Recenze: Kazatel

Paul Bettany je buď smolař, nebo má mizerného agenta. Jinak už se to vysvětlit nedá. Protože kdysi dávno měl našlápnuto ke hvězdám a pak se zčistajasna začal objevovat v samých omylech. Do všeobecného povědomí se zapsal svým expresivním podáním Geoffreyho Chaucera v Příběhu rytíře a přes několik povedených vedlejších roliček se propracoval až k výbornému Master & Commander, kde zářil po boku Russella Crowea. O rok později měl úspěch ještě romantický Wimbledon, pak už to ale šlo z kopce a Paul dostával buď role v rychle zapomenutých nezávislácích nebo vysokorozpočtových průměrnostech. Vedle doslovné Šifry mistra Leonarda, rutinního Firewallu nebo povrchního Turisty se ještě ke všemu dal dohromady s mizerným režisérem Scottem Charlesem Stewartem (jde o klasický případ, kdy si trikař myslí, že stačí na celý film). Ten s Bettanym v hlavní roli natočil nejprve slaboučkou Legii, která ale bohužel celkem vydělala, takže mohl Stewart natočit za vyšší peníz podobně laděného Kazatele. A opět se nijak zvlášť nezadařilo.

Kazatel a jeho příběh v kostce

Do světa Kazatele diváky uvádí celkem slušný animovaný filmeček, který osvětluje základní historické souvislosti: Upíři a lidé tu byli vždycky. A Vždycky si šli po krku. Tedy, jedni to vzali doslova, ale to nechme stranou. Celá staletí měli upíři převahu, dokud lidstvo pod vedením matičky církve nevycvičilo strašlivé bojovníky: Kněží (Kazatele). Těm se podařilo zničit upíří líhně a zbylé stvůry pozavírali do střežených rezervací. Sami však již nebyli vládnoucí církvi k užitku a upadli v nemilost. V tom okamžiku animovaný úvod končí a začíná hraný děj, který nikdy nedosáhne úrovně svého kresleného předvoje.

Paul Bettany je jedním ze zneuznaných válečníků a na začátku filmu žádá církev, aby mu povolila ještě jednou použít jeho schopnosti. Rodinu jeho bratra totiž v časech míru nečekaně pozabíjí horda upírů a jeho neteř odvleče neznámo kam. církev odmítá Kazateli uvěřit, a tak mu nezbývá, než se vzepřít její vůli a stát se psancem. Se skupinou pronásledovatelů v patách se za asistence neteřina milého vydává po upíří stopě.

Jako zápletka pro akční řežbu to nezní nikterak objevně, ale v rukou slušného režiséra by výsledkem mohla být přímočará akční zábava. Postapokalyptický svět zdevastovaný mnohaletou válkou jako pozadí zprvu vůbec nepůsobí špatně. Dekadentní velkoměsta futuristického střihu kontrastují s „westernovými“ osadami rozsetými po krajině spálené atomovými pumami. Naleštěné středověké zbraně a nástroje koexistují vedle moderní technologie poskládané z omlácených součástek ze smetiště. A společnost žije ve věčném strachu z odosobněné církve, jež sama sebe pasuje do role jediného oprávněného vykladače božího slova, které je zákonem.

Nevyužitý potenciál

Bohužel, S. C. Stewart není dobrý režisér. A dokazuje to už jen výběrem lokací. Místo kyberpunkových měst nám dokolečka cpe nevýraznou pustinu a tmavé podzemní štoly bez nápadu. Chápu, že s rozpočtem 60 milionů se zázraky dělat nedají, ale kdyby se méně dolarů lilo do digitálních upírů, na pořádné kulisy by jistě zbylo. Vezměte si třeba o polovinu levnější 30 dní dlouhou noc. Tam se o upíry postarali v maskérně, a jak byl výsledek působivý!

Krvežíznivé kreatury z Kazatele sice nejsou vyloženě špatné, ale ve své digitální unifikovanosti nemají ani osobnost, ani nepůsobí dojmem valící se masy, která všechno pohltí. Je to jen neškodné videoherní maso na porážku, které hrdiny lehce zdržuje na cestě k závěrečnému bossovi. Tedy ne že by na tom nějak zvlášť záleželo, protože akčních scén je ve filmu překvapivě málo a většinou postrádají jakýkoliv zajímavější nápad. Několik na hlavu postavených, rádoby cool zpomalovaček to rozhodně nezachrání. Nemluvě o slabším střihu a všudypřítomné tmě, do které je většina akčních scén ponořená.

A ano, nejen že je akce slabá, opravdu je nečekaně málo. Což by nevadilo, pokud by měl film jinak co vyprávět. A jak už je naznačeno výše, možnosti by tu byly.  Stačilo trošku poodhalit fungování pokrytecké církve, naznačit sociální dynamiku úpadkové společnosti nebo alespoň ukazovat exotická zákoutí postapokalyptického světa. Místo toho je nám servírováno tupé pronásledování protivníka, kdy hrdinové chvíli jedou na futuristických motorkách prázdnou krajinou, chvíli se vyptávají na cestu v nějakém šedivém zapadákově a sem tam vedou plytké řeči, které se neúspěšně snaží prohloubit totálně ploché charaktery.

Verdikt

Takže si to shrňme. Kazatel skrývá vizuální i příběhový potenciál, bohužel nám ale ukazuje převážně šedivé tmavé lokace a tupou story, ve které hrdinové přejíždějí z bodu A do bodu B. Nemluvě o absenci jakékoliv logiky. Nikdo mi nevysvětlí, proč lidstvo smrtelně nebezpečné upíry drží pod zámkem, místo aby je vyhladilo jednou pro vždy. Že by někdo potřeboval filmovou zápletku?  Paul Bettany, Magie Q ani Karl Urban prakticky nemají co hrát, takže pokud byste doufali alespoň v ikonické postavy nebo povedené hlášky, zapomeňte. Všichni jsou to akorát prefabrikovaní pajduláci, kteří si potrpí na plakátové pózy.

V tomhle ohledu také film funguje všeobecně tak nějak nejlépe. Výtvarný tým se celkem vyřádil, takže pokud zrovna není kolem prach a špína nebo podzemní tma, daly by se z filmu stříhat relativně slušné videoklipy, kdy hrdinové dřepí v nějaké tvrďácké póze, elegantně míří zbraní nebo jim celkem stylově povlávají pláště. Závěrečné akční finále v rozjetém vlaku je takových plakátových momentek plné (a navíc se odehrává za denního světla), takže jistou odměnu za svoji trpělivost v poslední dvacetiminutovce dostanete. Ale jedna relativně slušná akční sekvence, jeden animovaný úvod a místy slušné vizuální pozlátko dobrý film v žádném případě nedělají. Kazatel je promarněná šance, která si vaše vstupné rozhodně nezaslouží. A pokud byste měli vyloženě chuť na nějakou postapokalyptickou bitvu s příšerami, pořiďte si raději DVD Kronika mutantů. Za poloviční peníze dostanete podstatně více muziky.

PS: Film sice vychází ze stejnojmenného korejského komiksu, ale podle všeho jde o adaptaci velice volnou.