Když se objevil první trailer na nejnovější film kanadského vizionáře Dennise Villeneuvea Zmizení, kromě výtečného obsazení to vypadalo jako poměrně standardní thrillerová podívaná na jeden večer, na kterou zapomenete ještě před koncem závěrečných titulků. O to překvapivější byly první reakce z filmových festivalů hovořících o masivní, mnohovrstevnaté podívané a nejlepším americkém thrilleru od legendárního Sedm Davida Finchera. Ve spolupráci se scenáristou celkem povedeného amerického remaku Kontrabandu, si pro nás Villeneuve připravil zatraceně temný, dějově neústupný thriller, který se vám svou nekompromisností vpálí do hlavy na hodně dlouhou dobu.
Sledujeme příběh zmizení dvou holčiček z dvou pokojných rodin na předměstí nejmenovaného města v USA. Jedno z unesených dětí má však za tátu Hugha Jackmana, který je připraven prorazit všechny překážky stojící mezi ním a jeho dcerou, včetně podivných metod detektiva Lokiho (Jake Gyllenhaal). Pokud bychom mluvili o atmosféře, tak je srovnání se Sedm rozhodně na místě, ale Zmizení je příběhově i režijně mnohem pomalejší a rozvážnější než Fincherova ponurá detektivka. Rozhodně to není na škodu. Villeneuve buduje svůj monumentální, dvouapůlhodinový thriller s velkou rozvahou, každičká scéna má své dějové opodstatnění a i když je tempo především ve druhé třetině hodně rozvleklé, ve finále do sebe vše tak nádherně zapadne, že úplně zapomenete na těch pár momentů, kdy jste možná málem začali nudit.
Aaron Guzikowski napsal vynikající scénář, jehož nejzajímavější prvek jsou jeho morálně zkažené charaktery. Především Jackmanův Keller Dover a Gyllenhaalův detektiv Loki jsou oba v podstatě parchanti, kteří jen čistě náhodou bojují za dobrou věc. Dover je schopen bez problémů brutálně mučit hlavního podezřelého z únosu své dcery a vychutnávat si to, zatímco Loki stráví mnohem víc času kroucením hlavy nad Doverovým chováním než nad skutečným pátráním po jeho dítěti. V lepším dokreslení postav pomáhají i výborné herecké výkony obou pánů v hlavních rolích. Jackman zde předvádí svůj pravděpodobně nejlepší výkon od Nolanova Dokonalého triku, a pokud si ještě někdo stále myslí, že Gyllenhaal nezvládne uhrát ostříleného detektiva, tak ať je připraven změnit svůj názor.
Zmizení kromě povedeného scénáře boduje především na poli atmosféry. Villeneuve volí hodně depresivní zobrazení neustále promoklého, špinavého a temného předměstí, což jen podtrhuje nekompromisní drsnost celého filmu. Z technického hlediska zaujme především fantastická kamera Rogera Deakinse, který se překonává snad každým dalším natočeným filmem. Villeneuve režíruje až překvapivě odtažitě, přičemž dává dostatek prostoru hercům i právě Deakinsovi, jehož kamerová práce tu letos patří k těm nejlepším (jako asi každý rok).
Po prvních patnácti minutách se může zdát, že Villeneuveův režijní styl je až trochu příliš rozvláčný, aby bylo Zmizení strhující po celou dobu. Hutná atmosféra vás ale upoutá takovým způsobem, že si dost možná ani neuvědomíte, že už se minimálně pět scén vlastně vůbec nic nestalo. Vše směřuje k jednomu z nejnapínavějších finále za pořádně dlouhou dobu a budete při něm mít problém, abyste si neukousali nehty na rukou. A to je vlastně asi nejsilnější stránka Zmizení. Genius loci filmu je tak pohlcující, že ze sebe tu špínu a hnus budete muset po návratu z kina smýt ve sprše. Zároveň je ale Zmizení dějově tak povedené, že se nejedná o žádnou technologickou atrakci, která by kromě fantastického vizuálu nenabízela nic navíc.
Verdikt
I kdyby vás atmosféra filmu nějakou nešťastnou náhodou naprosto nepohltila, tak oceníte alespoň poctivě odvyprávěnou a skvěle zahranou detektivka, která si ve svém realistickém zobrazení boje za spravedlnost nebere vůbec žádné servítky. S největší pravděpodobností se ale dočkáte velmi ojedinělého thrillerového zážitku a ideálního spojení kvalitní technické stránky s chytrým scénářem a přesnou režií. Takovým filmům zkrátka přejete, aby v návštěvnosti porazili čtvrtý Kameňák, který vstupuje do našich kin ve stejný den.
