Ve věku 95 let zemřel americký herec Gene Hackman. Zemřel doma v Novém Mexiku, za dosud ne zcela vyjasněných okolností. Hackmana a jeho manželku Betsy Arakawa (63-64 let) posledních několik týdnů nikdo neviděl. Včera, 26. února na linku 911 zavolali dva údržbáři kteří dorazili na pravidelnou kontrolu. Skrz okno viděli nehybné tělo. Přivolaná policie našla Gena i jeho ženu mrtvé. Přinejmenším Betsy byla po smrti už několik týdnů. Na místě byl nalezen také jeden mrtvý pes (a dva živí). Zdá se, že Gene upadl na zem, poblíž těla Betsy se našla dóza s léky. Hlavní dveře byly odemčené, policie nenašla stopy násilného vniknutí. Zpočátku panovalo podezření, zda pár neotrávil únik plynu, avšak tato varianta se neprokázala. Momentálně se vyšetřovatelé nedomnívají, že by došlo k cizímu zavinění, avšak okolnosti úmrtí obou manželů jsou natolik nejednoznačné, že probíhá další vyšetřování, jehož výsledek se očekává v horizontu týdnů až měsíců.
Eugene Allen Hackman se narodil roku 1930 v americké Kalifornii do rodiny tiskaře. Rodina se často stěhovala a když Eugenovi bylo třináct, rodiče se rozvedli. V šestnácti narukoval do námořnictva, kde více než čtyři roky sloužil jako radiotechnik v poli. Z armády vystoupil roku 1951, žil v New Yorku a prostřídal několik zaměstnání. Nějakou dobu studoval na vysoké škole v Illinois žurnalistiku a televizní produkci, avšak školu opustil a od roku 1956 usiloval o hereckou kariéru.
Začínal v divadle Pasadena Playhouse, kde se spřátelil s dalším začínajícím hercem, Dustinem Hoffmanem. Kolegové i instruktor je označovali za ty nejhorší a nejméně talentované herce, ze kterých nic nebude. To je vyprovokovalo k tomu, aby se jim pokusili dokázat, že nemají pravdu. Přestěhovali se do New Yorku, kde Hackman střídavě bydlel s Hoffmanem či Robertem Duvallem, hrál různé štěky v divadle či televizních seriálech. Poprvé stál před kamerou v televizní antologii The United States Steel Hour v roce 1959. První filmovou roličku dostal roku 1961 ve snímku Mad Dog Coll.
Aby se vůbec uživil, pracoval vedle hraní jako vyhazovač v restauraci. Postupně začínal dostávat větší role a to i v prestižních divadlech na Broadwayi. Hra Any Wednesday z roku 1964, kde měl jednu z hlavních rolí, slavila úspěch a otevřela Genovi dveře k filmu. Prvním snímkem, v němž byl uveden v titulcích, je drama Lilith z roku 1964.
Dál vystupoval v divadle, v televizi a v menších filmech. Roku 1967 měl hrát pana Robinsona v Absolventovi, ale nakonec byl vyměněn, protože režisérovi přišel pro roli příliš mladý. Definitivní průlom však přišel v témže roce, kdy dostal roli Bucka Barrowa v Bonnie a Clydeovi. Za roli dostal svou první oscarovou nominaci a kariéra začala nabírat na obrátkách.
Za vystupování ve snímku Nikdy jsem nezpíval svému otci (1970) byl podruhé nominován na hereckého Oscara. A o rok později se stal definitivní hvězdou, když vystupoval v jednom ze svých nejdůležitějších snímků, ve Francouzské spojce. Za tu už Oscara získal. Po zbytek sedmdesátek měl Hackman v diáři neustále plno. Když zmíníme jen ty opravdu nejvýraznější kusy, tak je to pořád slušný zástup: Katastrofické Dobrodružství Poseidonu (1972), Strašák po boku Ala Pacina (1973), Rozhovor Francise Forda Coppoly (1974), Francouzská spojka II (1975), válečný epos Příliš vzdálený most (1977) a nakonec jako třešnička na dortu Superman (1978), kde ztvárnil ikonického padoucha Lexe Luthora.
Osmdesátky začal spolu se Supermanem II (1980) a za zmínku stojí ještě Pod palbou (1983), Dvakrát za život (1985), Superman IV (1987), Bez východiska (1987), Jiná žena (1988) a především Hořící Mississippi (1988), za niž přišla další oscarová nominace.
Devadesátky startoval Nebezpečný útěk (1990) a velká paráda přišla s Nesmiřitelnými (1992) Clinta Eastwooda, kteří Geneovi vynesli dalšího Oscara. I zbytek dekády byl přitom pro Hackmana nabitý, zatím rozhodně nehodlal nikterak zpomalit. Postupně vystoupil ve filmech Firma (1993), Wyatt Earp (1994), Rychlejší než smrt (1995), Krvavý příliv (1995), Chyťte ho! (1995), Smrtící léčba (1996), Ptačí klec (1996), Absolutní moc (1997), Mravenec Z (1998) a Nepřítel státu (1998).
Po přelomu tisíciletí už se jeho profesionální kariéra chýlila k závěru. V roce 2000 měli premiéru Náhradníci a Podezření. O rok později válečný thriller Za nepřátelskou linií, komedie Před svatbou ne!, Verbinskiho Mexičan a Taková zvláštní rodinka Wese Andersona, za niž Gene dostal Zlatý globus. O rok později získal ještě na Glóbech čestnou cenu za celý kariérní přínos. Roku 2003 přišla Porota a o rok později Starosti Starosty, kteří jsou posledním celovečerním filmem, kde Hackman hrál.
V tom samém roce řekl, že odchází do hereckého důchodu a v zásadě to dodržel. K práci se vrátil už jen jako vypravěč pro dokumenty America's Game: The Super Bowl Champions (2007), Neznámý hrdina z Iwodžim (2016) a We, the Marines (2017), jinak si užíval důchodu. Měl tři děti. Upřímnou soustrast pozůstalým a čest jeho památce.
Titulní foto: Gene Hackman ve filmu Francouzská spojka
