Severskou filmovou školu provází nejen v Evropě výborná pověst, není tedy divu, že si tvůrců z tohoto koutu světa všímá i Hollywood. Šance natočit si biják v čistě zámořské produkci se naskytla i Nicolasi Windingu Refnovi, který tak přichází se svou novinkou Drive. Nutno hned zkraje zmínit, že jsou s ní spojena velká očekávání, neboť Zlatou palmu za nejlepší režii nedostane v Cannes člověk jen tak. Americké recenze pro změnu už nějakou dobu hovoří o jednom z nejlepších filmů roku a i u nás už se už pár dnů špitá o tom, že se nejspíš zrodila jedna z největších pecek letošního podzimu. Přitom bez významných tvůrčích jmen, pouze s momentálně strmě stoupajícím Ryanem Goslingem.
Právě Goslingův hrdina, kterého ve filmu neosloví nikdo jinak než „řidič“, je středobodem celého příběhu. Během dne si snaží vydělávat jako kaskadér v akčních filmech (samozřejmě jak jinak než za volantem) a občas spraví nějaké to vozidlo v servisu svého manažera, ale hlavní zdroj příjmů má tenhle chlapík někde jinde. Po nocích totiž spolupracuje s losangeleskými zloději, když je převáží z místa činu do bezpečí. Problém nastává ve chvíli, kdy se hlavní hrdina zaplete do loupeže s nesprávnými lidmi a rázem se stává cílem číslo jedna. V ohrožení je tak nejen jeho možný start opravdové závodnické kariéry, ale také objekt jeho lásky, v podobě půvabné sousedky.
Akčně-artová anomálie
Při pohledu na synopsi nebo plakáty, kde hraje hlavní roli Goslingův zabijácký výraz, by se mohlo zdát, že bude Drive dalším bezmyšlenkovitým akčním výplachem, ve kterém budou hrát prim především automobilové honičky. A výsledek by takový skutečně mohl být, kdyby si scénář z pera Hosseina Aminiho vzal do parády kupříkladu Louis Letterier. V tom případě by jistě vznikl akčňák ne nepodobný Kurýrovi, Drive na to jde ovšem úplně jinak. 
Díky Refnovu režijnímu pojetí se z filmu stává zajímavá anomálie, která nemusí sednout úplně každému. Místo na adrenalinové automobilové honičky sázi Drive především na hutnou atmosféru, která se z plátna dostane člověku pod kůži i díky podmanivému soundtracku.
Refn nicméně díky tomuto artovějšímu pojetí ani trochu neubírá na potřebném napětí, což ukáže už otevírací scéna, která diváka bez problémů zavrtá do sedačky. Jistě se najdou jedinci, kterým nebude po chuti, že Refn místo několikaminutových akčních scén servíruje komorně působící projížďky hlavního hrdiny americkým velkoměstem, na druhou stranu, právě díky těmto momentům nepůsobí Drive jako další generický akční výplach. Onen důraz na atmosféru dělá ze snímku značně nevšední záležitost, která se z hlavy dostává hodně těžko. Dopomáhá tomu i dost explicitně vyobrazené násilí. Právě jeho přítomnost by v obyčejném akčním béčku působila spíše samoúčelně, v případě Drive je tomu přesně naopak, neboť do něj díky komornějšímu a osobnějšímu pojetí celého filmu mnohem lépe zapadá.
Režijní vedení nadevše
Refn dělá bez diskuze divy, když zvládně v mžiku na diváka přenést hutnou atmosféru či ho emočně zasytit díky milostnému dění na plátně, nemluvě o kvalitně odvedených akčních (i když kratších) scénách. Ani tak ovšem neodkáže za všechny ty podmanivé pohledy hlavních hrdinů zakrýt slabý Aminiho scénář. Jedná se totiž o schematickou a hodně strohou látku, jejíž dějové zákruty jsou odhadnutelné dlouho dopředu. Jakmile se tedy začne nad řidičovým krkem nebezpečně utahovat smyčka, může si divák jen odškrtávat očekávané momenty, které dohromady 
dávají variaci na již několikrát viděné. Nebýt Refna, upadlo by Drive dost možná chvíli po premiéře v zapomnění, takhle se o něm ale bude ještě nějakou dobu mluvit, poněvadž zvolený režijní přístup k takto béčkovému scénáři táhne film hodně nahoru.
Není to ovšem pouze režisér, kdo si zaslouží velkou pochvalu. Obrovskou zásluhu na kvalitách Drive má totiž i herecké obsazení, především pak obě postavy v hlavních rolích. Nečekejte ovšem nějaké emocionální výbuchy, Refn totiž vede svůj ansámbl k minimalistickým, ovšem velmi přesným výkonům. Nejlepším příkladem je Gosling, jehož postava toho ve filmu namluví minimum, mnohem víc toho však za ni řekne každé její gesto. Díky tomu nejen Goslingovi, ale i Carey Mulligan uvěříte každičkou emoci, kterou od začátku svého pobytu na scéně oba herci předvedou. Zbylé tváře už se pohybují v klasičtější herecké škatulce, výjimkou je snad jen postava Oscara Isaaca, ta však na plátně moc prostoru nedostane.
Verdikt
Drive rozhodně není filmem úplně pro každého, Nicolas Winding Refn se ho totiž rozhodl natočit hezky po svém. Značně béčkovou látku pojal výrazně nehollywoodsky, když dal přednost budování atmosféry a komornímu přístupu před zběsilými akčními scénámi. Méně náročnému divákovi tento styl dost možná nesedne, pokud se však člověk rozhodne na Refnovu hru přistoupit, čeká ho nevšední a především kvalitní zážitek. Emočně hutný, hudebně podmanivý a podepřený vynikajícími hereckými výkony ústřední dvojice.
