sloužit k tomu, abychom se sžili s postavami a později jim fandili, tak se to nepovedlo. Hrdinové akorát mají víc prostoru ukázat, jak jsou strašně nesympatičtí.
Aarona Paula jsem měl nesmírně rád v Breaking Bad, kde prokázal, že hrát umí. Tady je buď nešťastně obsazený, scénář mu podráží nohy, popřípadě režisér Scott Waug (bývalý kaskadér) neumí režírovat herce. Dost možná ode všeho trochu. Hlavní hrdina je každopádně nemluvný patron, který nevyzařuje přirozené charisma a ještě dělá všechno proto, abychom mu nefandili. Hned úvodní závodění proti Dinovi je zbytečně riskantní a nezodpovědné vůči kamarádům, jejichž peníze Tobey bez jejich souhlasu nepřímo vkládá do hry. Při závodech "hrdina" naprosto běžně ohrožuje civilisty i policisty, kteří se civilisty snaží ochránit, ničí cizí majetek, popřípadě dělá všechno proto, aby zničil své auto ještě dřív, než s ním dorazí na závodiště (různé zbytečné skoky, ježdění v poušti apod.). A to nejsou zdaleka jediné logické kraviny, kterými nás film krmí.
Asi nejvíc se mezi diváky mluví o naprosto dementním tankování za jízdy, kdy Tobey místo toho, aby na minutu zastavil a natankoval, ohrozí životy svých přátel, kteří za plné rychlosti přijedou s náklaďáčkem k jeho autu, vylezou na korbu a bez jakéhokoliv jištění začnou tankovat. Dále se ve finálním závodě hraje o auta poražených, která jsou ale všechna rozsekána nebo zabavena policií. A tajemný Monarcha, pořadatel závodů kterého „nikdy nikdo neviděl“ pravidelně ukazuje svůj obličej na internetu, jde mu normálně zavolat a ještě přitom ze sebe musí chudák Michael Keaton cedit hloupé monology o jezdecké vášni. Logických lapsů je ve filmu samozřejmě daleko víc než jsem stačil zmínit a také ostatní postavy stojí za starou bačkoru.
Záporák Dino je nevýrazný, i když Dominic Cooper v Kapitánovi Amerikovi předvedl, že dovede být velice šarmantní. Tobey má v zádech celou partu kamarádů, kteří mu se závoděním pomáhají. Možná to má navodit dojem, že se koukáme na další Rychle a zběsile, ve skutečnosti většina pomocníčků nemá v ději valného opodstatnění (stačil by tak jeden), všichni jsou nesmírně nesympatičtí a nelogicky házejí celý svůj život za hlavu, jen aby pomohli kamarádovi s šíleným závodem. Jeden člen party neváhá opustit zaměstnání, jiný jde s klidem sedět. Většina borců jenom nudí, Kid Cudi je pak vyloženě otravný, když hraje takového toho stereotypního „hustého černého kámoše v kšiltovce", co nikdy nezavře pusu, tváří se jako největší frajer světa a nechápe, že jedna jeho hláška je trapnější než druhá. Jedinou snesitelnou postavou celého filmu je dívčina, která se hlavním hrdinou na cestě přes Spojené státy nechá sbalit. Navzdory prázdným replikám se Imogen Poots do postavy podařilo protlačit tolik šarmu, jako by do Need for Speed spadla z nějakého jiného filmu.
Verdikt
Need for Speed má banální příběh plný logických lapsů, nezajímavých postav a mdlých hereckých výkonů. Zdaleka nejhorší však je, že se celý film bere smrtelně vážně a každý dětinský vtip či patetická promluva vyzní o to hloupěji a nesnesitelněji. Tu a tam jsem měl pocit, že film našel určitou lehkost a nadhled, třeba když se Rami Malek v sešněrované kancelářské budově doslova svlékne ze svého starého života a vyrazí za svým závodnickým snem. Na následující akční scény je pak člověk hned lépe naladěný a dokáže si je užít navzdory jejich nelogičnosti. Obecně se ale Need for Speed topí v dlouho trvající hlouposti a nudě, které slušná akce sice maličko zachraňuje, ale v žádném případě ne natolik, aby si film zasloužil nějakou výraznější pozornost.
