Ve věku 88 lez zemřel francouzský herec Alain Delon. Veřejnosti to oznámily jeho potomci. Zemřel v neděli ráno, obklopený rodinou, doma v Douchy, zhruba sto kilometrů jižně od Paříže.
Narodil se roku 1935 na předměstí Paříže, do rodiny ředitele kina a uvaděčky. Když mu byly čtyři, rodiče se rozvedli a on skončil v pěstounské péči, v rodině vězeňského správce. Když pěstouni zemřeli, chvíli pendloval mezi rodiči, než byl odeslán do internátní chlapecké školy. Spolu s neutěšenou rodinnou situací začaly jeho kázeňské problémy, pro které byl vyloučený ze školy a pronásledovaly jej i v armádě, kde od svých sedmnácti let čtyři roky sloužil. Byl nasazený v indočínské válce, za což kvůli svému nízkému věku vinil rodiče a po ukončení služby s nimi neudržoval vztah.
Různě se protloukal, jako číšník či přístavní dělník v Paříži, kde se pohyboval mezi kriminálníky a pro svůj přitažlivý vzhled měl velký úspěch u žen. Právě skrze vztahy se mu podařilo postupně vstoupit do filmového průmyslu, který jej přitahoval. První vedlejší roli měl ve snímku Quand la femme s'en mêle (1957), o rok později se mu skrze další známost povedlo získat další roličku ve filmu Buď hezká a mlč, kde si poprvé zahrál s Jean-Paulem Belmondem. V tom samém roce získal také první hlavní roli, ve filmu Kristýna.
Jeho kariéra začala nabírat na obrátkách v roce 1960, s kriminálkou V plném slunci a s filmem Rocco a jeho bratři od Luchina Viscontiho. Roku 1962 natočil Zatmění s Michelangelem Antonionim a roku nato natočil s Viscontim Geparda, za něhož byl oceněn nominací na Zlatý globus. Ze zbytku 60. let vypíchněme ještě dobrodružného Černého tulipána (1964), thriller Samuraj (1967), Dobrodruhy (1967), kriminálku Sicilský klan (1969) a thriller Bazén (1969).
V sedmdesátých letech se Delon stal hvězdou kriminálek, z nich vyčnívají Borsalino (1970), Červený kruh (1970), Policajt (1972), Štír (1973), Dva muži ve městě (1973), Borsalino a spol. (1973), Povídka o policajtovi (1975) nebo Smrt darebáka (1977). Mimo žánrové filmy stojí za pozornost také drama o holokaustu Pan Klein (1976), za něž byl nominován na Césara, nejvyšší francouzské filmové ocenění.
V 80. letech už Alainova kariéra začala pozvolna brzdit. Nicméně roku 1984 konečně získal svého prvního Césara, za Náš příběh (1984), a v tom samém roce si zahrál s Jeremym Ironsem ve výpravném zpracování Proustovy Swannovy lásky. Dojížděla také jeho kriminální kariéra, se snímky jako Tři muži na zabití (1980) nebo Kdo nastaví kůži (1981).
Na začátku 90. let už bylo Deloinovy 55 let a role milovníků nebo drsňáků tak byly minulostí. Jako skutečně výrazná osobnost charakterního herectví se dlouhodobě neetabloval a příval rolí se výrazně zpomalil. Roku 1990 natočil Novou vlnu s Jean-Lucem Godardem. Roku 1998 vzbudila pozornost Poloviční šance, kde se znovu setkal s Jean-Paulem Belmondem. V letech 2003-4 vystupoval v krimi seriálu Frank Riva a roku 2008 si zahrál Caesara v Asterixovi a Olympijských hrách. Pak už přišlo jen pár štěků, kdy ten poslední měl Delon v Toute ressemblance z roku 2019.
V závěru života plnil titulky spíš než pro svoji profesi kvůli zdravotním obtížím, podpoře ultra pravice, obvinění z obtěžování, kvůli 70 střelným zbraním nalezeným u něj doma a v letošním roce také vyvrcholil spor jeho dětí o otcovo opatrovnictví, kdy se děti veřejně dohadovaly o tom, kdo otci víc ubližuje nebo zneužívá jeho chatrného zdraví pro své obohacení.
Budiž mu země lehká.
Titulní foto: Delon ve filmu Dva muži ve městě
Zdroj: BBC
