Agents of S.H.I.E.L.D.: Eye-Spy

Co třetí epizoda naznačila, dovedla čtvrtá ještě dál. Agenti SHIELDu se konečně vzchopili! Část nazvanou Eye-Spy považuji za zatím nejsilnější díl seriálu, a pokud by dobrodružství týmu agenta Coulsona (Clark Gregg) byla vždy alespoň na takovéhle úrovni, může se z Agentů stát příjemná trvalka.

Cold open opět dokázal epizodu výborně nakopnout, když jsme byli bez jediného vysvětlení postavení před zástup mužů v červených maskách, kteří si to štrádují centrem Stockholmu a především stockholmským metrem. Na podobných záběrech se konečně ukazuje, že se koukáme na ambiciózní seriál ze stáje Marvelu a ne na nějakou lacinou teenage show na CW. Rychle se sice ukázalo, že červené masky byly jen laciným efektem pro diváky, protože je nesmysl, aby na sebe poslíčci s diamanty dobrovolně přitahovali pozornost, ale dramatická režie chabou scenáristickou logiku dostatečně vynahradila.

Coulson přitahuje staré známé jako magnet, a tak mohli tvůrci načrtnout skrz postavu Akely Amador (Pascale Armand) několik paralel. Hodně se mluvilo o druhých šancích, které odkazují k Philovu zázračnému znovuzrození, a také o držení při sobě, týmové hře, „rodině“. Pro začínající skvadru je obecně důležité vidět, jak dopadají uzavření sólisté, zdaleka největší dopad však mělo setkání s Akelou na dvojitou agentku Skye (Chloe Bennet). Ta nikdy nezažila takový pocit sounáležitosti, jaký zažívá se svými kolegy z SHIELDu a podle upoutávky (viz úplný závěr článku), ji čeká v příštím díle poměrně těžké rozhodnutí.

Pokud pomineme Skye a Coulsona (o něm podrobněji za chviličku), působí většina týmu pořád ještě jako zavřená kniha, ale už i ta obálka byla pro jednou docela pestrobarevná a dá se odtušit, že po otevření ještě nalistujeme poměrně zajímavé kapitoly. Takový pocit jsem doposud neměl. Tentokrát navíc povrchní načrtnutí týmových spoluhráčů vůbec nevadilo, protože děj epizody byl dostatečně nosný na to, aby si scenáristé zběžnou charakterizaci mohli dovolit.

Epizoda sama byla opět mixem slušné televizní špionáže ala Alias a vědeckofantastických překvápek, na které jsme zvyklí z už mnohokrát zmiňovaných Akt X nebo ještě lépe z Fringe. Terminátoří oko bylo stylové samo o sobě, ale nebylo samoúčelné, zajímavě zasáhlo do děje. Zdaleka nejzajímavější je však otázka, kdo za celým komplotem stojí. Tajemný hybatel událostí vládne technologií, kterou samotný SHIELD označuje za něco nesmírně pokročilého, ba možná mimozemského. Kybernetická oka v hlavách nešťastných obětí jsou navíc pouze prostředkem k nepochopitelné matematické rovnici. Vše nasvědčuje tomu, že právě tahle vědění chtivá entita bude hlavním oponentem našich agentů a bude zajímavé odhalovat, kdo přesně se „mimozemskou“ rovnici snažil získat a jaké jsou jeho konečné cíle.

Druhou velkou záhadou je samozřejmě dýchající Coulson, jehož smrt jsme všichni viděli na vlastní oči. Na skutečnou pravdu si ještě počkáme, avšak drobná vodítka se nám docela slušně hromadí. Už v první epizodě jsme slyšeli, že Coulson „nikdy nesmí zjistit“, co se vlastně stalo. Byla by pro něj pravda moc zdrcující? Minule zase Phil láteřil, že by měl umět pistoli rozebrat levou zadní, protože si jeho svalová paměť (reflexy) přece tenhle postup osvojovala už tisíckrát. No jo, jenže co když má Coulsonova mysl tělo nové, kterému svalová paměť jednoduše chybí? AC, jak našemu milovanému agentovi familiérně říká Skye, se také minule zmínil o tom, že tak trochu „zrezivěl“. Byla to snad narážka na to, že je v něm něco ze železa?

V aktuálním díle se potom v samém závěru Akela lehce vyděšeně ptá, co Coulsonovi udělali (s důrazem na slovo udělali), a pak raději rychle téma nechá plavat. Ale to není všechno. Schválně jsem si proletěl celou epizodu rychloposuvem ještě jednou, abych si ověřil jednu domněnku, ale opravdu je to tak: Agent Coulson je jediná postava z týmu, kterou ani na moment nesledujeme skrze terminátoří rentgenové oko. Příhodné, že? Humorná potitulková scéna je v tomhle ohledu daleko významnější než se zdá, když Skye svlékne z kůže agenta Granta (Brett Dalton), posledního člena týmu, který se rentgenu vyhýbal.

Na základě podobných indicií se řada komiksových znalců na internetu začíná klonit k teorii, že v současnou chvíli nesledujeme skutečného agenta Coulsona, ale jeho LMD – Life Model Decoy, tedy živého dvojníka. V letité komiksové historii se jedná asi o nejpopulárnější roboty s lidskou vizáží, které můžete v sešitech od Marvelu najít. Agenti SHIELDu pak patří mezi ty, kteří LMD používají nejčastěji. Záhadou však zůstává, proč by zrovna agenta Coulsona chtělo vedení SHIELDu touto cestou oživit, popřípadě kdo jiný jej oživil. LMDéčka navíc byla v komiksech dálkově řízená svými živými protějšky, což by také současné situaci příliš neodpovídá. Seriál se samozřejmě může od komiksů odklánět, popřípadě se spekuluje o tom, že starší Coulson byl LMD a teď sledujeme přímo skutečného Coulsona. Opět ale vyvstává otázka, proč by až do událostí Avengers Coulson na dálku ovládal svého umělého dvojníka.

Můžeme jen doufat, že odpověď na nejpalčivější otázku seriálu (nebo lépe řečeno otázku jako nejpalčivější podsouvanou), bude stát za to, a že se s ní autoři budou umět vypořádat. Kupříkladu v seriálu Battlestar Galactica bylo téma nesmrtelnosti skrze robotické klony zpracované velice výživně, avšak obykle když do nějakého příběhu vstoupí způsob, jak křísit mrtvé, začne vážně hrozit, že se okamžitě vytratí jakékoliv nebezpečí, napětí a vlastně i samotný smysl příběhu. Vzpomeňte, jak to zamávalo s původně nadějnými Heroes, když začali vede cestování časem používat ještě elixír nesmrtelnosti.

Budoucnost je sice ve hvězdách, ale už teď je přinejmenším jisté alespoň to, že se jí dočkáme. Sledovanost sice i nadále klesala, tenhle týden se dívalo už jen 7,68 milionu diváků a rating klesl na 2,7, avšak ABC i tak konečně objednala plnou sezonu, tedy 22. Epizod. Scenáristé tedy konečně mohou všechno pečlivě rozplánovat a začít nás (snad) místo přešlapování na místě krmit určitou kvalitou, jakou jsme mohli zakusit i dnes. Dialogy sice pořád dovedou být poměrně strojené, akce je klasicky televizní a hodě odlehčený humor pobavil, ale nevycházel přirozeně ze situace (např. moment, kdy geniální agenti v dodávce do poslední chvíle nechápou, že je někdo sleduje, jen abychom se zasmáli). Pozitiva ale tentokrát skutečně převažovala a to jsem ještě ani tvůrce nepochválil za odseknutou ruku a vyrýpnuté oko. Roztomilé gore rozhodně nepatří mezi běžné atributy veřejných televizních stanic.

Pokud se chcete podívat, co nás čeká příště, pusťte si upoutávku, a co se dlouhodobého výhledu týče, můžeme se těšit na známou postavu z krátkých filmů a vrátit by se snad měla i Akela Amador, která na konci epizody tak trochu vypadala jako Nick Fury. A na Comic-Conu v New Yorku o víkendu zaznělo, že se jedná o „zajímavou spojitost“. Uvidíme, zda se jedná pouze o spojitost vizuální nebo mají obě postavy cokoliv společného.