Ve věku 94 zemřel kanadský režisér Ted Kotcheff. Zemřel ve čtvrtek v Mexiku, na zástavu srdce, jen několik dní po té, co oslavil narozeniny. Médiím to z Mexika potvrdila dcera Katrina (Kate).
Ted se roku 1931 narodil jako William Theodore Kotcheff v kanadském Torontu, do rodiny emigrantů s bulharskými a makedonskými kořeny. Režisér se sám považoval za Bulhara a později si v zemi zažádal o občanství. Většinu života však pracoval v Kanadě, Spojených státech a Velké Británii. Na univerzitě v Torontu vystudoval anglickou literaturu, následně však nastoupil ve svých čtyřiadvaceti let do kanadské televizní stanice CBC, která v té době měla za sebou necelé tři roky vysílání.
Zpočátku režíroval přímé přenosy televizních inscenací a koncem 50. let se odstěhoval do Británie, aby stejnou pozici zastával v tamější ITV. V 60. letech začal v Londýně režírovat také divadelní hry a natočil svůj první celovečerní film pro kina, zapadlé drama Tiara Tahiti.
Mezinárodní renomé si začal budovat v roce 1971. Tehdy byl na festivalu v Cannes nominován na cenu v mezinárodní kategorii thriller Zapadákov, který natočil spolu s australskou produkcí. O rok později získal cenu BAFTA za televizní drama Edna, the Inebriate Woman. Následoval návrat do Kanady a roku 1974 rovnou další pocta, když drama Učňovská léta Duddyho Kravitze postupně získalo cenu na festivalu v Berlíně a dodatečně ještě cenu za kanadský film roku.
Pak se v Tedově kariéře několik let nedělo nic, co by zanechalo výraznou ozvěnu do současnosti. Zmiňme snad jen uvedení komedie Legrace s Dickem a Jane (1977), která je vám možná povědomá díky remaku s Jimem Carreym. Nicméně roku 1982 přišel největší film Kotcheffovy kariéry a vlastně jeden z nejdůležitějších snímků hollywoodské historie. Vznikl totiž Rambo: První krev, který pomáhal ustanovit jako hvězdu Sylvestera Stallona a výrazným způsobem posouval akční žánr, když posílil zájem o zranitelné hrdiny se složitými emocemi, ale také o žánrové filmy se sociálním podtextem. Jak výrazně Rambo z Kotcheffovy kariéry vyčnívá ilustruje třeba už jen to, že má na databázi CSFD asi 40x více hodnocení, než režisérův druhý nejčastěji hodnocený snímek.
Podobných výšin už Kotcheff nikdy nedosáhl, avšak stále jej čekalo několik počinů, které stojí za řeč. Joshua a jeho život (1985) byl nominován na Zlatou palmu v Cannes. Víkend u Bernieho z roku 1989 byl nominován na cenu amerických filmových kritiků a šlo o jeden z největších komerčních hitů roku.
V devadesátkách už to ale velká sláva nebyla. Ve Střelci (1995) dostal k ruce Dolpha Lundgrena a z našeho pohledu je na filmu nejzajímavější, že se točil v Praze, odehrává se v Praze a vystupují v něm čeští herci. Rodina policajtů (1995) se stala jedním z posledních filmů Charlese Bronsona a úplně bez diváckého zájmu neskončila tuctová romantika Srdce k pronajmutí (1997). Všechny ostatní Tedovy filmy z té doby zavál čas a naposledy stál za kamerou jako filmový režisér v roce 1999, kdy uvedl televizní snímek Návrat Alexe Kellyho. Pak už natočil jen sedm epizod pro seriál Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, na němž třináct let pracoval také jako výkonný producent. Definitivně můžeme jeho kariéru považovat za uzavřenou v roce 2017, kdy mu vyšla autobiografická knížka Director's Cut: My Life in Film.
Čest jeho památce a soustrast pozůstalým.
Titulní foto: Ted Kotcheff při natáčení Ramba
Zdroje: The Canadian Press, The Globe and Mail
